ARCHIV

Padlé vlády a padlí andělé

Padla vláda, ztichly pralesy, říkávalo se před dávnými lety žertovně, když byl v některé africké zemi dokonán národně osvobozenecký boj za vydatné podpory odborných poradců z Moskvy. Když pak v Itálii byly dvakrát do roka předčasné volby a vlád nepočítaně, poukazovali uvědomělí komunističtí komentátoři na mizérii kapitalismu, neboť něco takové se v socialistickém státě nemohlo stát. Jenže časy se mění a pomalu abychom si začali zvykat, že ti, které volby v Čechách vynesly do poslaneckých lavic a do vládních křesel, si musí hledat nová zaměstnání o nějaký ten rok dřív, než skončí volební období, neboť to, co jejich strany slibovaly před volbami, bylo stejné, jako onen pověstný Český sen pánů Klusáka a Remundy, totiž absolutní napálení naivního a důvěřivého voličstva, slibujícího si od bombastické reklamy, navzdory důslednému varování, kdovíco. Sen je sen, probudíš se, je den, říká policejní komisař ve známé Werichově pohádce, a dlužno dodat, že s probuzením přichází kocovina, neboť obecenstvo zjišťuje, jak bylo napáleno. Klusák s Remundou chtěli znovu nalákat obecenstvo na Český sen, Gross se snaží o podobnou píseň, jako by tu o strojvůdci Příhodovi neznal a nevěděl, jak chudák dopadl.

Vláda, jež sama o sobě hovořila jako o nejlepší po roce 1989, padla a na padnutí byla od samého začátku, což viděl a komentoval každý, kdo vidět chtěl, ani nemusel být prorokem. Kdo však neviděl a neslyšel, byly strany vládní koalice, kdo nevidí a neslyší do této chvíle, jsou ti, co se domnívají, že dekonstrukcí slepence a následnou konstrukcí střepů v jiný slepenec vznikne cosi spolehlivějšího a důvěryhodnějšího. Stokrát omyl, mnozí o tom vědí a jako jediné řešení vidí předčasné volby, zatímco jiní nakupují padlé anděly, místo aby je poslali do Skálovy apolinářské léčebny a možná, sami opilí mocí, se šli léčit rovněž. Jenže nezaměstnanost díky padlé vládě vzrostla, dobré trafiky si rozebrali ti rychlejší, předčasné volby pro mnohé znamenají jít pracovat, pro některé vůbec prvně v životě, a ta vidina je notně chmurná.

Na druhé straně, z pohledu obyvatele této země, není to tak mnoho, dvě padlé vlády za posledních patnáct let, k tragédii a dramatu má nedávný vlády pád daleko, nemáme tu žádné krvavé revoluce a převraty, jako druhdy v Jižní Americe, kde každý chtěl být prezidentem, ani jako v černé Africe, kde Jean Bedel Bokassa měl ve zvyku snídat své politické odpůrce, nemáme tu ani Lukašenka či jiné typy despotů, potlačující demokracii. Bohužel vládnoucí strany nedisponují osobností, jež by byla schopna nějakého mocného státnického gesta, vyjma odstoupivšího Vladimíra Špidly, který svou demisí učinil během své politické kariéry první a poslední, zato opravdové státnické gesto. Stanislav Gross se snaží marně o marné, Miroslav Kalousek trpělivě s kamennou tváří vyčkává, Unionisté kupují padlé anděly a doplňují své řady o zdrobněliny toho, oč mnohým jde, komunisté se s nějakými deminutivy nespokojí, takže čekají na skutečnou kořist, jako tygr trpělivě vyhlíží kulhající antilopu. A do toho se ozývá zpozdilý hlas, že opozice se chová nepřátelsky a odmítá vše, co nabídnuto. Jenže z logiky věcí vyplývá, že opozice už z podstaty musí být proti, sociální demokraté, když bývali opozicí, bývali také proti a budou proti, až zase opozicí budou, což, doufám, nastane brzy, po pozdně předčasných volbách.

Bylo by po ruce ještě jedno vpravdě státnické řešení: koalice ČSSD a KSČM. Sociální demokracie by při příštích volbách nejspíš propadla, zároveň by taková mesaliance probudila letargickou část národa, která by volila demokratické strany a převálcovala disciplinované voliče neostalinistů. Opásat si hruď granáty a na ni přitisknout Miroslava Grebeníčka s jeho soudruhy, tím by si Stanislav Gross zajistil věčnou památku jako jeho strojvůdcovský kolega Příhoda. Takového padlého anděla smrti bychom si jistě zasloužili.

David Jan Novotný