ARCHIV

Balada pro teroristu

Po atentátu na duchovního vůdce Hamasu šejcha Jasína se v Česku spustila lavina podivných moralistních úvah. Jeden z vrcholů nepochybně představuje článek Ivana O. Štampacha "Rakety a invalidní vozík" , který vyšel v Mladé frontě Dnes 23. března t.r. Je problematický snad po všech myslitelných stránkách.

1. Historické souvislosti

Pan Štampach píše: "Vítězné mocnosti po světové válce udělaly gesto, jímž chtěly Židům, nakolik je to vůbec možné, kompenzovat nedávné utrpení." Šlo tedy o ryze charitativní, byť poněkud nedomyšlenou akci. Celý údajně zakladatelský akt "vítězných mocností" i jeho samaritánský ráz je nutno důkladně zpochybnit.

Holocaust byl jen závěrečný akord "dávného utrpení", nelidského pronásledování, jemuž byli židé v Evropě za posledních tisíc let vystaveni - od Španělska po Ukrajinu a Rusko. Není divu, že řada z nich od druhé poloviny předminulého století chtěla řešit svou nejistou situaci návratem do původní vlasti. Tragickou okolností bylo, že původní vlast mezitím z velké části osídlilo arabské obyvatelstvo. Židé usilovali o správu svých vlastních věcí, o vlastní stát: tato skutečnost i její okolnosti by neměly být Čechům tak docela cizí. Zde analogie začíná, ale hned taky končí: zatímco Češi opravdu přijali svůj stát po první světové válce z rukou vítězných mocností, Židé (nebo chcete-li Izraelci) si ho museli tvrdě a za cenu mnohých obětí také na "vítězných mocnostech" vybojovat (přičemž využili rodícího se konfliktu mezi SSSR a Západem). Západu nakonec nezbylo než vznik Izraele přijmout jako fait accompli.

2. Povaha dnešního konfliktu

Podle pana Štampacha stojí dnes na jedné straně sporu "státní a státem tolerovaný terorismus Izraelců", na druhé "palestinský extremismus" (tedy dokonce žádný terorismus, jen "extremismus"!) Nad oběma svářícími se stranami trůní pan Štampach a jemu podobní jako spravedliví soudci.

Pan Štampach má jistě pravdu v tom, že nejde o žádnou "válku civilizací". Tvrdou prací a mnoha obětmi na životech si Izraelci vybudovali stát, který stojí na stejných zásadách a principech jako třeba ten náš. Tento stát neohrožuje žádná civilizace, ale zdivočelé společenství, které díky nezodpovědným elitám zůstalo mentálně viset někdy v sedmém století po Kristu. V takovém zápase bývá civilizace v nevýhodě. Kdyby Izraelci využili tak jako jejich protivník všech prostředků, které mají k dispozici, zbyla by z palestinských území jedna velká díra. V tom Izraeli brání nejen OSN, podivný spolek, v němž za společný stůl zasedli farmáři a čuňata, vymydlení a navonění gentlemani a mentální lidojedi s kroužkem v nose. Hlavně a především v tom Izraeli brání ideje a principy, na nichž je jako stát postaven a které jsou shodné s těmi našimi. Pak jsou tu rozšafní rozhodčí typu pana Štampacha: chtějí hrát roli policie, která se v situaci, kdy skupinu pokojných chodců napadne přesila rozběsněných rabiátů, omezí na to, že monitoruje, zda se napadaní brání způsobem, jenž je podle názorů rozhodčích košer. Vycházejí přitom z toho, že obě strany konfliktu, přepadení chodci i útočící rabiáti, jsou si rovni: všichni se přece perou.

3. Případ Jasín

Pan Štampach neútočí jen na náš intelekt, ale i na city: zavraždili ubohého, bezmocného invalidního starce. Jenže Ahmad Jasín byl přece jen něco jiného než ten invalidní americký turista, kterého arabští teroristé oddělali při únosu lodi Achille Lauro. Byl to duchovní vůdce a ideolog zločinecké organizace, která má na svědomí přinejmenším stovky lidských životů. Byli by měli čeští odbojáři volit jiné prostředky, kdyby Reinhard Heydrich řídil svou krutovládu z invalidního vozíku? A pointu Štampachova článku tvoří hraběcí rada: "Musíme-li někdy spíše než princip odpouštění uplatnit zásadu "oko za oko", byla by proti nepochybně zlým slovům duchovního a politického vůdce přiměřenou obranou jiná slova, slova zásadního nesouhlasu a odporu. Rakety za slova, to není dobrý obchod."

Tu je třeba znovu připomenout, že Jasín byl duchovní vůdce a ideolog zločinecké organizace, která má na svědomí stovky mrtvých. Proč byl v Norimberku popraven nacistický ideolog Alfred Rosenberg? Nebylo by taky v jeho případě stačilo pár slov zásadního nesouhlasu a odporu? Navíc v případě Izraele válka ještě zdaleka neskončila!

Izrael nepotřebuje hraběcí rady salónních křesťanských krasoduchů typu pana Štampacha. Izrael potřebuje pomoc ve svém boji na život a smrt. Tuto pomoc mu evropští intelektuálové i politici odpírají, ačkoli je i v našem zájmu mu pomoci: až padne, přijdeme totiž na řadu my.

27. března 2004