ARCHIV

Socdemfýra Gross a jeho parní lokomotiva

Parní stroj, jak nás učili ve škole, má účinnost 20%. Zbytek energie přijde vniveč, uhlí se promění v černý kouř, který, spojí-li se s vlhkým ovzduším, vytvoří mlhu, zahalující široširé okolí. Nevidět na krok, jeden neví, kudy kam, snadno se v té mlze zabloudí, snadno vás někdo vodí za nos, když na jeho špičku nedohlédnete. A to jen proto, že 80% vynaložené energie jde do luftu, promarněný potenciál je k ničemu, leda k veřejné zlosti. Řeklo by se, že licencovaný strojvedoucí Gross tuhle starou pravdu zná, že půjde jako politický vůdce s dobou, žádající moderní a racionální přístup jako firmy, vyrábějící elektrické kafemlejnky, žehličky, vysavače, ohřívače a trouby se stále nižší a nižší spotřebou energie, že obmění ministry s dvacetiprocentní účinností za nějaké výkonnější, tak jako České dráhy dávno vyměnily parní lokomotivy za elektrické, ježto šetří energii, nehalí českou krajinu do kouřových clon a nemlží. Zdá se však, že vzdor svému mládí je nový socdemfýra pěkně konzervativní, parní lokomotiva je sice technicky překonaná záležitost, ale je krásná na pohled, co na tom, že vysoké provozní náklady musí nést ke své tíži obecenstvo, co na tom, že její dým znemožňuje výhled do budoucna a zamořuje ovzduší. Stará lokomotiva je krásná a mysteriózní. Jako idea sociálního státu.

Státní kasa je děravá, dluhy rostou rychleji než houby po dešti, ale místo aby se začalo šetřit, přibyde nápadů, jak utratit víc než nač jsme si vydělali a ve vládě přibyde jeden ministr navíc, snad aby těm ostatním nebylo smutno a nebáli se. Skutečně skvělá zpráva. Když dvacetiprocentní účinnost, tak opravdu, ne jen tak na oko. Přitom se stačí podívat na výkonnost některých ministerstev, ministerských úředníků a sekčních šéfů, a položit si otázku, zda by to třeba nemohlo fungovat jinak a laciněji a některá ministerstva nemohla fúzovat. Zdravotnictví se sociálními věcmi, kupříkladu. Oba resorty mají na starost pojištění, jedno sociální, druhé zdravotní, proč to nemít všechno hezky pod jednou střechou, neboť jen při zdraví udržovaný občan se penze dožije. A co takhle ministerstvo školství a kultury? Bývalo blahé paměti obé v jednom, neboť vzdělání od kultury je neoddělitelné, stejně jako je neoddělitelné od informací, s nimiž tvoří odnepaměti svatou trojici, takže by ta dvě ministerstva mohla fúzovat i s ministerstvem pro informatiku, které plýtvá penězi daňových poplatníků, když rozdává granty na zvýšení počítačové gramotnosti, což už dávno mají na starost školy, i když účinnost projektu INDOŠ bude jen o něco vyšší, než jakou má parní stroj, nehledě na to, že podnikové sféry si za své posílají zaměstnance na počítačích proškolit, aby šly s dobou, neboť jejich šéfové vědí, že investice do vzdělání se vyplatí. Taktéž pošty, které vzalo ministerstvo informací pod svá křídla, aby tam vůbec co mělo, by se mohly vrátit zpět dopravě, neboť pošta se odnepaměti dopravuje, státní instituce o ni jako druhdy už neinformují, doufejme. Ať tak či tak, školy podávají informace od matematických přes fyzikální, gramatické a kulturní, tak proč nějaké zbytečné dělení, starat se o kulturní statky a informovat o nových komunikačních technologiích může docela dobře jeden úřad, bude-li dobře a koncepčně řízen, zvláště pak, vrátí-li se pokud možno co nejvíc kulturních památek jejich původním majitelům, kteří dokáží svůj majetek, jak je možno na desítkách příkladů dokázat, spravovat lépe a účelněji nežli stát.

Ježto už nežijeme v éře plánovaného hospodářství a krom několika státních a polostátních podniků se průmysl přesunul do soukromých rukou, mohlo by ministerstvo průmyslu fúzovat s ministerstvem pro místní rozvoj, neboť ten je závislý na rozvoji domácího průmyslu, a to jak finančně, tak pokud jde o nové pracovní příležitosti a investice do nové bytové výstavby, nehledě na to, že místní rozvoj a průmysl úzce souvisí s dopravou a životním prostředím, neboť jedno ovlivňuje druhé, jsou to spojené nádoby, takže další fúze, neboť čtyři ministerstva se nyní tahají o různé kompetence a připravují velmi podobné zákony, zatímco jedno čtyřjediné by se netahalo o nic, zákony by připravilo důkladně a nemuseli by ho snaživí poslanci v parlamentu, jejichž výkonnost zdá se být rovněž dvacetiprocentní, kdovíjak flikovat, jak mají léta ve zvyku.

Každý mašinfýra to ví: je-li málo topení, je třeba šetřit. Socdemfýra Gross patrně věří, že pojede-li plnou parou vpřed, dorazí, kam zamířil. Kdyby mu docházel dech, zde je názorná ukázka, jak by to možná šlo, aby nakonec onen sociální Mystery Train, jemuž dal nejdříve prezident z nezbytí a posléze parlament s odřenýma ušima návěstí na volno, nedopadl jako onen vlak, který bratři Marxové museli ve filmu „Jdi na západ“ rozštípat na třísky, aby měli čím topit a mohli dojet včas do cílové stanice.

David Jan Novotný