ARCHIV

Grebeníčkův dotazník

Na společném zasedání obou sněmoven Parlamentu ČR, jehož nenaplněným účelem byla volba prezidenta, vystoupil s krátkým, leč hutným projevem i předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Položil všem třem prezidentským kandidátům tyto otázky:

1. Jaké je Vaše stanovisko k válce v Iráku?
2. Na čí straně stojíte v konfliktu mezi nájemníky a majiteli domů?
3. Jste ochotni činit smířlivá gesta vůči odsunutým Němcům?
4. Dopustíte prolomení restituční hranice v případě zrádné šlechty a katolické církve?

Otázky v sobě ovšem zároveň zahrnují správné odpovědi: válce s Irákem říkáme ne, vlastníkům domů dáme zahulit, sudeťákům nakopeme a restituční hranici budeme ve zmíněných dvou případech držet zuby nehty.

Když je pan Grebeníček tak nekompromisně položil, pocítil jsem jakousi úlevu. Válku s Irákem považuji za nevyhnutelnou, smířlivá gesta vůči sudetským Němcům podporuji, lidé šlechtického původu ani církve by podle mého neměli být v restitucích znevýhodňováni. Pouze v postoji k sporu vlastníků s nájemníky bych se oportunisticky klonil k jakémusi kompromisu, ale to snad mé celkové negativní hodnocení nemůže nějak výrazně ovlivnit.

Od poměrně útlého mládí jsem byl zvyklý na to, že se svými názory řadím k nepočetné skupině obyvatelstva, označované za přisluhovače (západo)německého revanšismu a amerického imperialismu. Po převratu v roce 1989 zavládlo jakési znejistění: najednou se zdálo, že přisluhovači amerického imperialismu budou tolerováni. Stal jsem se pouhým přisluhovačem (sudeto)německého revanšismu, a tato degradace mne hnětla. Díky vystoupení pana Grebeníčka cítím, že jsem zase v normálu.

Stinnou stránkou věci je bohužel to, že kdyby se byli všichni tři prezidentští kandidáti odhodlali na položené otázky odpovědět, nepochybně by byli pana Grebeníčka bez námahy uspokojili. A také v obou shromážděných sborech by ti, co drží komunisticky správné odpovědi, získali bez námahy většinu daleko výraznější, než jaká je zapotřebí k prezidentské volbě.

Události 26. ledena 2003