ARCHIV

Mediální marxismus

Historie 20. století říká, že praktická schopnost levice cokoli rozumně řídit se rovná nule. Různé varianty marxismu selhaly morálně, intelektuálně i ekonomicky. Bohužel však triumfovaly kulturně. Paranoidní stereotypy, kterými Marx a jeho žák Lenin nakazili západní kulturu, se staly její trvalou součástí. Stav mnoha médií to dokazuje.

Obraz přistiženého moralisty

Marxismus implantoval západní kultuře řadu nových představ: nic na světě se neděje bez zištné příčiny, lidé jsou rozděleni třídně a neustále spolu zápasí. Morálka, vášně a náboženství neexistují. Je to jen rétorická veteš, která zakrývá boj o moc. Silní nedělají nikdy nic pro slabé a pokud tvrdí že ano, je to jen pouhá taktika.

Svět marxisty je nelítostný. Zároveň je přitažlivý. Krutost podložená "vědeckým názorem" učarovala řadě západních intelektuálů, jejichž svět kateder, redakcí a konferencí postrádá vzrušení opravdového boje. Marxismus přinesl na Západ možnost podporovat násilí a revoluce, přičemž ruce zůstanou ušpiněny maximálně od lógru. Obraz marxisty v praxi je obrazem moralisty přistiženého nad pornografií, který důvěryhodně tvrdí, že studuje vývoj erotického prádla.

Triumf elektronické kultury

Na začátku devadesátých let to vypadalo, že se marxismus znemožnil na všech frontách. Byl to bohužel omyl. Na kulturní rovině, tedy především v médiích, zůstala interpretace moci jakožto jediného cíle veškerého konání většinou populární. Demokratičtí vládci jsou předkládáni jako monstra, jejichž jednání je řízeno výhradně volební prognostikou či snahou zakrýt nějakou temnou skutečnost. Morální dimenze jednotlivých činů je popírána.Ve virtuálním světě novin a televize triumfuje Amerika nad Irákem proto, že má peníze, bílí nad černými proto, že jsou "zvýhodnění", Židé nad Araby proto, že jsou mazaní, heterosexuálové nad homosexuály proto, že jsou bigotní, většiny nad menšinami proto, že jsou silnější.

Proč tomu tak je? Konec studené války obnažil triumf elektronické kultury. Miliony informací, které se na novináře hrnou (a které při nejlepší snaze nelze zvládnout) si žádají zkratku, jednoduchá přirovnání, blesková odhalení a rychlá řešení. V nezvládnutelném chaosu je málo času pro analýzu příčin či objektivitu. Morálka, která stojí u základu většiny lidských rozhodnutí, musí být z médií vytěsněna úplně. Nelze ji totiž popsat, natož zobrazit. Jakýkoli pokus dát jí tvář musí skončit karikaturou, neboť je příliš niterná. Proto ji média ignorují. Popisovat politiku jako nikoli spiknutí, nýbrž výběr mezi dvěma špatnými možnostmi, je pro řadu médií nezajímavé. Za omílání této skutečnosti žádný divák či čtenář dlouho platit nebude.

Vždy po ruce

Mediální marxismus, který není druhem víry, ale stylem práce, je dokonalým řešením pro všechna zmíněná dilemata. Jelikož je teorií spiknutí, umožňuje mnoho říci a zároveň málo vysvětlovat. Jde-li všem pouze o moc, je motivace jakéhokoli jednání vysvětlena jednou pro vždy. Novinářům je tak umožněno neutonout v moři zpráv, vše je přeci již dopředu jasné. Vzniklé paranoidní ovzduší představuje vítězství hodnot jako vítězství peněz, diplomacii jako rafinovaný komplot, mravnost jako inkvizici a zdrženlivost jako komplex méněcennosti. Zuřivost se stává oprávněnou reakcí na útlak a barbarství bojem za osvobození porobených.

Pro veřejnou debatu má taková logika smrtící důsledky. Svět, zejména místa životu nebezpečná, zná většina lidí pouze z médií. Jelikož jsou média všudypřítomná, posilují iluzi, že nebezpečí známe doopravdy. V takto vytvořeném světě je člověk člověku vlkem, vládci jsou maskovaní gauneři, spojenci jsou vyděrači a nepřátelé nešťastníci. Pouze v takové atmosféře může být paranoidní a vykonstruovaný "dokument" režiséra Moora, představený v Cannes, přijat s nadšeným potleskem. Neboť jeho cílem, je "odstranit Bushe, který ohrožuje celý svět", jak říká sám autor. Pouze v takové atmosféře se zapomíná, jaké je původní poslání dokumentu: informovat. A že je-li film prezentován takto, je mezi ním a nacistickými plagiáty o Židech rozdíl pouze časový.

Vzniká cynická a zamindrákovaná společnost, pro níž nemá smysl žít, natož zemřít. Muslimští teroristé, kterým ochota zemřít nechybí, se podle toho úspěšně zařizují.

Zdeněk Švácha