ARCHIV

Vládní koalice bourala u Vyškova

Zdá se, že premiéru Špidlovi chybí kromě důrazu a politické obratnosti i ta troška štěstí, potřebná k úspěšné politické kariéře. Sotva se podařilo zalátat díru v chatrné vládní většině univerzálně použitelným poslancem Kottem, zranil se při automobilové nehodě ministr zahraničí (a poslanec KDU-ČSL) Cyril Svoboda. Jeho účast na důležitém úterním hlasování, kde by se koalice měla pokusit přehlasovat prezidentské veto ohledně zákona o DPH, je nejspíš vyloučena. Znovu se tak obnažila vratkost nynějšího způsobu vládnutí v České republice. V rozhodujících okamžicích je akceschopnost vlády závislá na docela náhodných faktorech.

Vláda se v zákoně o DPH pokusila spojit užitečné, tj. opatření nezbytná pro vstup do EU, s čímsi politicky aspoň pro ni příjemným, totiž s finanční reformou. Zjevně tak učinila v naději, že nezbytné svou silou pomůže prosadit příjemné. Kalkul nevyšel, stane se nejspíš pravý opak: opozicí kritizovaná finanční reforma ohrozí schválení věcí nutných pro integraci do EU.

Opoziční strany, ODS a KSČM, kritizují vládu sice z protichůdných stanovisek, ale se stejnou vehemencí a solidárně. Obě považují ČSSD za hlavního soupeře. Oba predátory láká pohled na krvácejícího soupeře, oslabeného vnitřní krizí. Jejich úmysly jsou sice rozdílné – KSČM chce sociální demokracii sežrat, ODS zničit - výsledný efekt bude v obou případech stejný.

KSČM, ODS i prezident jsou chladní, pokud jde o Evropskou unii. Komunisté jsou většinově proti vstupu, prezident i ODS jsou zdrženliví a chápou vstup do EU jako nutné zlo. Svého času věnovali dost velké úsilí práci na jakémsi náhradním programu. Nehledě na to nemohou nyní vyjít vstříc koalici, ani kdyby chtěli. Prezident své veto nemůže vzít zpátky, a kdyby KSČM nebo ODS nechala předlohu projít (aspoň jeden její poslanec by musel hlasovat pro, a v tomto případě je to stejné, jako kdyby pro hlasovali všichni), ztratila by po tak vášnivém odporu a tak silných slovech (poslanec Tlustý: zákon je zločin) tvář před vlastními voliči. Zákon tedy nejspíš neprojde, bude nutné zflikovat na poslední chvíli nějaké náhradní řešení (přijetí toho, co je nezbytné pro vstup do EU) a kdoví, zda se to vůbec povede. Složitý kompromis mezi pravicí a levicí v koalici bere za své a ČSSD ztrácí bezprostředně před volbami do Evropského parlamentu další zbytky vážnosti. V Bruselu sice prý odhadují, že získá nejvíc mandátů a že se dokonce do Štrasburku dostanou i čeští zelení, ale tu je spíš přání otcem myšlenky. Domácí průzkum CVVM, který předpovídá největší zisky ODS, vyrovnaný souboj mezi KSČM a ČSSD na druhém místě a poslední pozici při rozdělování mandátů pro KDU-ČSL, je o hodně věrohodnější. Vlastně byl až do nynějšího vládního karambolu. Teď se dá očekávat, že ČSSD dále oslabí, Špidlovo postavení se stana vratším a pád vlády se o další krok přiblíží.

Celkový dojem pro pozorovatele zvnějšku musí být ještě smutnější: v České republice vládne neakceschopná koalice, která nedokáže zařídit ani ty základní věci související se vstupem do EU. Vyčerpává se zápasem se zlomyslnou opozicí, o jejíž upřímnosti, aspoň pokud jde o poměr k EU, lze mít pochybnosti, a která je ovládána posedlostí vládě co nejvíc zatopit, bez ohledu na to, co to bude znamenat pro stát jako celek.

Koalice i opozice se navzájem obratně vmanévrovaly do bezvýchodné situace. Utrpí nejen pověst ČSSD, ale ČR jako celku.

Mladá fronta Dnes 19. dubna 2004