ARCHIV

Bush ohrožuje světový mír

Welt am Sonntag: pane Grassi, jaký dojem na Vás dělá George W. Bush?

Günter Grass: považuji toho člověka za nebezpečí, Za ohrožení světového míru. Připomíná mi jednu z těch postav Shakespearových historických dramat, jejichž jedinou ctižádostí je předstoupit před svého otce, starého, umírajícího krále, a říci: "Pohleď, splnil jsem Tvůj úkol." Je předurčen k tomu, přivést první válku v Perřském zálivu k novému vyvrcholení tím, že zosnuje druhou. Bushe jr. přitom vedou soukromé, rodinné motivy, vede ho dědictví jeho otce. Také hospodářské zájmy Bushových tu hrají svou roli. Rodina vězí hluboko v obchodu s ropou. Za požadavkem války s Irákem jsou především politické a ekonomické zájmy.

Třetím důvodem je přirozeně postavení USA jako jediné všemocné světové supervelmoci. Chce kontrolovat a dirigovat zbytek světa, ale ví toho o zbytku světa příliš málo. Neví skoro nic. Nebezpečná kombinace rodinných, hospodářských a politických zájmů u tohoto jednoho politika z něho činí opravdové nebezpečí.

W.am AS.: Znamená toto zjevné spojenectví hospodářských a politických zájmů, že existuje souvislost mezi neoliberalismem a terorismem, který je nyní potírán?

Grass: Jistě. Bezprostředně po strašném úderu z 11. září jsem poukázal na to, že příčiny tohoto útoku jsou v hněvu a nenávisti tak zvaného třetího světa na přebytek a blahobyt světa prvního. Pokud nevyhladíme příčiny tohoto hluboce zakořeněného, spravedlivého hněvu, bude teror pokračovat. V sedmdesátých letech obrátil Willy Brandt naši pozornost na strašnou nerovnost, která trápí svět, tu hlubokou dělící čáru mezi bohatými a chudými. Prorokoval, že pokud se nám nepodaří vybudovat nový, spravedlivý svět, dojde k výbuchům násilí. Toto násilí nás nyní zasahuje v podobě terorismu. Kromě toho jsou tu přirozeně kulturní, regionální, historické důvody, ale hlavní příčina, šokující nerovnost, by neměla být podceňována.

Sním o takovém světovém uspořádání, v němž vyspělé a nerozvinuté země sedí u jednoho stolu a dělí mezi sebe nejspravedlivějším způsobem suroviny, technologie a kapitál tohoto světa. Pokud tento sen zůstane pouze snem, nemůže být ve světě žádný mír.

W. am S.: Kdo je zodpovědný za tento stav?

Grass: Sever a Západ. My ve světě přebytku jsme selhali, protože jsme chránili naše zájmy na úkor jiných. Tento egoistický postoj, tento obchod vlastního obohacení, je ovšem výsledek neoliberální teorie a praxe, která se zpěčuje dívat se za okraj talíře. Z toho plyne: pokud Bush zopakuje svůj afghánský experiment v jiné části světa, podpoří tak novou vlnu terorismu.

W. am S.: Zdá se, že označujete za hlavního viníka současnou povahu kapitalismu.

Gras: Ovšem. Po zhroucení socialismu zůstal kapitalismus bez rivalů. V této výjimečné situaci se projevil jako hrabivá a především sebevražedná síla. Věří, že si může dovolit všechno. To, co se teď děje na burse, není nic víc a nic méně než ničení kapitálu - a tím zároveň ničení zaměstnanosti, pracovních míst a lidských zdrojů. Když nějaká firma ohlásí, že ruší 200 pracovních míst, stoupá kurs jejích akcií. To je šílenství. Současná forma slepého tržního kapitalismu zplodila vlastního nepřítele, vlastního Frankensteina. Tento systém by mohl jednoho dne zkolabovat.

W. am S.: Přesto se zdá, že nemá alternativu.

Grass: Nemáme současně ani alternativu, ani nevíme, zda ji v dohledné budoucnosti budeme mít. Ve stavu velkého, deprimujícího vákua by se mohlo stát, že vzejde nějaká nová forma fašismu, jejíž tvářnost si dnes ještě neumíme představit. Ale vidíme už ovšem mnoho náznaků.

Nevěřím na nějakou neohraničenou utopii, která vyzařuje naději; proto také nechci postulovat jako antitezi žádnou utopii. Chci jen říci, že se musíme vždy znovu postavit na odpor aktuálnímu schématu věcí. Také Sisyfův kámen musí být vždy znovu a znovu kutálen do kopce.

…

W. am S.: Mnozí lidé ve světě a v Evropě vás vidí jako svědomí poválečného Německa, především po smrti Heinricha Bölla.

Grass: Ne, bylo by zcela falešné mne takto vidět. Stejně jako Böll jsem představu, že bych snad byl personifikovaným svědomím mých krajanů, stále odmítal. Řekněte mi přece, čí svědomí bych mohl nést, čí svědomí bych se mohl pokusit očistit nebo odlehčit? Jako vědomý občan mé země a jako autor jsem spojený se svou společností, a jejími pokroky a pády. Když probíhá velká politická debata, zaujmu stanovisko. Tuto angažovanost či, pokud tomu výrazu dáváte přednost, tento aktivismus jsem provozoval vždycky. A budu to dělat i v budoucnu…

Rozhovor pořídil Subhoranjan Dasgupta pro indický týdeník „Outlook“. Vyšlo ve Welt am Sonntag 29. prosince 2002.