indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

19.6. - 26.6.2004

ARCHIV

Zvíře

“To by chtělo znát ústavu, pane Kramere. Kybyste ji znal, věděl byste… Pane Kramere, vy se stále dopouštíte jedné naivní chyby… Já se vás pouze snažím informovat o svých názorech a současně vám zcela jasně říkám… Pane Kramere, protože vás nechci obvinit ze lži, musím vás obvinit z toho, že máte krátkou paměť… Já se, pane Kramere, skoro stydím, že Vás musím seznámit s abecedou ekonomické teorie… Prosím, abyste tyto dva pojmy nezaměňoval, protože kdybyste náhodou skládal zkoušku v prvním ročníku Vysoké školy ekonomické, tak by vás za to zkoušející oprávněně vyhodil… Já jsem vám uvedl fakta – jak vy je interpretujete, to už je věc vašeho intelektu… (bylo by stejně nesmyslné) například opět skládat přijímací zkoušky na vysoké škole, i když Vám by to jistě prospělo… prostě, pane Kramere, než jdete někam dělat rozhovor, tak to chce seznámit se alespoň se základními fakty… Na rozdíl od vás politický jelimánek určitě nejsem…

Myslím, že je skoro zbytečné, abych dodával, že muž, který se snaží v rozhovoru, z něhož jsou citované úryvky, donutit redaktora Práva Alexandra Kramera až k pláči, je ambiciózní penzista z Vysočiny Miloš Zeman. Používá tuto techniku tehdy, když je v úzkých, a v úzkých je, soudě podle toho, jak často ji používá, skoro pořád. Díky tomu se nepozná, zda se třeba někdy neohrazuje právem: čtenáře tato technika natolik zaujme, že je momentální expremiérově oběti zpravidla schopen leccos odpustit.

Miloš Zeman se v kontaktech (skoro se mi chce napsat v konfliktech) s novináři chová velmi často jako skunk zahnaný do kouta a vystavuje je spršce toho, co bylo z nepochopitelných důvodů překřtěno na „bonmoty“. Přiznávám hned, že toto přirovnání, ač se mi velmi zamlouvá, neoplývá právě zdvořilostí. Publicista je však v jiné situaci než praktický politik tváří v tvář novináři (a Miloš Zeman praktický politik pořád je, i když politiku dělá z nezbytí jako melouch: podařilo se mu slušným dílem přispět k pádu Vladimíra Špidly). Politik disponuje větším či menším dílem moci. Musí být pod kontrolou, zda jí nezneužívá (což je svádivé a snadné). O to, aby se pohyboval v rámci limitů, které mu vymezuje demokratický systém, pečuje mimo jiné svobodný tisk. Dotazy novinářů mohou být dotěrné a nepříjemné. Mohou být taky od věci. Má právo je odmítnout a ohradit se. Nemá právo dotyčné urážet a chovat se k nim jako dobytek. Pamatuji se, jak kdysi jeden z kapitánů českého podnikání Radim Masný (podnikatelé si taky zaslouží jakousi veřejnou kontrolu) poslal televizního reportéra do prdele. Záběr pak běžel v televizi, takže pan Masný poslal do prdele českou veřejnost. To se děje v suterénu budovy, pan Zeman je svou úrovní někde v mezzaninu.

Politik, který se veřejně prezentuje tak jako Miloš Zeman, si samozřejmě vystavuje jisté vysvědčení. Nedovedu si představit, že by tak mohl ve slušné společnosti získat jakýkoli respekt. Miloš Zeman se ovšem podle průzkumů těší u 34% našinců značné popularitě. Závěr nechť si laskavý čtenář udělá sám.

27. června 2004