ARCHIV

Kořeny terorismu

Pokud je v křesťanství nějaký demokratický prvek, pak v přesvědčení, že jsme na tom před Bohem všichni stejně – tedy všichni stejně v minusu. Mnohým ten pohled připadá hodně skeptický, nicméně je realistický.

Donedávna bylo zvykem v komentářích po nějakém menším teroristickém útoku varovně zvedat prst a – zvláště na adresu Spojených států – říkat, že je třeba zkoumat „kořeny“ nebo „příčiny“ terorismu. Nejeden komentátor říkal: „Odstraňme chudobu“ nebo „odstraňme nespravedlnost“ … a terorismus ztratí „živnou půdu.“

Tyto hlasy v poslední době slábnou, i když čas od času stále ještě probleskují. A je dobře, že slábnou.

Mám za to, že po 11. září a po Beslanu slábnou ze dvou důvodů, i když se vlastně jedná o důvod dvojjediný. Ameriku kdekdo neměl a nemá rád, a jsou lidé, kteří jí mnoho dobrého nepřejí – nicméně rozsah katastrofy způsobené teroristickými útoky z 11. září byl příliš i pro žaludky mnoha zapřisáhlých nepřátel „amerického imperialismu.“ Ameriku nějak vytrestat, pokořit, to si přál kdekdo – ale tři tisíce mrtvých? Nadto se ukázalo, že pachatelé těchto aktů nepatřili k žádné chudině – byli to často mladí lidé, kteří z celosvětového hlediska patřili k těm nejbohatším a nejzabezpečenějším.

To, co se stalo v Beslanu, zase odpudilo svou krutostí vůči dětem. Nenechat děti tři dny napít…? To vyžaduje opravdu úplnou ztrátu civilizačních zábran. Jak hluboká by musela být chudoba či nesvoboda, aby „zapříčinila“ takový teroristický akt? Nějak v hloubi duše cítíme, že po Beslanu je takto mluvit zcela nepatřičné. A tak rozsah škod z 11. září a rozsah necitelnosti a krutosti z Beslanu řeči o „příčinách“ či „kořenech“ značně utlumily.

A tak možná budou někteří lidé ochotni slyšet jiné – byť velmi tradiční - vysvětlení, co je „příčinou“ terorismu. Je to prostě lidský hřích. Lidský hřích, který v nás dříme, a který – když se odstraní určité zábrany – jako by ve svém potenciálu nebyl ničím omezen.

Je zajímavé, že projevům hříchu se zpravidla nejlépe dařilo tam, kde lidé uvěřili nějaké teorii o tom, že člověk je „v podstatě dobrý.“ Tak to hlásali marxisté: člověk je v podstatě dobrý, to pouze soukromé vlastnictví výrobních prostředků společnost zdeformovalo a člověka zkazilo. Změňme společenské zřízení a člověk se napraví. Výsledky byly… přinejmenším pozoruhodné. Obrovských krutostí se dopustili také nacisté, kteří věřili, že jsou nějak lepší než ostatní, že jsou těm druhým nadřazení.

Dnes u nás zavrhované klasické křesťanství vidí člověka hodně skepticky. Člověk není v podstatě dobrý, nýbrž radikálně hříšný. Neobejde se bez Boží milosti, bez Božího odpuštění, ale neobejde se ani bez Božích řádů. Ponechán sám sobě velmi rychle zvlčí. Pokud je v křesťanství nějaký demokratický prvek, pak v přesvědčení, že jsme na tom před Bohem všichni stejně – tedy všichni stejně v minusu. Mnohým ten pohled připadá hodně skeptický, nicméně je realistický.

Kupodivu to byla ale křesťanská civilizace, která dala vznik skutečné demokracii. Zatímco v Egyptě byl farao bohem, a v Babylonu alespoň Božím zástupcem, Bible věděla, že král (nebo prezident) je stejně náchylný k hříchu jako ti druzí. Tento realistický pohled vedl lidi k tomu, aby hledali takovou formu společenského řádu, kde by moci byly postaveny hranice, kde by se moc rozdělila a její jednotlivé složky (zákonodárství – exekutiva – justice) byly vyvážené.

Převládající světonázor je pro výskyt terorismu mnohem důležitější než chudoba či bohatství té které společnosti.

Netvrdím, že islám je nějak bytostně spjat s terorismem. Skutečnost, že v islámských zemích se demokracii nedaří, s tím však souvisí. Proto se také nejhlasitější protesty proti terorismu z řad muslimů – pokud nějaké zaznívají – ozývají ze zemí, kde žijí muslimové v demokratické společnosti. Ať chcete nebo nechcete, ať to oni chtějí nebo nechtějí, to křesťanská civilizace jim umožnila svobodně projevit svůj názor.

Dan Drápal