ARCHIV

Čí chléb jíš, toho píseň zpívej

Ve volební kampani ČSSD se bude angažovat pěvecký klub důchodců pod taktovkou Františka Janouška (agentura GoJa). Český tisk tomu věnoval značnou pozornost a komentuje tuto skutečnost s jistým opovržením. Což je důvod k jakési analýze.

V čem spočívala nedůstojnost chování protagonistů někdejšího husákovského pop-cirkusu? Ne snad v tom, že by se aktivně a z vlastní vůle přihlásili k bolševismu. Ti lidé v drtivé většině nebyli přesvědčením komunisté (i když to někteří z nich, jako např. Karel Hála, o sobě občas na veřejnosti tvrdili). Politické názory Karla Gotta jsou sice úděsné, ale nikoli komunistické. Je to jen agresivní forma českého kapitulantství: páni si mezi sebou předem všechno rozhodli, a nám nevolníkům nezbývá, než jim sloužit.

Také není pravda, jak píše respektovský koutek MfD, že by těm lidem bylo řečeno: služte nám, a my vám umožníme cestovat na Západ. Karel Gott je dobrý příklad: cestování na Západ si za volnějších poměrů vydobyl vlastní zásluhou, a v sedmdesátých letech mu řekli: když nám nebudeš sloužit, znemožníme ti to. V podobném postavení byli i další. Neměli bychom přehlížet, že ti lidé byli sprostě vydíráni. Jiná věc je, že se vydírat nechali a že se u nich vyvinul jakýsi stereotyp, který funguje dodnes.

Lucie Bílá, o níž se taky píše s opovržením, je docela jiný případ. Případ v podstatě normální: zpívala pro ODS, protože jí strana a zejména její lídr byli sympatičtí: Klaus nepochybně taky jako politická autorita. Autorita patří k politice, a je-li toto prostoduchost, jak píše Martin Komárek, pak já jsem taky prostoduchý. To, že pražští intelektuálové ohrnují nad ODS a Klausem nos, je věc názoru. I Lucie Bílá má právo na svůj názor.

Rozhodnutí Janečkovy stáje pro ČSSD je jiné povahy. Pěvečtí stařešinové většinou zdůrazňují, že jsou politicky neutrální, že zpívají za peníze (pan Janeček dal dle vlastních slov ČSSD jakousi slevu), a teprve dodatečně si vytvářejí ideologické alibi: nepřejí si předčasné volby, jde jim o stabilitu a důvěryhodnost naší země v očích světa. Podobně si možná za totáče namlouvali, že konec konců přese vše stojí na straně pokroku.

Ani impresário Janeček se neřídí nějakými ideovými důvody: jsou si s Grossem prostě osobně blízcí. A má přitom kliku, protože osoba jemu blízká je v tomto případě zároveň předsedou české vlády.

Problém tedy nespočívá v tom, že se ti lidé politicky angažují, na to mají svaté právo. Problém je, že to nedělají primárně na základě politických sympatií, ale za peníze. Podobně se někteří dnešní nekomunističtí politici kdysi hlásili do KSČM nikoli z přesvědčení, ale kvůli kariéře, a dodnes to považují za legitimní.

Rozdíl je jen, že za totáče byly stařičké hvězdy českého popu vydírány, kdežto dnes jim kyne jen honorář, byť i poněkud snížený. Ale kdo ví: nesporně jsou dnes v jakémsi časovém presu. V nerovném, marném závodě se zubatou začínají pomalu ztrácet dech. A to je vydírání podstatně zákeřnější a ukrutnější než to bolševické.

18. září 2004