ARCHIV

Bum!

Je pozoruhodné, jak u nás selhávají agentury pro výzkum veřejného mínění, mají-li odhadnout výsledek celostátních voleb, kde se volí poměrně. Ne že by produkovaly hausnumera, jejich odhad je jakž takž pravdě-podobný, ale ta základní informace zůstane veřejnosti pravidelně utajena. Což se stalo i tentokrát.Základní informace zní: velký úspěch komunistů, neočekávaně drtivá porážka ČSSD.

US-DEU byla na frontě Pravdy a Lásky zjevně s konečnou platností vystřídána útvarem zvaným SNK-DEU, něčím ještě mlhavějším a neurčitějším. Vzniká otázka, jak dlouho jeho úspěšné tažení vydrží. Je se nadít, že bude sledovat balistickou křivku, kterou před ním opsaly už ODA, US a Čtyřkoalice. Přesněji řečeno, na jakém jejím bodě bude v okamžiku voleb do Poslanecké sněmovny.

Reprezentativnost volebních výsledků je, pravda, omezena nízkou volební účastí. Ale jejich nejnápadnější stránky, o nichž jsme právě mluvili, mají i tak nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu. Vypovídají víc o stavu české politické scény než o tužbách, s nimiž se čeští voliči obrací ke Štrasburku a Bruselu. Představa, že by snad strany, které se shodnou jen na vzájemné nevraživosti, v Evropském parlamentu společně hájily „české národní zájmy“, je na první pohled ujetá. Není to ani jejich úloha, měly by se zapojit do nadnárodních politických uskupení a pracovat pro blaho sjednocené Evropy. K tomu ovšem právě ty nejsilnější mají pramálo chuti. Problém Evropského parlamentu je problém nejvyššího zastupitelského tělesa, k němuž chybí odpovídající stát. Uchopit jeho smysl je za těchto okolností pro normálního člověka velmi náročný úkol. Navíc řadový volič vidí, že parlament funguje z českého hlediska tu jako výhodná prebenda v zahraničním závětří pro politiky, kteří o domácí scénu ztratili zájem nebo jsou na prahu politického důchodu, tu jako fešácký exil pro nepohodlné konkurenty stranického vedení, tu hraje podobnou úlohu jako ve středověku oltář v kostele pro psance (tak senátor Železný objímá teď nohy svého nově získaného poslaneckého křesla v naději, že bude mít na pět let pokoj).

Exprezidentova podpora pomohla možná SNK-ED. Dá se ovšem obtížně změřit, protože Zeleným a US-DEU nepomohla ani trochu, a exprezidentův milec Kroupa dostal na lidovecké kandidátce necelé 3% preferencí. Poslanec Karas, lidovecký archanděl Gabriel, vyhánějící z politického ráje stoupence potratů, legalizace měkkých drog a sodomity, jich nashromáždil celých 10. A to nemluvím o absolutní rekordmance Janě Bobošíkové na kandidátce Nezávislých, která ukořistila neuvěřitelných 52%. Bez podpory Václava Havla, samozřejmě.

Hrubě lze odhadnout přesuny voličské přízně od posledních voleb do Poslanecké sněmovny. Nejzřetelnější odliv směřuje z ČSSD do KSČM. Nemálo sociálně demokratických hlasů však asi získalo i SNK-ED, část voličů se totiž nechala v červnu 2002 unést vidinou sociální demokracie s lidskou (nikoli zemanovskou) tváří, košer partnera pro strany tehdejšího podhradí. Rozpolcený útvar, v němž se uplatňují křiklouni a kverulanti jako Laštůvka, Hojdar nebo Kopecký, tyto lidi z pochopitelných důvodů nevábí. Ale řekl bych, že i ODS nemůže být tak docela klidná: jistou (i když malou) část podpory zjevně velmi nechtě přepustila Železného Nezávislým a možná i Zieleniecovi.

Premiér Špidla potvrdil, že je tragickou postavou české politiky. Po jakémsi zaváhání rozhodně prohlásil, že odstoupit nehodlá. Čím dál tím víc se podobá kanonýru Jabůrkovi ze známé lidové písně.

Volby do Evropského parlamentu jsou signálem, který bychom neměli podcenit ani přecenit. Jsme zase o fous blíž politickému systému dvou stran, v našem případě ODS a KSČM. Politický systém dvou stran se vyznačuje tím, že se ty strany střídají u vlády. Obávám se, že v našem případě by se to střídání konalo jen jednou.

14. června 2004