ARCHIV

Podezření oprávněná a neoprávněná

Tiskový mluvčí ODS Petr Husák (MFD 26.8.) si nad článkem novináře Radka Barto-níčka klade řečnickou otázku, zda „tedy nutně lhala Občanská demokratická strana.“ Nuže, všichni víme, že nelhala; žádná strana nikdy nelže. Lhát mohou pouze lidé, kteří jsou případně členy té či oné strany. Jiná je otázka, zda je v některé ze stran větší koncentrace lhářů než v jiné.

Teď slyšíme z mnoha stran mnoho stížností na to, jak je politika nevěrohodná. Když ještě před rokem mluvil někdo o korupci ve fotbale, bossové zpravidla požado-vali: „Dokažte to!“ Podobně to často požadují i někteří politici, jako kdybychom všichni nevěděli, že aktéři v politice bývají chytřejší, než se prokázali být fotbaloví rozhodčí: jednají tak, že (skoro) nic dokázat nelze.

A tak v Kořistkově aféře stojí slovo proti slovu. Nepovažuji za pravděpodobné, že bychom se kdy přesvědčivě dověděli, jak to vlastně bylo. Přesto si dovolím o celé věci pár poznámek.

Za prvé: Ohrazuji se proti neustále omílanému předpokladu, že Marian Bielesz, který Kořistkovi uvolnil své poslanecké místo, za to něco dostal. Nikdo na Bielesze nic podobného z minulosti nevytáhl, a neměli bychom vycházet z předpokladu, že všichni politici jsou syčáci. I kdyby jich většina taková byla, co když se mezi nimi pohybují bílé vrány, které jednají z čirého přesvědčení? S jejich přesvědčením nemusíme sou-hlasit, nechápu ale, proč by se takoví lidé jako Kořistka i Husák měli shodnout jen na tom, že Bielesz je taky syčák, když pro to nikdo ani sebemenší náznak nepřinesl.

Za druhé: Nemluvilo z Bartoníčkova článku, na který Husák reaguje, špatné svědomí? Byl to Bartoníček, který informaci o nabízeném úplatku zveřejnil proti vůli Kořistky. Tím mu, jak se říká, pěkně zavařil, a tak mu možná chtěl trochu pomoci.

Za třetí: Husák píše, že v demokracii platí „pouze“ fakta, zákony a soudy. Nu-že, není tomu tak zcela. Mnozí z nás tušili, že je cosi shnilého ve fotbale českém, a mysleli bychom si to patrně dál, i kdyby ta hovna na povrch nevyplavala. A my voliči se nemůžeme – bohužel – opírat „pouze“ o fakta, ale opíráme se i o dojmy.

A teď k tomu, zda ODS lže. ODS sice nelže, ale… Byl to představitel ODS Miro-slav Macek, kdo na počátku 90. let figuroval v první hodně podivné kauze privatizace Knižního velkoobchodu. Tehdy mnoha lidem došlo, že politici, kteří se vynořili po lis-topadu, nebudou všichni nezištní lidumilové. Že by tehdy ODS zaujala jasný protiko-rupční postoj? Macek nato musel ještě mnohem ostřeji, aby nakonec z ODS musel odejít.

O pár let později přišel Lájoš Bács a jemu podobní Pepové z Hongkongu. Že se všelijací syčáci do nějaké strany přihlásí, to bych chápal. Chápal bych i to, že se do-stanou i do nejužšího vedení. Ale že si vůbec nikdo z toho vedení vůbec nic nepama-tuje, když se vyšetřuje naprosto frapantní neregulérnost, to už nechápu. ODS sice nelže, ale „zvonka to tak vyzerá“, že je v ní nemálo lidí, kteří lžou.

Tehdejší předseda ODS Klaus se jednou – s delším časovým odstupem – vyjá-dřil, že „ODS zaplatila vysokou politickou cenu“ za tyto aféry. Podtextem bylo, že by se o tom tedy už nemělo mluvit – vždyť ODS byla již dostatečně potrestána. Ano, jde sice i o to, potrestat viníky. Ale to pro ozdravění politické scény nestačí. To by bylo možné jen tehdy, kdyby ve vedení ODS bylo pár lidí typu zesnulého Voleníka. Špičko-ví politici ODS nikdy nevysílali konzistentní signály, že by jim všeprostupující korupce zase až tak moc vadila. Pokud se proti ní ozývali, pak zpravidla voláním po „systémo-vých opatřeních“, které ji výrazně omezí. Ač s ODS plně souhlasím, že taková opatře-ní jsou potřebná, je třeba upozornit, že všelékem nejsou. I v tom nejliberálnějším státě bude vždy ke korupci příležitostí dost. Bez svědomí se zkrátka neobejdeme. A zde má ODS – bohužel – stále problém.

Dan Drápal