ARCHIV

Podlehne vláda v boji s šedou ekonomikou?

Samozřejmě nehrozí, že vláda podlehne šedé ekonomice. Hrozí jen, že v boji s šedou ekonomikou podlehne nelítostné opozici a vlastnímu marasmu. Čeká ji totiž další z nekonečné řady neřešitelných situací, na jejichž vytváření se sama činně podílí. Zatímco deregulaci nájemného si vynutili menší koaliční partneři, především US-DEU, a asi právě proto členové klubu US-DEU iniciovali její odstřel, tady jde o zájem ČSSD. Analogicky by se tedy dalo očekávat, že minérská práce proběhne v poslaneckém klubu nejsilnější vládní strany.

Balíček opatření proti šedé ekonomice obsahuje dva klíčové momenty: registrační pokladny a majetková přiznání.

Registrační pokladny jsou ryze chruščovovská záležitost. Pomohou ČSSD zvítězit nad šedou ekonomikou stejně, jako kdysi Nikitovi Sergejeviči pomohla kukuřice zvítězit nad kapitalismem. Jako všechny technické prostředky mohou samozřejmě velmi účinně sloužit k potlačování šedé ekonomiky, ovšem pouze tehdy, octnou-li se v rukou poctivců. Nepoctivci si s nimi poradí stejně snadno jako se všemi předchozími vynálezy tohoto typu. Takže Zákon o registračních pokladnách čeká nejspíš osud všech zbytečných a neužitečných opatření – bude bez problémů schválen.

Zato majetková přiznání by se mohla stát detonátorem, který razantně otevře krátkou závěrečnou etapu vlády Špidlova kabinetu. Už sám název zní hrozivě a nabuzuje představu, že by přiznání mohlo být v krajním případě vymáháno i formou práva útrpného. Úprava má na první pohled výrazně denunciační podtext a proto by ve svobodné a kulturní společnosti byla jednak zbytečná, jednak neslýchaná. Potřeba něčeho podobného vyvstala u nás nepochybně proto, že prvotní akumulace kapitálu byla namnoze provedena formou rozkradení. Přitom se, jak už to bývá, na mnohé nedostalo. Z těch, kteří neuspěli – díky své nešikovnosti, vrtáctví, nepřiměřeným ambicím a v některých případech dokonce i poctivosti – se kdysi rekrutovaly šiky ČSSD. Nyní touží prošacovat kapsy těch, co si přišli na své, s cílem spravedlivějšího přerozdělení majetku. Jako nejsnadnější způsob korekce se skoro sám od sebe nabízí dvojjediný proces vydírání a korupce. Zajistil by plošnější rozprostření majetku, a tedy jistý pohyb ve směru sociální spravedlnosti: proto je logické, že majetková přiznání jako významný odrazový můstek pro proces rozprostírání zavádí právě socialistická vláda.

Je tu ale problém: socialistická vláda se podobá českému lvu: má katolicko-reakční a liberální dvojocásek, který jí dělá potíže při manévrování. Protože v případě majetkových přiznání je těžké odolat lidovému volání po sociální spravedlnosti, netroufne si ocásek napadat opatření čelně, navrhuje pouze úpravy, které by ovšem dokonale otupily jeho ostří: jde jednak o výši majetku, od níž by bylo nutné činit přiznání, jednak a hlavně o to, že by povinnost přiznávat měla platit ex nunc. Pak by se ovšem přiznávaly jen drobky, které zbyly po privatizační hostině.(Přiznání zpětné by sice znamenalo jakousi retroaktivitu, ale u nás přece měla vždycky sociální spravedlnost přednost před formálním právem!)

Tváří v tvář lidoveckým a unionistickým snahám o zmarnění projektu formou vylepšení je sociální demokracie vystavena obrovskému pokušení: mohla by prosadit svou původní, tvrdou podobu zákona, pokud by sáhla po komunistické podpoře. Ta už jí byla nabídnuta a rozumí se samo sebou, že komunisté podpoří vše, co bude nejblíže jejich standardní představě – nacpat všechno zprivatizované zpátky do jednoho státního pytle a vyšplhat se s ním na Hrad. ČSSD je sice v jejich očích sbor oportunistů a revizionistů, ale i ti mohou být čas od času k něčemu dobří.

Pokud by ČSSD opravdu přistoupila na komunistickou podporu, postaví do otázky nejen Vrbíka a Bielesze, ale celou KDU-ČSL a US-DEU. Obě strany si těžko mohou dovolit, aby jejich silnější koaliční partner uzavíral před jejich hlavy účelová spojenectví s komunisty. Museli by odejít z vlády - a budou proto ze všech sil tlačit na poslance svých klubů, aby podpořili mírnější podobu přiznání. Není vyloučeno, že přesvědčí i oba disidenty z US-DEU: ti se už dostatečně zviditelnili a teď zase mohou chvíli sekat dobrotu (totéž ostatně dělala i paní Marvanová poté, co potopila povodňový balíček).

A tak se může stát, že na hrozivá slova premiéra Špidly: „S komunisty se neobjímám, ale mohu s nimi vést obchod“ nakonec nedojde. Zatím.

21. března 2004