ARCHIV

Islám a křesťanství – jak to vypadá doopravdy

Přestože muslimů je u nás ve srovnání s většinou západoevropských států pomálu, i u nás se hojně diskutuje otázka, zda jsme či nejsme ve válce s muslimským světem. Pokud se u nás o konfliktu s islámem nějakým způsobem uvažuje, pak je to ovšem zpravidla z velmi omezeného hlediska, bez znalosti toho, jak se vyvíjí ve světě křesťanství. I nevěřící u nás mají zato, že nějak patříme ke „křesťanské civilizaci,“ mají však pramalé povědomí o tom, jak křesťanství ve světě vypadá. Bohužel, naši křesťané na tom nejsou o mnoho lépe. A tak jakousi základní představou o křesťan-ství je určitý mlhavý obraz venkovského katolicismu.

V tomto článku nejde o srovnávání vnitřní hodnoty jednotlivých křesťanských směrů, přestože je to otázka velmi zajímavá a velmi důležitá. Možná ale nebude bez zajímavosti podívat se na určité globální statistiky. Je to důležité zvláště pro nás Ev-ropany, neboť máme tendenci dívat se na křesťanství často ze svého „evropostřed-ného“ hlediska a nevšímat si důležitých trendů, který budou pro vztah mezi křesťan-stvím a islámem přinejmenším stejně důležité jako technologická převaha západní civilizace.

Z hlediska sociologického nebylo nejdůležitějším hnutím dvacátého století hnutí ko-munistické, ale křesťanské hnutí letniční. Letniční (pentekostální) hnutí je křesťanský směr vzešlý z protestantismu, který počítá nejen v teorii, ale i v církevní praxi s Boží uzdravující mocí, vymítáním démonů a pod. K letničnímu hnutí se často řadí i tzv. charismatické hnutí, vzniklé v druhé polovině dvacátého století. Na rozdíl od letniční-ho hnutí stoupenci charismatického hnutí nevytvářeli nutně nové denominace, ale působí v rámci stávajících církví (u nás v rámci římskokatolické církve tzv. 'hnutí ob-novy'). Hnutí začalo na počátku 20. století, konkrétně roku 1904 v Kalifornii. Koncem století bylo letničních křesťanů několik set milionů a předpokládá se, že při dosavad-ních trendech jich bude kolem roku 2040 miliarda. Už nyní je více letničních křesťanů než buddhistů, a roku 2040 bude více letničních křesťanů než hinduistů. Dá se před-pokládat, že již roku 2025 budou dvě třetiny křesťanů žít v Africe, Asii a Latinské Americe.

Roku 1900 bylo v Africe zhruba 10 milionů křesťanů, tedy asi 10 % obyvatel-stva. Dnes je jich zhruba 360 milionů, tedy těsně pod jednou polovinou obyvatelstva.

U nás se dostane do zpráv, když nějaká obskurní americká církev „ordinuje“ homosexuálního biskupa. Z globálního hlediska je taková krize v některé z amerických církví zcela okrajovou záležitostí. Africké nebo latinskoamerické křes-ťanství takové problémy vůbec neřeší.

Toto živé křesťanství je ovšem v konfliktu s islámech v některých důležitých zemích, které jsou nábožensky rozdělené. Pokud pracujeme s odhady růstu obyvatel-stva v jednotlivých zemích, můžeme konstatovat, že ve 20 z 25 nejlidnatějších ze-mích roku 2050 bude velké napětí mezi křesťanstvím a islámem.

Důležitou roli bude hrát Čína. Čínští křesťané jsou vystaveni krutému proná-sledování, které – na rozdíl od utrpení Tibetu – západní liberály vůbec nezajímá. Přesto církev v Číně roste nebývalým tempem. Střízlivé odhady už nyní hovoří o 80 miliónech křesťanů v této rychle se rozvíjející zemi. Při současném tempu se dá předpokládat, že za třicet let bude nejméně čtvrtina čínské populace křesťanská. To určitě přinese velké změny. Čínští křesťané – přes své současně omezené možnosti – vykazují nebývalé a rostoucí misijní aktivity.

Islámská „misie“ se může opírat o petrodolary a zpravidla je přímo podporová-na státem. Koncept odluky církve od státu nevymysleli ani muslimové, ale – světe div se – ani liberálové. Je to koncept křesťanský, konkrétně protestantský. Zdálo by se, že křesťané jsou vůči islámu v nevýhodě, protože se nikde na světě výrazné státní podpoře netěší. Nicméně přesto není nejrychleji rostoucím náboženstvím islám, nýbrž letniční křesťanství. V 21. století to bude z tohoto hlediska jistě velmi zajímavé.

Dan Drápal