ARCHIV

Ohlédnutí za Špidlou

Tak nám padla vláda. Nebylo to nic nečekaného. Na Vladimíra Špidlu se snášelo kritiky dost a dost, a nakonec ho potopila vlastní strana. Jak jeho vládu hodnotit?

Špidla si vytkl určité cíle a určité limity – některé vyslovené, jiné nevyslovené. Celkem úspěšně se mu dařilo po dva roky s křehkou většinou jednoho hlasu v parlamentě za těmi cíli jít a limity, které si stanovil, dodržovat.

Vysloveným limitem bylo, že nebude spolupracovat s komunisty. Nevysloveným, že nebude tak sprostý, jako byl Miloš Zeman. A mám na mysli sprostotu nejen verbální. Tyto limity nepřekročil a budiž mu za to dík.

Škoda, že tak kvalitní a slušný člověk měl v mnoha ohledech nerealistické názory. Slovy klasika by se dalo říci, že Špidla usiloval o optimalizaci cest k cíli nevedoucích.

Nelze současně kráčet k prosperitě a udržovat to, čemu sociální demokracie eufemisticky říká „sociální stát“. Voliči se sice teď od socdem zřejmě odvrátili, ale to, co chtějí, jim jen jedna strana slíbí (mám na mysli komunisty) a žádná dodat nemůže.

Říká se, že lidé jsou ochotni ke změně až tehdy, když usoudí, že bolest plynoucí ze statu quo je větší, než bolest spojená s případnou změnou. Problém je, že voliči se často mýlí. Mnozí by rádi, aby se nadále dalo žít na podpoře a přitom melouchařit, a sociálně demokratičtí politici by rádi, aby šlo zkombinovat zvyšující se daně a rostoucí ekonomiku. Čeká nás změna, a změna bude bolestná.

Špidla musel padnout, protože usiloval o nemožné.

Přesto na něj budu v mnohém v dobrém vzpomínat. O korupci věděli už dlouho všichni a nikdo. Za Špidly se s těmi hovny (promiňte mi pro tentokrát ostřejší výraz, ostatně v bibli je jednou taky) trochu zamíchalo, a leccos vyplavalo na povrch nejen ve fotbale.

A mít v čele vlády politika, který není nafoukaný a který nikoho neuráží, bylo po více než deseti letech také docela občerstvující.

Vše směřuje k předčasným volbám. Jsou nevyhnutelné a je správné, že budou. Vyhraje ODS. Program ODS je v mnoha ohledech sympatický.

Jen kdyby se jim dalo trochu věřit. Mně to moc nejde a přiznám se, že už jsem se přestal snažit.

Dan Drápal