ARCHIV

Vymíráme

Česko vymírá. V porodnosti jsme v Evropě, která rovněž rodí chabě, na předposledním místě. Pokud se nic nezmění, klesne v Česku za 30 let počet obyvatel na polovinu. Za 300 let tu bude žít už jen 62 tisíc lidí. Tato zpráva je tím nejdůležitějším, co se v médiích po roce 1989 objevilo. Ani terorismus, který ve významnosti zpráv následuje, nemá před touto hrůznou statistikou přednost.

Znamená to, že Česko (a s ním v poněkud menší míře většina vyspělého světa), směřuje k velmi temné budoucnosti. Vzniknou dvě kultury: kultura vyspělých a ustrašených dědečků ze Západu a kultura vzteklých a agresivních adolescentů z primitivnějších, zejména muslimských zemí. Tyto dvě kultury budou muset dosáhnout nějaké rovnováhy, jinak bude civilizace smetena a lidstvo se navrátí k barbarství. Tuto rovnováhu si však lze představit jen obtížně.

Existují ovšem důvody, proč k hororovému scénáři dojít nemusí. Civilizací budoucnosti jsou podle všeho konfuciánští Číňané, disponující vitalitou, neskutečnou pílí, bojovností i intelektem. Je možné že Čína, v jejíž tradici je vidět svět na generace kupředu, přebere moc nad planetou od slábnoucí postkřesťanské kultury způsobem, který světovému chaosu zabrání. Svět, v němž bude dominovat žlutá rasa, by byl tvrdší než náš. Individuální práva by šla stranou. Pokud by však šlo o volbu mezi anarchií a Číňany, nebylo by co řešit: bylo by nutné Čínu přivítat a pokusit se její společenský kurs poněkud obměkčit.

Druhou možností je začít intenzivně plodit děti. Vyžadovalo by to ovšem stát dostatečně tvrdý a tak dalece motivující, aby lidé děti "dělali". Indické omezování porodnosti v obráceném gardu. Stát ovšem tvrdý není. A vlastně také není bohatý.

Třetí možností je přivítat dostatečné množství imigrantů z kulturně příbuzných chudších zemí. To je rozumná možnost. Jenže v demokracii se nenalezne síla, která by tento nepopulární a nesmírně složitý projekt rozumně zorganizovala a prosadila vůči českým xenofobům, které rozčiluje jakákoli řeč, která není češtinou nebo angličtinou.

Čtvrtá možnost je rezignovat, žít jako šílení dokud to jde, a vědět, že po nás nebude již nic, pouze chaos, na kterém jsme se podíleli vlastní pýchou a pohodlností. To je velmi pravděpodobná varianta.

Pátou možnost nechávám Prozřetelnosti. Může se stát i něco zcela nového, či něco, co mne prostě nenapadlo. Ale moc tomu nevěřím.

Závěr, kterému bych se rád vyhnul, ale nemohu. Liberální demokracie je světem, pro který lidé nechtějí plodit děti, jakkoli v něm rádi žijí. Je možné, že ji budeme muset vyměnit za něco méně demokratického, v čem se děti rodit budou.

Zdeněk Švácha