ARCHIV

Česká kuchyně a její pověst

V souvislosti s přistoupením nových státu k EU zveřejnilo nedělní vydání Franfurter Allgemeine Sonntagszeitung (25. 04. 2004) článek Co má deset nově přistupujících zemí kulinářsky k nabídnutí. V něm se o České republice praví:

“Nejdůležitější součásti české kuchyně je UHO – univerzální hnědá omáčka. V socialistických dobách se vyráběla centralizovaně ve státních chemičkách a potrubím se dopravovala do všech gastronomických zařízení. To, že po rozpadu RVHP vyrábí UHO privátní sektor, kterému se přes veškeré roztříštění produkce zdařilo zachovat její jednotnou chuť, patří k největším záhadám změny systému v Česku. UBS se servíruje ke všem jídlům s knedlíky a masem. Pokud je ozdobena kopečkem šlehačky s koktejlovou třešničkou nahoře, nacházíte se v lokále vyšší cenové skupiny. Je-li univerzální hnědá omáčka zbarvena do červena, jedná se o guláš. Bez UHO se servíruje smažený sýr, který ve všech hospodách chutná stejně, doprovázen miskou plnou vody, ve které plave pár salátových lístků. Doporučená značka vína: Frankovka z klasického hnědouhelného revíru Most. Češi jsou nazýváni slovanskými Prusy – na tom může něco být. Stejně tvrdošíjně, jakož i mylně, je jejich kuchyně připisována rakousko-uherskému kulinářství. Tato excentrická hypotéza pochází od anglického etnografa, který koncem 19. století zcestoval ,the coast of Bohemia´.”

Potud poněkud sarkastický popis přínosu české kuchyně pro EU. Něco na tom bude. Bavoři po návratu z Čech se nás ptají, kde že zůstala ona všemi vychvalovaná česká kuchyně. Odpovídám, že se ztratila vlivem návyku na nechutné stravování v závodních jídelnách a že je dnes bezkonkurenčně nejhorší ve střední Evropě. (Pro ty, kteří německou kuchyni házejí do jednoho pytle: jihoněmecká nemá co dělat se severoněmeckou. V jihoněmecké se střetly vlivy kuchyně české – pouze knedlíky /jsou restaurace, kde servírují sedm druhů knedlíků i ony houskové české/ a pečená husa/, rakousko-uherské, italské, francouzské a řecké /přesněji balkánské, neb jugoslávská, řecká, bulharská a turecká až na výjimky jedna a tatáž jest/). Běžné restaurace v Česku kromě tzv. mezinárodních specialit, které nikde jinde mimo Česko neznají a pokud se shodují názvem, nejsou k poznání podle chuti - a vykoupaných většinou v přepáleném oleji - mají na jídelním lístku většinou jen guláš, vepřoknedlozelo a svíčkovou na smetaně. Tím nabídka končí. Mohu potvrdit, že cestou od hranic do Prahy (v segmentu Rozvadov až po Dolní Dvořiště) jsem nenašel během 11 let hospodu, kde by slušně vyvářeli. Pravda s výjimkou čínských restaurací. V Praze neznám ani jednu cenově přiměřenou hospodu s českou kuchyní, kterou bych mohl doporučit svým známým, přijedou-li. Posílám je tedy do dvou nepříliš drahých italských nebo do čínských. Ostuda pro české kulinářství.

Obdobně to platí pro zákusky. Jsou příliš tučné. Ano, pravda, stejné již dělala Sandtnerová, ale vývoj se posunul k dortům a cukrářským výrobkům odlehčeným à la italiana, což v Praze, pokud mně známo, zaznamenala jen cukrárna na dolním konci náměstí Jiřího z Poděbrad a pak jedna v Třeboni v ulici vedoucí od zámku. Když už jsme v Třeboni. Myslíte, že dostanete v místních restauracích jinou víceméně čerstvou rybu než kapra a pstruha? Omyl! Kde jinde by je pak měli mít?

České uzeniny se nedají jíst, obsahují mnoho loje lepícího se na patro, rozdrcených kostí, šlach, mouky a strouhanky. Doslova jsou odporné. Nechutný je i český chléb, který je dobrý jen v den upečení – od druhého dne se začne většinou drolit a neukrojíte jej bez rozdrobení ani na nejostřejším kráječi. Výjimky jistě potvrzují pravidlo, ale dodnes jsem takový chléb v Praze, ani cestou do ní, nenalezl. Nejhorší je, že Češi z Česka nejsou schopni takové věci vidět. Pomůže jim k uvědomění ona glosa z Franfurter Allgemeine Sonntagszeitung nebo se nacionalisticky naježí a budou mít zase své obligatorní xenofobní žvásty?

Tomáš Krystlík

P.S. Editor Událostí má na dnešní českou kuchyni i na schopnosti svých zdejších krajanů nazírat úplně jiný názor než pan Krystlík. Své obligatorní xenofobní žvásty na toto téma zveřejním v příštím čísle Událostí. BD.