ARCHIV

Patří křesťanství do preambule evropské ústavy nebo ne?

Dostal jsem následující zajímavou a podnětnou reakci na svůj článek Proč mít křesťanství v evropské ústavě. Dávám ji k dispozici čtenářům. Odpovím na ni v příštím čísle Událostí, protože nejsme Právo. BD.

Vážený pane Doležale,
Jak jsem slíbil, posílám svoji reakci ve formě, kterou by bylo možné publikovat na Vašich stránkách. Moc jsem v noci nespal, přemýšlel jsem a trochu jsem přehodnotil svůj názor. Naložte s ním dle libosti.

Srdečně zdraví
Daniel Agnew

Patří zmínka o křesťanství do preambule evropské ústavy nebo ne?

1) Proti:

Evropa však není křesťanská, spíše post-křesťanská. Vliv křesťanství je mizivý a stále mizivější, a to jak v kultuře tak především v politice. Křesťanství je vytlačováno z veřejnosti do soukromého života. Jak potom můžeme hovořit o nějakých křesťanských hodnotách? Povrchní církevnictví v naší národní historii sloužilo jako ideologická podpora politických bojů. Křesťanství dnes mnozí Evropané chápou jako sprosté slovo. Tvrzení o tom, že se Evropa hlásí k odkazu křesťanství je poněkud sporné a je otázkou, zda to odpovídá skutečnému obrazu evropského myšlení. Místo bezobsažných frází bych od politiků očekával skutečné naplňování křesťanských hodnot v praxi.

2) Pro:

Protože křesťanské hodnoty považuji za dobré, přál bych si, aby Evropa byla skutečně postavena na křesťanských základech. Pokud nějaké mizivé základy existují, pořád se na nich dá stavět, pokud existuje byť jen malá vůle. Lepší něco než nic. Pokud existují lidé, kteří si tyto základy uvědomují, je možné jejich počet rozšiřovat. Z čistě pragmatických důvodů by bylo opravdu dobré "vymezit terén", zakořenit v právním dokumentu ideu, na kterou by se dalo odvolávat při schvalování nových zákonů, aby se dalo zamezit přijímání zákonů, které by byly v rozporu s těmito hodnotami.

Nemám dojem, že by Dan Drápal zpochybňoval nutnost spolupráce křesťanů a ostatních obyvatel Evropy. Nelíbí se mi, že jej nálepkou fundamentalisty stavíte na stejnou roveň jako islámské fundamentalisty. Myslím, že takový přísný soud si Dan Drápal nezaslouží. Mě také pobouřilo, jak posuzuje víru druhých, také se mi nelíbí škatulkování a některé jeho formulace (píši mu velmi kritické dopisy). Problémem Dana Drápala je, že říká hořkou pravdu poněkud drsným způsobem, nelze mu ale upřít upřímnost a poctivost. Poslední odstavec Vaší polemiky ve mně vyvolal otázky, na které bych rád získal Vaši odpověď. Považujete za špatné, že někdo chce obhajovat jeden světonázor před jiným světonázorem? Ztotožňujete to s fundamentalismem? Považujete evangelizační a misijní úsilí jako takové (nehodnoťme teď prosím formu) za přijatelné v evropském post-křesťanském prostoru? Poslední věta Vašeho textu naznačuje, že citlivě vnímáte "vlasovou, ale podstatnou trhlinu, která odděluje evangelisty a misionáře od těch, kteří nakonec třeba nechtě usilují jen o to, donutit své bližní až k pláči". Zajímalo by mě, kde Vy vidíte tuto jemnou hranici.

Daniel Agnew