ARCHIV

Tato vláda bude jiná

Hodně se mluví o tom, že to, co dává nyní dohromady Stanislav Gross, bude Špidlova vláda bez Špidly. A Grossovi nepochybně velmi záleží na tom, aby si to co nejvíc lidí myslilo. Jenže to není pravda. Došlo k velkému přeskupení sil.

Velmi pokročila marginalizace US-DEU. Straně sice pomohl odchod poslance Bielesze. Jeho dlouhé váhání a kolísání poskytlo materiál k řadě spekulací, nemělo by se však přehlížet, že an und für sich je rozhodnutí vzdát se mandátu korektní. Pokud se bude spekulovat hned a ne teprve tehdy, až bude po ruce hmatatelný podnět, může se do budoucna stát, že každý, kdo by rád odolal pokušení hrát si ve Sněmovně na nezařazeného Robina Hooda a jednoduše rezignoval, si to při představě, jaké kýble špíny se na něho kvůli tomu vylijí, raději rozmyslí. Autor těchto řádků musí s lítostí přiznat, že i on vedl v souvislosti s případem exposlance Bielesze na veřejnosti řeči, které si měl odpustit. Mea maxima culpa.

Smutnou skutečností přitom zůstává, že koaliční většina není většinou hlasu poslance Kořistky, jenž Bielesze nahradil, ale většinou hlasu poslance Kotta.

Ke změně, již neradno podceňovat, došlo i v KDU-ČSL. Svržení předsedy Svobody oslabilo i jeho pozici jako šéfa zahraničního resortu. KDU se tak přiblížila ČSSD a jejímu levému křídlu, protože pánové Kalousek a Kasal chytají vatikánský vítr a kritizovali před časem americký imperialismus s podobnou vehemencí jako Laštůvka nebo Kavan. Svoboda se snažil v rámci skrovných možností, jež mu koalice dopřávala, zachovat korektní postoj k našemu zaoceánskému spojenci. Obávám se, že s tím je nyní konec.

Obojí – marginalizace US-DEU a přesuny v KDU-ČSL – posílily levé křídlo ČSSD. Foldynovi už najednou US-DEU tolik nevadí – správně tuší, že její vliv ve vládě bude, nejspíš za tichého souhlasu KDU-ČSL, výrazněji omezen. Leví pragmatici v ČSSD budou tlačit na populistickou politiku a utlumení i těch nejpolovičatějších reforem. Musí se snažit, aby ČSSD nebyla v příštích parlamentních volbách úplně zničena, aby se sami trvale zakořenili v úrodné půdě vysoké politiky a dokázali přežít hubená opoziční léta. KDU-ČSL může být koalice ukradena: má své voliče poměrně jisté a v záloze spojenectví s ODS.

ČSSD a koalice jako celek je stále široce rozkročena. V budoucnu bude však daleko pevněji stát na levé noze: samo složení příští vlády už ostatně leccos napoví. A i kdyby bylo nejhůř, je v pozadí pořád ta stojedenáctičlenná „levicová“ většina, o níž Gross i Grebeníček tak přesvědčivě a v takovém souladu bájili, že vlastně vůbec neexistuje.

Jakpak by neexistovala: už jen její hrozba bude nejlepším pojítkem nové levo-levopravé vlády. Heslo zní (jak je u nás zvykem): když tu nebudeme my, přijde někdo jiný, daleko horší.

11. července 2004