ARCHIV

Neroňte slzy nad zabitím šejka Nenávisti

Před šedesáti dvěma lety se Britské vládě podařila jedna z nejsmělejších akcí přímo v srdci nacisty okupované Evropy. Skupina čtyř výsadkářů podporovaných Českou exilovou vládou a vycvičených MI6 úspěšně provedla atentát na Reinharda Heydricha, nacistického zastupitele v Čechách a na Moravě, který si díky brutalitě svého vládnutí vysloužil titul “Řezník z Prahy”. V lednu 1942 předsedal tentýž Heydrich konferenci ve Wannsee, která odstartovala Holocaust. Dvacátého sedmého května 1942 byl ovšem na cestě z Prahy překvapen českými bojovníky. Nacistický stát vystrojil Heydrichovi velkolepý pohřeb a Hitler držel smutek za svého druha, kterého považoval za “nenahraditelného”. Následovala německá pomsta a byla strašná. Exemplárním příkladem budiž česká vesnice Lidice, kde popravili každého muže staršího šestnácti let.

Jak je vidět, je složité prohlásit cílené zabíjení (nepřátelských vůdců) za jednoznačně morálně ospravedlnitelné. Atentát na Heydricha připravil Nacistický vraždící stroj o jednoho z duchovních vůdců. Ale cenou za získání této strategické výhody byla odveta znamenající ztrátu životů nevinných lidí.

Nad atentátem na šejka Ahmeda Jasína se vynořují jiné morální otázníky. Tak jako Heydrich, také šejk byl duchovním organizátorem vražedné kampaně proti židovským civilistům. Hamas, organizace kterou v roce 1988 založil, má na svědomí stovky mrtvých civilistů, včetně zabití nejméně dvaceti mladých lidi před diskotékou “Delfinárium” v Tel Avivu v červnu 2001, vraždy dalších patnácti lidí v pizzerii “Shabarro” v Jeruzalémě v srpnu 2001 a odpálení bomby v autobuse v Jeruzalémě v červnu 2001, které si vyžádalo dalších patnáct životů.

Toto zabíjení bylo vedeno ideologií, která je stejně jako nacionální socialismus nekompromisně antisemitská a duchovně spjatá s násilím. Hamas věří, že Izrael nemá právo na existenci, že Palestina musí být očištěna od Židů - od řeky Jordánu až po Středozemní moře - a na místě Izraele má být zbudován fundamentalistický islámský stát. V prohlášení Hamasu se praví: “není jiné řešeni Palestinské otázky než Džihád. Všechny iniciativy, návrhy a mezinárodní konference jsou jen ztrátou času a jsou předem odsouzeny k neúspěchu.” Prohlášení také stanoví jasně, kdo je cílem útoků. Jsou to Židé, kdo nese zodpovědnost - mimo jiné - za obě světové války, kontrolu světových médií a vytvoření “Sionistických organizací nejrůznějších jmen a podob, jako například Svobodných Zednářů, Rotary klubu, výzvědných služeb a dalších.“

Korespondentka BBC Zubeida Malik popsala včera šejka Jasína v pořadu “The World At One” jako “vlídného, okouzlujícího a bystrého, hluboce věřícího muže”. Ve stejném pořadu na něho vzpomínal arabský novinář Abdul Bari Atwan, vydavatel vlivného denníku Al-Quids, jako na “svým způsobem mírného, zdrženlivého člověka.”

Někteří lidé v BBC možná považují za příznak bystreho rozumu volání po vyhnání Židů z jejich domoviny.Jiní možná shledávají okouzlujícím znakem hluboce věřícího muže, když organizuje nábor, výcvik a přesvědčování mladíků k vraždění civilistů. Zjevně také není překážkou na cestě k úspěchu v arabském žurnalistice označovat za zdrženlivého někoho, kdo si myslí, že Židé začali obě světové války a nadále ovládají svět díky manipulaci s médii prostřednictvím všemocného Rotary International.“ Je tedy možné, že se tím, co teď napíšu, vystavuji se ve světě médií značnému riziku; obávám se však přesto, že musím pokládat snahu vymazat Izrael z mapy za opudivou, klanění se smrti za neobhajitelné a snahu zastavit nekompromisní vražednou kampaň Hamasu za naprosto pochopitelnou. Nedokážu upřímně litovat smrti šejka Jasína, stejně tak jako Britové nedokázali prolít slzu za Reinharda Heydricha v roce 1942.

Jaké ovšem budou následky akcí Izraele? Je možné předejít odvetným akcím které budou nejspíše následovat? To je otázka, která musí trápit izraelskou vládu a nás všechny, kteří souhlasíme s bojem proti teroru fundamentalistů.

Přikláním se k názoru Jacka Strawa tak jak zazněl v nedělním Daily Telegrafu. Ministr zahraničí tvrdí ze projev slabosti tváří v tvář šokujícím provokacím fundamentalistů byl daleko více zarážející než prudký protiútok. V souvislosti s aktivitami al Kajdy během devadesátých let řekl: ”existují jasné důkazy o tom že chybějící reakce z naší strany působila na Osámu bin Ládina velice povzbudivě.” Pan Straw dnes vyvozuje: “měli jsme na al-Kajdu udeřit dříve”.

Důkazy z Blízkého Východu tento názor potvrzují. Kdykoli byl Izrael vnímán jako nerozhodný, jako například když se Ehud Barak stáhl z jižního Libanonu v roce 2000, plynulo z toho pro teroristy jediné poučení, že násilí slaví úspěch.

Zdánlivá slabost Izraele vedla k tomu, že se násilí páchané Palestinci stupňovalo, a že o několik měsíců později zahájil Jásir Arafat druhou intifádu.

Stejně tak dnes, když Ariel Šaron stahuje jednotky z Pásma Gazy, je zde riziko, že z toho (Palestinci) vyvodí podobné závěry – Izrael je oslaben a násilí nese svoje plody. Za těchto podmínek je nejlepším způsobem, jak zajistit, že se teroristé nebudou cítit povzbuzeni, dát jasně najevo, že organizátoři teroristických kampaní svými akcemi nic nezískávají, ale naopak tratí. A tím se dostáváme k závěrečné otázce. Co by asi znamenalo větší vzpruhu pro Heydrichovy druhy ve zbrani truchlící na jeho pohřbu v červnu 1942? Mezinárodní odsouzení bezohledné akce Britů a celosvětový požadavek aby Winston Churchill obnovil rozhovory vedoucí k uspokojení dlouhodobých Německých nároků? Nebo neústupné odhodlání bojovat s nepřáteli demokracie, dokud ti, kteří jsou odhodlání ke genocidě, nesloží zbraně?

Michael Glove