Jednotně na Polsko a Maďarsko, TI versus Babiš, Patočka a Křeček

Zde jsou mé poznámky ke třem událostem z posledních dnů: na okraj chystané demonstrace Milionu chvilek, k dosavadnímu stavu právního sporu mezi Trasparency International a Andrejem Babišem a k demonstraci před úřadem ombudsmana z minulého čtvrtka. Považuji je všechny za závažné.

Svornost, svornost, prapor věje!

Klub na obranu demokracie, v němž se angažuji, dostal něco přes 40 reakcí na prohlášení Demonstrujme bez alibismu. Byly většinou nesouhlasné. Jejich menší část se týkala toho, že protestovat proti zvolení JUDr. Křečka je nevhodné, neboť byl zvolen Poslaneckou sněmovnou a napravit se to dá jen ve volbách. Ta druhá, větší, vyjadřovala nesouhlas s tím, že je nevěcné a zbytečné schovávat se za problémy druhých (Maďarska a Polska). To, co tu píšu, je moje čistě osobní stanovisko, považuji ho však za zcela zásadní.

Nejprve k tomu prvnímu: námitku považuji za hloupou a směšnou. Protestovat se má nejen proti tomu, co nebylo dosaženo demokraticky, na základě voleb, ale proti všemu, co je nesprávné a škodlivé. Jen tak se dá dosáhnout mj. i toho, aby příští volby dopadly lépe než ty předešlé. Upozorňovat na chybná a nesprávná rozhodnutí je třeba pořád, dokud tomu vnější okolnosti (např. policejní teror) nebrání - a tak daleko zatím pořád ještě nejsme.

Další námitky jsou závažnější, a proto se jim budu věnovat podrobněji. Vesměs jde o více či méně naléhavé výzvy k jednotě a svornosti. Na ukázku namátkou cituji:

„Obecně si myslím, že ta část společnosti, která si uvědomuje zásadní nedostatky stávajícího systému a jeho exponentů, by měla více držet při sobě.“ „Abychom se Babiše zbavili, je třeba, aby se dosud roztříštěná opozice dala dohromady.“ „Prosím, nedopusťte tradiční čecháčkovství proti takto obrovskému úkolu, který liberální demokracie před sebou má.“ „Nemyslíte si, že jste v očích veřejnosti poškodili náš společný zájem?“ „Tímto způsobem pouze naleptáváte jednotu stoupenců Milionu chvilek a zpochybňujete jejich činnost.“

K tomu bych chtěl říci za prvé: pokud jde o odkazy na Maďarsko a Polsko, jde o nedůstojné vykrucování. Jistě, oba režimy jsou krajně problematické (v tom se neshoduji např. s pp. Vondrou a Zahradilem). Ale už jen samo heslo „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“, když sami jdeme cestou, která je jednak podobná a jednak nejspíš ještě opovrženíhodnější a horší, je zavádějící. Věnujme se svému vlastnímu problému a nehoňme si přitom triko na účet někoho jiného. Chovali bychom se jako smraďoši. Odkazuji na pěknou pasáž z Evangelia podle Lukáše 18, 10-14 o farizeovi a celníku v chrámě. Končí: „Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bývá povýšen.“

A za druhé a hlavně: Nemyslím si, že by pisatelé citovaných mailů tvořili nějaké pevné a organizované uskupení. Vůbec nepochybuji, že jsou vedeni dobrými a počestnými úmysly. Jsou jenom nabuzeni a rozčileni o něco víc, než je zrovna zapotřebí, a jejich uvažování je i proto chybné. Třeba jen představa, že tu existuje nějaká předem daná, víceméně samozřejmá, hotová jednota, kterou jsme povinni držet. To je nesmysl: smysluplná jednota, společný zájem, vzniká jen v pracných a dlouholetých diskusích a sporech. Nechci ani náhodou říci, že demonstrovat nemá smysl. Jen že demonstrovat bez těch diskusí a sporů nemá smysl, je to mlácení prázdné slámy. Protože to, co nakonec rozhoduje, jsou ideje, názory, argumenty. Počet a hlasitost lidí na náměstích je sice ne nevýznamný, ale jen podpůrný argument. Bez idejí, názorů a argumentů nemá smysl.

Nikoli v jednotě, ale v pluralitě je síla. Resp. skutečná jednota může vyrůst jen z plurality. Demokracie je diskuse, zní okřídlený a správný slogan. Naopak předem daná jednota, z níž je třeba vymýtit všechny remcaly a kritiky, je něco, s čím manipulují např. fašističtí a bolševičtí agitátoři. Proboha, nepřičítám tuto orientaci ani náhodou těm, co nám v dobré víře napsali ocitované maily. Jen bych je rád upozornil, jak snadné je naletět různým vyčůraným darebákům.

Jako děti (za stalinismu) jsme se v hodinách zpěvu povinně učili vlasteneckou píseň. Jmenuje se Píseň svobody, vznikla už v roce 1848, text stvořil režisér, herec a veršotepec Josef Jiří Kolár, hudbou ji opatřil mladý Bedřich Smetana (věřím, že vzhledem ke spoustě krásných věcí, které zkomponoval, mu to Hospodin odpustí). Bylo to strašlivé. Závěr zněl: „Svornost! Svornost! Prapor věje! Vzhůru, Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu. Chraňme vlast a Čechů slávu! Nepřátelům na odpor: Svornost! Svornost! Český sbor!“ Byl bych nerad, kdyby dnešní upřímné zanícení spousty lidí vzbuzovalo třeba po sto padesáti letech podobnou srandu, jakou vyvolával u lidí mé generace výše ocitovaný paskvil.

Rozšiřujme limity přijatelné kritiky!

