ARCHIV

Ohlédnutí za Roš ha-šana 5765

Každoročně s příchodem Roš ha-šana, který letos připadl na uplynulý čtvrtek 16. září, si kladou Židé na celém světě otázku, jaký ten nový rok bude a co dobrého nebo špatného přinese, v posledních letech pak, jak se bude vyvíjet anebo nevyvíjet situace ve Svaté zemi, kolik atentátů a mrtvých přinese, kolik jednání mezi židovskými a palestinskými představiteli proběhne a kam povedou, kdy už už nastane situace, blízká jakémus takémus uspokojivému řešení, aby těsně před podpisem nějaké dohody nebo rozhodnutí, před smočením pera v kalamáři, opět někde vybuchla pochodující a zmanipulovaná lidská bomba, jak se stalo téměř pravidlem, ježto se komusi zajídá představa, že by v oblasti měl být konečně mír a klid. Ať už prodavačům munice a kalašnikovů, kterým by vázly obchody, nebo prodavačům idejí a náboženským fanatikům, kteří se rozhodli následovat své biblické předky ve snaze o exterminaci židovského národa. Nihil nuovo sub sole. „Samuelova kniha nám povídá, jak na Žida přišla veliká bída, jak ti bídní Filištíni válku nebyli výst líní, až potkali Davida,“ zpívali před druhou světovou válkou Voskovec s Werichem, aniž je a kohokoliv jiného napadlo, že se o sedmdesát let později stane filištínský revival krutou skutečností.

I evropský středověk měl svá protižidovská tažení, ovšem slovo pogrom má původ v ruském jazyce a ve slovnících je najdete jen zřídkakdy, jako by bylo horší, než ta nejhorší myslitelná vulgarita, kterou snese papír. Ani český etymologický slovník, ani Rostenův slovník The Joys of Yidish, anebo skvělý Siebenscheinův slovník ono substantivum neobsahují, snad jen v Longmanově Family dictionary najdete výklad Organized masacre, esp of Jews, a pak ve výkladovém Deutsches Sach-und Sprachwörterbuch Der Volks-Brockhaus, vydaném roku 1937 v Lipsku, objevíte dva ekvivalenty slova pogrom: Judenverfolgung a Zertrümerrung, a jak by také ne, v předvečer Křišťálové noci bylo nutno objasnit i těm, kteří předtím nikdy na žádného Žida ruku nevztáhli, co ono slovo, znějící jak dvojité prásknutí biče, znamená, aby bylo dáno na vědomí, že je dobré si je pamatovat a umět transformovat v čin.

Jestliže tedy užijeme onoho výkladu, totiž pronásledování Židů a rozbití či rozboření, nejsou současné vražedné atentáty palestinských mladíků ničím jiným, než moderní formou pogromů. Už není třeba svolat dav fanatiků se sekerami a loučemi, stačí jeden trhavinou obložený mládenec a efekt je podobný. Dávné pogromy i nynější akce militantních Palestinců mají krom nenávisti k Židům a mrtvých společné ještě jedno: jsou činěny in terrorem, čili pro strach. A právě nad skutečným významem slova teror by s židovským Novým rokem měl přemýšlet i zbytek světa a nejen Židé, kteří se s ním setkávají po tisíciletí, neboť ono „pro strach“ se od 11. září nebezpečně rozplevelilo po celém světě, a jak ukazují poslední tragické události v Rusku a v Severní Osetii, dokázalo se naroubovat na výhonky národnostní animozity, uchytit se v živné půdě letité nenávisti a využít ji ve svůj vlastní prospěch. To, s čím se Židé potýkají od vyhlášení intifády a vlastně od samotného vniku státu Izrael, respektive od zakládání osad ve Svaté zemi prvními Sionisty počátkem dvacátého století, se pustilo nemilosrdně do světa a už není možné se tvářit, že to je jen židovská věc, která se křesťanského a sekulárního světa netýká. Je dobré vědět, že každá totalita byla postavena na teroru, pomocí teroru byla ustavena, že systematické rozsévání strachu je tou nejlepší cestou, jak si kohokoliv podmanit. Evropa vládu teroru v minulosti zažila, ale zdá se, že na počátky rychle zapomenula, nebo si je odmítá připomínat, jako by zavíráním očí a nepojmenováním bylo možné zlo odstranit. Ale čím jiným je zapalování francouzských synagog anebo pumové útoky na synagogy v Istanbulu, než pogromy a projevy islámského antisemitismu?

Ironií osudu a smutnou historií je, že v pradávných dobách militantní stoupenci Kristovi šířili svou víru in terrorem, že Bohdan Chmelnický pro strach zmasakroval Židy na Ukrajině, že pravoslaví bylo nemilosrdné vůči jinověrcům, a že dnes jako děsivá dějinná ozvěna přichází teror v rouše islámském, jako by chtěl naznačit, že když si křesťanský svět druhdy mohl dovolit inkvizice, křížové výpravy, násilné konverze, pálení čarodějnic, skřipce a španělské boty, vplétání do kol a veřejné popravy, může on ukázat, jak je to dnes všechno snazší a jednodušší díky mobilitě krvelačných zabijáků, díky skvělým zbraním a vynikajícím výbušninám, díky komunikaci po internetu, díky mediální show, kterou svou svatou válku může doprovázet.

Zněly-li s příchodem roku 5765 synagogách i domácnostech pozdravy Šana tova! a přání, aby nastávající rok byl sladký jako med a jablka, která se při té příležitosti pojídají, nechť nežidé i bezvěrci vezmou na vědomí, že se proti své vůli ocitli na seznamu těch, jimž má být naháněn strach, že jsou, aniž o to stáli, na stejně černé listině jako Židé, a že skutečně dobrý rok může být jen ten, kdy teror bude potlačen na nejmenší možnou míru a je vcelku jedno, zda je to rok židovský, křesťanský, islámský nebo čínský. Neboť jakákoliv lidská bytost má na dobrý rok své nezcizitelné právo.

David Jan Novotný