ARCHIV

Ztracená suverenita a ztracená slova

Za časů, kdy byl ještě Vladimír Mečiar naším spoluobčanem, pronesl na jednom přátelském setkání českých a slovenských politiků několikaminutovou improvizovanou přednášku na téma svrchovanosti. Vlastně to byla odpověď na otázku "Jaký je rozdíl mezi svrchovaností a suverenitou?" Žádný takový rozdíl samozřejmě neexistuje; jedná se o zcela identické výrazy a tehdejší slovenský premiér dovedl oba vymezit a vzájemně odlišit jen díky svému řečnickému umění a přesvědčivému vystupování. Tazatel tehdy vznesl otázku jen tak žertem, ale Mečiar si toho nevšiml.

Ta příhoda je velmi poučná. Ukazuje, že suverenita, o kterou podle některých v květnu přijdeme, nikdy nebyla víc než magickým zaklínadlem, kterým se rádi ohánějí demagogové. Friedrich Hayek projevoval ve svých pozdějších dílech k samotnému nároku na "suverenitu" značnou skepsi, neboť jej shledával v rozporu s ideou dělby moci, která má pro zachování svobody prvořadou důležitost. Ale už ve své prorocké knize The Road to Serfdom, vydané na sklonku války, varoval před jednáním svrchovaných států, které nejsou subjektem žádného nadřazeného zákona:

Hospodářské transakce mezi národními subjekty, které jsou současně svrchovanými soudci vlastního jednání...musejí vést k mocenským srážkám. Kdybychom nevyužili svého vítězství k ničemu lepšímu než k podpoře dosavadního vývoje tímto směrem, až příliš patrným před rokem 1939, mohli bychom zjistit, že jsme porazili Nacionální Socialismus jenom proto, abychom vytvořili svět mnoha nacionálních socialismů, lišících se v podrobnostech, leč vesměs stejně totalitních, nacionalistických, ocitajících se znovu a znovu ve vzájemných konfliktech. Němci by byli, jakože některými již jsou, vnímáni coby narušitelé míru jenom proto, že se jako první dali cestou, po níž je nakonec všichni budou muset následovat.

A protože Němci, jejichž militantní povahou mnozí vysvětlují evropské katastrofy minulého století, budou zakrátko našimi spoluobčany, považuji za užitečné tuto pasáž připomenout. A upozornit zároveň i na to, že vložená věta jakože některými už jsou (The Germans would appear as the disturbers of peace, as they already do to some people) se z obou českých překladů (s. 168 [1], s. 116 [2]) ztratila. Můžeme se jistě přít o to, co uvedená věta přesně znamená, je však nutné ji nejprve přeložit.

...

(Nejde ostatně pouze o koncept "suverenity"; třebaže přes půl století staré, jsou Hayekovy úvahy o mezinárodním řádu stále aktuální, což lze doložit řadou citací. Kupříkladu:

Nesmíme si nalhávat, že když jsme v minulosti pravidla mezinárodního chování nazvali mezinárodním právem, udělali jsme víc, než jen vyjádřili zbožné přání.

Rád se proto k tomuto tématu ještě vrátím, nejspíš ovšem až v době, kdy i Vladimír Mečiar bude opět naším spoluobčanem.)

[1] F. A. Hayek: Cesta do otroctví, Academia, Praha 1990

[2] F. A. Hayek: Cesta k nevolnictví, Občanský institut, Praha 1991

Martin Vrba