Upřesnění

Petr Placák napsal kdesi na facebooku tento odstavec, který se týká také mne. (Uvádím podle toho, jak ho ocitoval Adam Drda v Revolver Revue):

„Adam Drda se na Bubínku RR pustil do novinářského ‚nechumelismu‘ odvolávaje se přitom na Bohumila Doležala. V této souvislosti není od věci si připomenout nechumelismus z 1. poloviny 90. let, kdy dělal Doležal poradce premiérovi Václavu Klausovi. Jednalo se tehdy mj. o ‚českou cestu‘ privatizace rafinérií, kterou prosazoval Vladimír Dlouhý, Klausův nadřízený z ‚progresivního‘ Prognostického ústavu, založeného v pol. 80. let podle všeho na popud šéfa KGB Jurije Andropova, ‚duchovního otce‘ Putina. Česká cesta měla posichrovat závislost České republiky ve strategických odvětvích na Moskvě, což muselo vidět i malé dítě – ne tak ovšem Klaus, který bezpečnostní hrozby šmahem odmítal a kritiky ‚české cesty‘, na prvním místě ministra vnitra Jana Rumla, dehonestoval. Klaus tehdy vystupoval proti ‚agentománii‘, vyrovnávání se s minulostí označoval za přítěž, pěstoval antiněmecké resentimenty, s kterými bolševici po desetiletí mazali hlavy české veřejnosti, zatímco pro Rusko měl vždy slova uznání. V době, kdy jsme v Necenzurovaných novinách o Klausovi psali, že je agent KGB, byl Doležal jeho nejbližší spolupracovník. K jeho cti je třeba uvést, že nakonec na protest od Klause odešel. Trvalo mu to ale bezmála dva roky. Nechumelismus po třiceti letech v podání RR, která v době, kdy šlo o další směřování této země, držela hubu a krok, jakoby se nechumelilo, je poněkud výběrový…“

Na to, co někdo napíše někde na facebooku, zásadně nereaguji, protože to nepovažuji za plně hodnotný způsob publikace a nejspíš bych se o tom ani nebyl dozvěděl. Odstavec byl nyní ovšem zveřejněn (ocitoval ho ve svém článku v Bubínku RR Adam Drda), a proto chci uvést toto:

U Václava Klause jsem pracoval na plný úvazek rok, od 1. července 1992 do 30. června 1993, jako ředitel odborného útvaru předsedy vlády. Někdy v březnu 1993 jsem došel k názoru, že místo státního úředníka mi po všech stránkách nevyhovuje, domluvil jsem se s V. Klausem na svém odchodu (není tedy pravda, že bych tehdy od Klause odešel na protest), a odešel jsem na Fakultu sociálních věd, kde jsem byl zaměstnán na plný úvazek jako odborný asistent od začátku zimního semestru 1993 až do konce letního semestru 2003. Poté jsem odešel do důchodu. (Přitom od července 1993 do června 1994 jsem ještě pracoval na čtvrt úvazek jako poradce předsedy vlády).

Souhlasil jsem v podstatě s Václavem Klausem a dodnes s ním souhlasím v jeho podpoře existence „standardních, tradičních“ politických stran. Mám na věc úplně jiný názor než Václav Havel a jeho následovatelé. Jejich tehdejší i pozdější názory a počínání v tomto směru považuji za projev krajní politické nezodpovědnosti. Od počátku jsem s Václavem Klausem souhlasil v tom, že je třeba klidným a ústavním způsobem rozdělit zcela nefunkční Československo. Přišel jsem vlastně už ke skoro hotovému, ale považuji to za trvalou Klausovu zásluhu o demokratickou Českou republiku a jsem rád, že jsem byl při tom a mohl mu v tom pomoci.

To je vše, co považuji za nutné k věci říci.

Bohumil Doležal, 3. dubna 2019