 |
|
|||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
27.7. - 2.10.2004 |
ARCHIVZ redakční korespondenceV pondělí 27. září jsem v rubrice Co týden dal napsal mj.: * * * A do třetice všeho zlého Luboš Palata. V dnešních Lidovkách uveřejnil další ze svých zavilých protiněmeckých výlevů. Praví se v něm mj.: „Poláci totiž svojí rezolucí, která vznesla požadavek na válečné reparace, i připravovanou hromadnou žalobou Poláků vyhnaných v roce 1939 z Gdyně nacisty, dostali kancléře Schrödera do kouta. A Německo ustupuje. Schröder nejen zopakoval, že vyhnance v jejich žalobách nepodpoří. Včera dokonce oznámil, že obě vlády vytvoří společný právní tým, který žaloby u mezinárodních soudů rozcupuje. Ale aby to bylo fér, měl by se Berlín zavázat, že když Spolková republika a Polsko soudy prohrají, Německo to zaplatí.“ Na Schrödera, tu mrchu německou, platí jedině přísnost, soudí tedy pan Palata. Je to jakýsi opožděný return na názory Theodora Mommsena. Přiletěl jakoby z přelomu devatenáctého a dvacátého století a schytal to tentokrát mírotvorce Schröder, který se tolik snaží, aby vyšel vstříc českým a polským nacionálům. Čím víc se snaží, tím víc dostává do kožichu. Možná, že si nakonec řekne: appeasement se ani dnes nevyplácí. * * * Nato jsem od potrefeného, totiž Luboše Palaty, zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda, obdržel tento mail: * * * Vážený pane Doležale, přečetl jsem si některé Vaše komentáře k mým článkům. Některé bohužel přecházejí do velice osobní roviny (i já jsem se jednou něčemu takovému neubránil). Chtěl bych Vám proto navrhnout, abychom se vrátili v naší vzájemné debatě na odbornou úroveň. Chci Vás ubezpečit, že mé články nejsou například míněny ani trochu protiněmecky, naopak hledají na podkladě faktů a právně daných pozic možnost oboustranně přijatelné dohody, která by umožnila výrazné zlepšení vztahů mezi Němci a Čechy. Velice uvítám, pokud budete souhlasit s osobním setkáním, na kterém si velice rád vyslechnu Vaše výhrady a Váš pohled na problematiku středoevropských vztahů a pokusím se Vám vysvětlit svůj pohled. S úctou a přáním všeho dobrého Luboš Palata * * * Panu Palatovi jsem odpověděl: Vážený pane, Už je to tak, že Události jsou mé osobní stránky, a proto si osobní rovinu nijak nehodlám zakazovat. Návrat na odbornou úroveň, pokud za ni považujete své úvahy typu: „Až kancléř přijede za pár dní do Prahy, asi nám také nabídne své právníky. Měli bychom to s díky odmítnout a poradit kancléři, ať si nároky sudetských Němců vyřeší doma, nejlépe novým zákonem v Bundestagu. A my Češi že potom blahosklonně zvážíme, zda Německu přece jen neodpustíme nikdy nezaplacené reparace za okupaci.“ (LN 28. září t.r.), naopak ze zásadních důvodů realizovat nehodlám. Vašemu ubezpečování, že to, co píšete, není míněno ani trochu protiněmecky, nevěřím, jako mu nemůže věřit nikdo, kdo sleduje Vaše články o česko-německé problematice z poslední doby. Naše názory se liší, a to zcela diametrálně. Proto je pro mě úplně nepřijatelné, aby náš rozhovor probíhal jako nějaké tête á tête u skleničky. Pro nějaké přátelské kontakty mezi námi nejsou toho času vůbec žádné podmínky. Náš dialog, pokud bude, se musí odehrávat výlučně na veřejnosti, což se děje, i když dosah Událostí je skrovnější než např. dosah Lidových novin. S pozdravem Bohumil Doležal P.S. Tím považuji naši korespondenci aspoň ze své strany za uzavřenou. 4. října 2004 |
|
|