ARCHIV

Otevřený dopis Nobelovu výboru

Nobelův výbor Norského parlamentu

Norsko

Praha, 7. března 2004

Vážení pánové

Dozvěděl jsem se z novin, že letos je již po deváté nominován na Nobelovu cenu míru i někdejší prezident České republiky Václav Havel. Obávám se, že ji opět nedostane, a jako devítinásobný neúspěšný kandidát bude zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Asketická povaha našeho exprezidenta a jeho pohrdání světským pozlátkem jsou všeobecně známy, přesto se obávám, že by po deváté opakovaný neúspěch mohl přece jen zanechat stopy na jeho citlivé duši. A za druhé, možná, že ani netušíte, jak si zahráváte s city našeho lidu, který prostřednictvím svých nominovaných zástupců několikrát vyhrál mistrovství světa v ledním hokeji a zmocnil se nejméně dvou Oskarů (letos nám jeden unikl jen o fous).

Není však vyloučeno, že část chyby je i na straně navrhovatelů: všiml jsem si, že se vám uděluje cena snáze tehdy, když jde o vyváženou dvojici či trojici. Např. Henry Kissinger a vietnamský komunistický hrdlořez, jehož jméno jsem zapomněl. Nebo Šimon Peres, Jitzak Rabin a Jásir Arafat. Nebo Nelson Mandela a Frederik de Klerk.

Proto jsem se rozhodl vyjít Vám vstříc. Dovoluji si navrhnout (ač už je na to letos možná pozdě), aby Váš výbor navázal na tuto tradici a letošní Nobelovu cenu míru udělil nikoliv Václavu Havlovi, nýbrž zároveň Václavu Havlovi a Miloši Jakešovi. Pan Jakeš, jak asi nevíte, byl generálním tajemníkem KSČ v letech 1988-199. Nedosahuje sice nejspíš výraznosti Jásira Arafata, zmíněného vietnamského hrdlořeza nebo Nelsona Mandely, ale je to jen tím, že mu okolnosti nepřály a doba, kterou strávil v nejvyšší funkci, byla příliš krátká. Zaslouží si tedy shovívavého posouzení. Jeho osobní podíl na pádu komunismu v ČSSR je nezpochybnitelný.

Jsem, přesvědčen, že pokud můj návrh vezmete v úvahu, Havla tentokrát ocenění nemine.

S uctivým pozdravem

Bohumil Doležal,

Editor Událostí