Andrej Babiš v minulých měsících opakovaně a veřejně označoval neziskovku Transparency International za zkorumpovanou. TI jej v občanskoprávním sporu zažalovala s tím, že výrok je lživý. A minulý pátek, 21. 2., Středočeský krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek není pravomocný.

Soud odkázal na právo na svobodu slova a konstatoval, že nedošlo k významnému zásahu do práva na ochranu dobrého jména TI. To, co pan Babiš vyslovil, byly hodnotící soudy: kritizoval fakt, že žalující strana (TI) je financována z veřejných zdrojů, a současně tím vyjadřoval názor na otázku její nezávislosti.

Jako právní laik se musím přiznat, že tomu nerozumím. Kdyby byla TI financována z „neveřejných“ zdrojů, bylo by to lepší? Pan Babiš a další by pochopitelně vyváděli ještě daleko více. Zdá se tedy, že přijatelné by bylo, kdyby nebyla financovaná vůbec. To by nikdo nemohl ani škytnout (včetně TI, ovšem).

Soud (tedy přesněji řečeno soudce Mgr. Sommer) dále praví: „V neposlední řadě jde o výroky, kterými žalovaný odpovídal na výroky novinářů, a bylo pak na nich, aby výroky zasadili do kontextu.“ Já jako laik bych naopak považoval za vhodné, kdyby výrok pana Babiše do kontextu zasadil soud: do kontextu, který považuji za velmi relevantní, tj. je-li pan Babiš sprosťák, nebo ne. Nevím, proč by to mělo být nad jeho síly. Pan Babiš má, pokud jde o podobné výroky, jistou reputaci. Kdysi při nejrůznějších příležitostech veřejně označoval novináře Pavla Šafra za psychopata. „Novinářský kontext“ tehdy vypadal tak, že Šafrova profesní kolegyně, která moderovala jakousi diskusi v ČT, se zmohla jen na nesmělé kuňknutí, že psychopat je lékařská diagnóza (že by to mohla být zároveň taky sprosťárna, to už ji nenapadlo). Představme si tedy, že by pan Babiš označil pana Ondráčku za smradlavého skunka (nechávám na zvážení laskavých čtenářů, jak bujné představivosti je k tomu zapotřebí). To je přece taky výrazně hodnotící soud, pokud to nebudeme brát doslova, nýbrž aspoň trochu přeneseně.

Soudce ovšem uznal, že výraz „zkorumpovaný“ je expresivní, zjevně nadsazený a přehnaný (totéž by asi platilo pro výrazy psychopat, resp. smradlavý skunk). Upozornil však, že premiér ho užil ke kritice záležitosti veřejného zájmu, a je proto přípustný. A zdůraznil, že limity přijatelné kritiky jsou širší u veřejně činných subjektů. Je tomu snad třeba rozumět tak, že veřejně činný subjekt, jemuž jde o obhajobu veřejných zájmů, má „limity přijatelné kritiky“ nastavené jinak než my obyčejní čičmundové? Zvlášť těžko se bráním dojmu, že v této obhajobě svobody slova, aspoň pokud jde o „veřejně činné subjekty“, by snad měl soud udělat trošku víc pro to, aby čtenář nebyl v pokušení dosadit si v uvedených formulacích za ty „veřejně činné subjekty“ dříve používaný termín „papaláši“, kterému každý bohatě rozumí.

Partička kraválistů před úřadem ombudsmana

Jde o novináře Jakuba Patočku a jeho přátele. Takto vlídně a zároveň statečně je označil redaktor babišovských Lidových novin Martin Zvěřina poté, co ve čtvrtek 20. února demonstrovali proti nástupu JUDr. Stanislava Křečka do nové funkce. Přitom JUDr. Křečkovi bránili ve vstupu do budovy. Nato policie zasáhla, cestu uvolnila, sedm účastníků demonstrace zadržela a případ předala správnímu orgánu k projednání. Delikventům hrozí pokuta až 15 tisíc Kč. Neuposlechli výzvy k rozpuštění shromáždění a zároveň se údajně dopustili „hrubé neslušnosti“.

To, že policie posléze vchod uvolnila, jí těžko může někdo vyčítat. Další posoudí kompetentní správní orgán. Zaujal mne jen způsob, jakým se na případu profilují novináři např. z Lidových novin nebo Práva.

Tak např. zmíněný Martin Zvěřina v LN 21. 2. 2020 píše: „Pohled, který se snaží vsugerovat aktivisté v čele s Patočkou, je ukázkovou malověrností a jasným vyslovením nedůvěry celé společnosti a jejímu právnímu vědomí.“ A Josef Koukal v Právu jim téhož dne vyčítá, že zvolili „slušně řečeno“ nešikovnou formu.

Připadá mi pozoruhodné, co je první věc, která se těm lidem v souvislosti se zmíněnou demonstrací před úřadem ombudsmana honí v hlavě. To první, co napadlo mne, je, že pan Křeček na úřadu ombudsmana nemá co dělat. Ne snad proto, že by tam z formálního hlediska nebyl zvolen platně, protože Nové pořádky k tomu v kompetentním zákonodárném sboru disponují dostatečnou většinou; ale proto, že tam „z hlediska vyššího principu mravního“ nepatří, a že je po všech stránkách nutné a oprávněné proti tomu něco dělat. To jest taky demonstrovat. To bych řekl jako první věc.

A zda řeknu ještě něco dál a co řeknu, to bych si rozmyslil.

Pokud někdo má dojem, že jsem se těmito řádky chtěl pana Patočky a jeho přátel zastat, tak se vůbec nemýlí.

28. 2. 2020; psáno pro Forum 24