ARCHIV

Dilema českých novin

Tento text Zdeňka Šváchy byl otištěn týdeníkem Respekt v pokroucené a tendenční podobě pod názvem "Elitní tisk dne nemá šanci". Nabízíme čtenářům jeho nezkreslenou verzi.

V článku „Prodavači iluzí a starých hvězd“ v jedenáctém čísle Respektu podrobil Tomáš Klvaňa tuzemský tisk ostré kritice. Svůj díl viny za to, že televizní diváci napjatě sledují kousky majora Zemana, zábavě vévodí hvězdy normalizačního nebe a preference komunistů utěšeně rostou, nese podle něj nejen televize, ale i české deníky. Chybí jim peníze, ale i tradice moderní neaktivistické žurnalistiky. Trhu schází výrazný deník opřený o nezávislé a rychlé zpravodajství. Pan Klvaňa soudí, že nejvíce se mu blížila MF Dnes, dokud ji nekoupil německý majitel, preferující podle něj zisk bez ohledu na kvalitu.V novinách vládne široširá bulvarizace. Nostalgie po normalizačních poměrech je tak do značné míry plodem úrovně našich tištěných médií.

Nepřeceňujme nostalgii

Oddělil bych vzestup komunistů a normalizační zábavu. Představa ještě většího manévru Česka doleva je jistě mrazivá. Zájem o normalizační kulturu bych však nepřeceňoval, s komunisty nesouvisí. Co do kvality, není současná masová kultura lepší než normalizační dílka. Major Zeman je jistě hloupý, vedle Odpadlíka je však vyložený intelektuál. Mezi Michalem Davidem a Spice Girls je rozdíl pouze v marketingu.

Touha po normalizačním balastu nijak nesignalizuje touhu po komunismu. Je to otázka generační. Masy touží po Bakalářích právě tak, jako jejich rodiče toužili po neodolatelném úsměvu Oldřicha Nového z kin Třetí říše. Dnešní náctiletí se smějí pánům na prahu středního věku, kteří si ve slabé chvíli promítají Rudé horko se Schwarzeneggerem. Ale dopadnou stejně. Balast je psychologickým lékem proti mnohdy nevábné skutečnosti života. Je filosoficky nesprávný, morálně však naprosto zdravý. My intelektuálové proti němu bojujeme především proto, že nás dráždí evidentní důležitost něčeho, co je pro racionální mysl pokleslé.

Infotainment je plodem blahobytu

Destruktivní spojení zábavy a informace, infotainment, nezplodila reklama a public relations, jak soudí pan Klvaňa. Infotainment je plodem civilizace, která již tři generace žije v klidu, pohodlí a blahobytu. Těšíme se výjimečné situaci, která je dílem výjimečné kultury Západu. Platíme za to: čím déle bezpečí trvá, tím těžší je upoutat zájem veřejnosti k závažným věcem. Témata jako obrana, bezpečnost, stabilita základních institucí naší civilizace či podstata ekonomie jsou dnes na okraji pozornosti. Nahrazují je sice chytlavé, ale druhořadé otázky: homosexualita, legalizace drog, potraty, práva zvířat či studia pohlaví. Jsou to jediná témata, která jsou dnes na Západě schopna vyvolat masové emoce a změny vnitřní i zahraniční politiky. Za těmito vášněmi noviny pouze kulhají, a pokud se pokusí pravidla hry změnit, zničí je to. České prostředí již pohřbilo hodně deníků, které chtěly být elitními v národě bez pevných elit. Nejsme ani v americké, ani v britské situaci. Dokonce ani v polské (kterou pan Klvaňa dává příkladem), neboť polský instinkt pro elitní jednání přežil všechny čistky.

Problém vysokonákladových novin

Tomášem Klvaňou zmiňovaný politický aktivismus českých novin je znát dodnes. Dojatý nekrolog, který náš tisk složil památce popraveného šéfa teroristického Hamásu, je koneckonců dostatečným důkazem.

Nejsem si však zcela jist, je -li symbolem úpadku českých novin právě MF Dnes, kteréžto tvrzení se zdá být ústředním smyslem celého textu. Tyto liberální noviny jsou, stejně jako ostatní, závislé na pravidlech vyvolaných infotainmentem. Seřazení MF Dnes do sešitů podle náročnosti textu je myslím pro vysokonákladové noviny dobrým a vcelku uspokojivým řešením. Je to samozřejmě námět do další debaty.

Úplně jsem nepochopil postesk pana Klvani nad „koncem MF Dnes v německých rukou“. Je smutné, že cítil povinnost připojit se k protiněmecké obsesi, sdílené mnoha českými vzdělanci. MF Dnes zjevně měla vypravit poselstvo a nalézt vhodného Přemysla Oráče na Zanzibaru. Rozhodně by tak budila mnohem menší pozornost.

Zdeněk Švácha