ARCHIV

Jakkoli je to odporné

Problém údajného mučení iráckých zajatců je závažnou mravní otázkou: mučení je metodou, kterou civilizovaná společnost nemůže tolerovat. Pokud se jím američtí vojáci provinili, měli by být přísně potrestáni. Otázky ovšem zůstávají.

Digitální fotografie

Digitální fotografie, které jsou podkladem obvinění, jsou pochybným médiem. Umožňují zkreslovat realitu mnohem více než televize, což je pro většinu lidí téměř nepředstavitelné. Celá akce "Týrání" může nést prvky dlouhodobého a chytrého teroristického plánu: paralyzovat, a to velmi úspěšně, americkou administrativu kdykoli toho bude zapotřebí. Nutit vládní činitele do odvolávání vojáků, důstojníků, administrátorů či ministrů. Tímto způsobem vnášet do Iráku chaos a nestabilitu. Hrát úspěšně o čas na pozadí úvah o předávání státu do rukou Iráčanů: nový personál jmenovaný Washingtonem bude méně zkušený, než odvolaný. Předávání moci tak bude mít chaotičtější kontury, z čehož budou těžit teroristé.

Co je mučení?

V mediálním šumu zaniká důležitý rozdíl mezi pojmy výslech, ponižování, týrání a mučení. Je fotografie vojáka na obojku mučením? Je fotografie hromady lidských (netýraných) těl mučením? Je uměle udržovaná bdělost vězňů mučením? Tyto praktiky se mohou velmi blížit neakceptovatelnému týrání. Otázkou ovšem zůstává, jaké jiné výslechové praktiky jsou akceptovatelné, aby vůbec měly smysl a zároveň zůstaly alespoň rámcově humánní. Nezapomeňme: v zemi panuje válečný stav a bojuje se s teroristy, kteří sice nikoho na obojku nevodí, zato se však kastrují a upalují.

Závěrem

Hrst fotografií ohrožuje legitimní akci nejsilnějšího státu světa. Pošetilci soudí, že to tak má být. Nemá. Rozhořčení je bezpochyby mravné, mravní požár nás však může ohrozit všechny. Tato digitální tryzna se může kdykoli objevit znovu a znovu bude mít vážné důsledky. V podstatě bude jedno, jde-li o falzum, vyvolaná mediální smršť bude ničivá v každém případě. Svět, který stojí a padá s podobnými záležitostmi nemůže dlouho přežít.

Zdeněk Švácha