ARCHIV

Terorismus po česku aneb žebrák Chleboun bojující

Železniční atentátník Štěpánek, o jehož aktivitách zveřejnila policie některé další podrobnosti, je vlastně tragická postava. Ačkoli se snažil, co mu síly stačily, pořádný masakr se mu uspořádat nepovedlo. Poškodil několik budov a několik pomníků, zranil pár lidí. Nálože pod naříznutými kolejemi neexplodovaly. V okamžiku, kdy se zjevně dopracoval k tomu, že by mohl být opravdu úspěšný, byl souhrou náhod dopaden. Dřív nebo později se to muselo stát, s náhodou musí počítat každý revolucionář.

Na rozdíl od svého slavnějšího a podstatně výkonnějšího předchůdce Szilvesztera Matuschky je Štěpánek typ ryze český. Jakási zradikalizovaná podoba žebráka Chlebouna z Poláčkova Okresního města. Člověk roztrpčený životním neúspěchem, propadlý kverulování a kušnění. Jakýsi ponurý protějšek dobrého vojáka Švejka, kverulujícího dobromyslně a radostně. Mimochodem je zajímavé, že v pestré směsici postav, s nimiž se lze setkat v Haškově románu, se nic podobného Štěpánkovi nevyskytuje; možná je to tím, že autor, anarchista se sympatiemi k bolševismu, nepovažoval lidi tohoto druhu za vhodné ke karikování: vždyť z nich se později rekrutovala většina členstva KSČ. Dnes se rozmnožili, najdeme je navíc v ČSSD, ODS a v řadě vlasteneckých a naučných spolků zleva doprava.

Spořádané prostředí c. a k. Monarchie nedopřálo, aby na tomto smetišti vykvetl jedovatý květ masového terorismu. Tehdejší teroristé byli sentimentální troškaři (Gavrilo Princip prý litoval toho, že zabil hraběnku Chotkovou, neměl to v úmyslu).

Ani Štěpánek se nedostal příliš daleko, ač po tom nepochybně toužil. Ublížil pár lidem a zaměstnal na dlouhou dobu spoustu policistů. Snad je jeho tragédie, tajemství jeho neúspěchu, v tom, že se mu na rozdíl od Furmanovova Čapajeva nepodařilo najít svého komisaře. Kdyby měl přitažlivou ideologii, mohl se dát dohromady s dalšími a vytvořit „buňku“.

A tak z jeho osamělého vzdoru proti západní civilizaci zbylo nakonec jen heslo: nikoli bojové, pouze počítačové, ale jen nepatrně odlišné od toho, s nímž vešel z bitvy u Waterloo přímo do dějin generál Cambronne:

Hoovnoo!

13. dubna 2004