ARCHIV

Obývák JUDr. Hušáka

Předseda představenstva a generální ředitel a. s. Sazka JUDr. Hušák (všimněte si honosného dvojtitulu, vypadá skoro jako „generální tajemník a prezident ČSSR“, pak už stačí odstranit háček nad š a jsme doma) se rozhodl, zřejmě po vzoru svého skorojmenovce, vstoupit, i když jen zprostředkovaně, do velkého světa politiky. Na otevření své Stavby století, zvané Sazka Aréna, nepozval premiéra Špidlu. A nejen to: nepozvání doprovodil v rozhovoru pro rádio F1 jednoznačným vysvětlením: „Nevidím důvod, proč bychom ho zvali. Ostatně vy si taky nezvete do obýváku toho, koho nemáte rád.“ Premiér Špidla si JUDr. Hušáka rozhněval tím, že se kdysi odmítl dát vládní záruku za úvěr, který si Sazka na stavbu haly brala.

Jako nepodstatnou nechme stranou skutečnost, že jméno JUDr. Aleše Hušáka se stkví na úředním seznamu osob registrovaných Státní bezpečností jako její spolupracovníci (pod krycím dvojjménem Krakonoš a Chapman). Pan doktor Hušák se tam zcela nepochybně ocitl neprávem, jako ostatně všichni,co tam jsou uvedeni, zatím co my ostatní tam stejným neprávem nejsme.

Zajímavější je, že dr. Hušák považuje Arénu Sazka za svůj obývák. Je sice předseda představenstva a generální ředitel, ale ryze altruistické instituce, jejímž cílem je podpora sportu a tělovýchovy. Je tedy upřímnější než jeho skorojmenovec, který nepochybně taky považoval ČSSR za svůj obývák, ale nikdy necítil potřebu sdělovat to médiím.

A konečně úvodní informaci je třeba upřesnit a opravit: z toho, co JUDr. Hušák řekl na F1, nevyplývá, že by premiéra Špidlu nepozval. Nýbrž vyplývá z toho, že mu vstup na slavnostní otevření zakázal. To je postup velmi originální a právem vzbudil živý ohlas mezi politiky koalice i opozice.

Pozoruhodné není jen to, koho JUDr. Hušák nepozval, ale také koho pozval: halu má otevřít prezident Klaus (přecitlivělí krasoduchové by si mohli myslet, že by za těchto okolností měl účast odmítnout), po jeho pravici a levici zasednou expremiér Zeman a senátor Vladimír Železný: dirigent privatizace politického i ekonomického kapitálu, jeho smluvní oponent a mediální mág, vytvářející odpovídající realitu. Tedy ti, kdo panu Hušákovi poskytli prostor k realizaci.

Po projevech nespokojenosti z řad koalice i opozice (politici ODS sice Hušáka kritizovali, ale špičky strany si údajně otevření „chrámu zasvěceného hrám“ nenechaly ujít) se sportovní magnát pokusil o vstřícný krok. Připustil, že jeho výrok na F1 „mohl být nešťastný“ a navrhl chlapské řešení: je ochoten se omluvit, ale první vstřícný krok musí udělat premiér. Pak je dokonce ochoten mu podat ruku. Tak mají urovnávat své spory představitelé dvou rovnoprávných mocností, podnikatelské a politické. Návrh připomíná zároveň mírové iniciativy Nikity Chruščova i představy českých nacionálů o dialogu s vyhnanými Němci. JUDr. Hušák je dítětem své doby.

Pan Hušák podal i svou interpretaci toho, co se teď mezi ním a politiky semlelo. „Tím, co nastalo různými výroky politiků v médiích, byla překročena hranice mezi státní mocí a soukromou sférou“. Hranici ovšem jako první překročil sám JUDr. Hušák. To, co mu před časem vyšlo na generálního ředitele ČT Janečka, teď zkouší o patro výš přímo na českého premiéra. S jídlem roste chuť.

Jde přitom o zcela zásadní věc: totiž o to, zda je Česká republika jen hříčkou v rukou kapitánů postkomunistického podnikání, nebo zda má „politická moc“ dostatečnou sílu, aby je dokázala rázně přesvědčit, že jejich postranní politické ambice jsou nemístné a odsouzené k neúspěchu.

Při pohledu na politické tažení JUDr. Hušáka cítím poprvé jakési pochopení pro Vladimíra Putina a poněkud nevybíravý způsob, jakým účtuje s ruskými podnikatelskými bojary. Došel snad politický rozvrat v naší zemi už tak daleko, že čelným českým politikům jednou nezbude nic jiného než „ruská cesta“?

28. března 2004