ARCHIV

Zeman jako prezident: důvod ke zděšení

Zdá se, že českou veřejnost zachvátila deprese z neúspěšné první volby prezidenta. Mluví se o frašce. Každý, kdo si vzpomene na to, jak se volil prezident před pěti lety, na nechutné exhibice Sládkovců a na spontánní reakci paní Havlové, nemůže nevidět, že dnešní zklamání a frustrace jsou přepjaté. Zdá se, že veřejnost očekává něco jako pomazání velekněze. Civilní demokratická volba, v níž se uplatňují různé názory, ji pak nutně zklame. Takovému očekávání by totiž daleko spíš vyhověla technika, jíž se v Tibetu volí dalajláma. Tam o „politických čachrech“ nemůže být ani řeči.

Na druhé straně, když Václav Klaus prohlašuje, že to byla první skutečná, ne pouze manifestační volba od roku 1918, je to pravda, ale jen skoro: chybí malý fousek. Ukazuje se totiž, že dosavadním způsobem prezidenta zvolit takřka nejde, a pokud bude zvolen, bude to Miloš Zeman. Česká politická reprezentace už řadu let marně usiluje o základní konsensus. Důvodem, proč je tak obtížný, je především silná pozice komunistické strany: v roce 1989 se zdála být na hromadě: pak přišly Havlovy kulaté stoly a byl nastartován proces plíživé integrace komunistů do našeho politického života, který vyvrcholil loni v létě jednomyslným vyhlášením společného kréda českého nacionalismu v Poslanecké sněmovně a následným skvělým úspěchem KSČM v parlamentních volbách. Od té chvíle s nimi musí každý počítat. Prezidentští kandidáti (Klaus na předním místě) se předstihují ve vstřícnosti. Ke standardu, o němž v souvislosti s prezidentskými volbami hovoří právě expředseda ODS, to má daleko.

Pozoruhodné je trojí selhání Václava Havla a jeho okruhu, jímž jsme se propracovali k dnešku. Polistopadový pokus o politiku nového typu, oproštěnou od západního formalismu, skončil v roce 1992 rozdělením federace a úspěchem Václava Klause. Klausova politika ovšem během pouhých čtyř let uvízla v písku. Následoval druhý prezidentský pokus, ten sarajevský. Po půlroční epizodě Tošovského vlády následovaly úspěch ODS ve volbách, opoziční smlouva a marginalizace prezidentské opozice. Havlovi se jen s vypětím všech sil a díky vlivu v Senátu a v Ústavním soudu podařilo zabránit úplnému rozchvácení státu mezi dvě nejsilnější strany. Krásný sen z loňského léta o společné vládě očištěné ČSSD a čtyř-tří-dvoukoalice nevydržel, jak se teď zdá, ani rok. Vratká vládní většina se od začátku otřásá v základech, autorita jejího nešťastného premiéra je v troskách. Pokud bude někdo v příští prezidentské volbě zvolen, bude to jeho sok Zeman.

Útěšné hlasy, že Zemana netřeba démonizovat a že jeho volba nebude katastrofou, neberu. To, že se ten člověk neumí slušně chovat, samo o sobě moc neznamená, ale je to jakýsi varovný signál. Miloš Zeman je sebestředný typ s povahovými rysy připomínajícími Vladimíra Mečiara. Aby se prosadil, je kdykoli ochoten vyjít vstříc těm nejnižším pudům v české veřejnosti a stavět na nich svou kariéru. Jako prezident bude mít na rozdíl od Havla velmi silnou pozici. Bez problémů dostane pod kontrolu exekutivu, jeho postavení v ČSSD je postavení kobry v myším království. Spoluprací s komunisty má zajištěnu dostatečnou většinu v Poslanecké sněmovně. Není vyloučeno, že i ODS a KDU zatouží hřát se na výsluní jeho úspěchu. Žádná jiná relevantní politická síla u nás neexistuje. Na jaře získá nový prezident významnou oporu v Ústavním soudu, jehož podstatnou část si v souladu s ústavou najmenuje. Jistěže nezavede diktaturu nebo totalitní režim: ale postkomunistický politický systém, v němž žijeme, se zase o pár kroků, tentokrát výrazných, vzdálí od demokracie.

Miloš Zeman velmi rád pracuje s analogiemi s Hitlerem. Zde se přímo nabízí jedna: zdůrazňuji, že je to analogie, která se netýká jeho (bylo by to nespravedlivé), ale jeho potenciálních volitelů z KDU-ČSL. Pánové Kasal a Kalousek už údajně čistí kliky v Zemanově dočasném exilu na Vysočině. Zjevně předpokládají, že i po Zemanově úspěchu by mohli být u toho a zároveň by si vypořádat účty se svým rivalem Svobodou. Bez hlasů KDU-ČSL Zeman ve volbě nemůže uspět. Podobně pomohli v roce 1933 knírkatému malíři pokojů počestní představitelé německých občanských stran.

Nedělejme si tedy iluze: v páteční prezidentské volbě jde o velmi, velmi mnoho. Česká republika dosud nebyla vystavena tak velkému nebezpečí.

Mladá fronta Dnes, 20. ledna 2003