Za co vděčím Rudolfu Kučerovi

16. ledna zemřel politolog a publicista Rudolf Kučera. Dlouho jsem s ním spolupracoval a jsem mu taky dosti zavázán. Rád bych to při této příležitosti připomenul.

Na počátku roku 1993 jsem došel k názoru, že na svém dosavadním místě („ředitel odborného útvaru předsedy vlády ČR“) tak nějak nejsem na svém místě. Mj. i proto, že by mi daleko víc vyhovovalo psát do novin či učit na vysoké škole. Dělat to zároveň s touto funkcí bylo jednak z časových důvodů vyloučené, jednak to znamenalo střet zájmů a jednak má člověk tou funkcí svázané ruce. Naštěstí jsem se někdy v lednu náhodou sešel s doc. dr. Kučerou, který se mi mezi řečí zmínil, že shánějí lidi pro Politologický institut Fakulty sociálních věd. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel, dohodl jsem se s premiérem Klausem o odchodu a od podzimu jsem už coby odborný asistent působil na katedře politologie Politologického institutu FSV UK. Vydržel jsem tam deset let a vzpomínám na to docela rád. Z finančního hlediska jsem si sice dost pohoršil, ale to mi zase až tak nevadilo: jednak jsem mohl dělat to, co mne bavilo, jednak jsem měl příležitost (vlastně nutnost) si doplnit vědomosti. Do novin jsem mohl psát bez obav ze střetu zájmů a ještě si tak vlastně trochu přivydělat. Během těch deseti let mi vůbec nic nechybělo.

Rudolf Kučera byl velmi tolerantní šéf a vycházel mi vstříc: témata přednášek a seminářů jsem si stanovil v rámci úvazku sám. Tahle tolerance byla k nezaplacení a jsem za ni doc. Kučerovi velmi vděčný. Za totáče se mi o ničem podobném ani nezdálo a poslancování ve FS ČSFR v letech 1990-92 byl neuvěřitelný opruz. Odvrácenou stránkou věci bylo pouze to, že jsem čas od času musel docházet na schůze různých vědeckých rad. Byla to sice strašná otrava, ale dalo se to přežít (moc práce jsem tam neodvedl).

V roce 2003 se mělo rozhodovat (dělalo se to pravidelně) o vedení Politologického institutu. Doc. Kučera to neměl jako vedoucí Institutu jednoduché hlavně pro jeho výrazné názory na sudetoněmeckou otázku (které jsem v tom podstatném sdílel a sdílím je dodnes). Jeho kolegové z vyšších míst byli tehdy většinou čeští starovlastenci, často s kořeny v té historické etapě, kdy nám ještě nevládli politici, co nemakali a kradli, jak říká Andrej Babiš. Těsně před rozhodnutím se náhle objevil protikandidát, který s přehledem zvítězil. Protože jsem byl z různých etap svého života (viz výše) na podobná překvapení zvyklý a snažil jsem se reagovat spontánně, dal jsem okamžitě výpověď (nebylo to obtížné, už dva roky jsem přesluhoval). A řekl jsem při té příležitosti v rámci možností veřejně, co si o té akci myslím. Doc. Kučerovi to už ovšem nepomohlo, ale troška ostudy z toho byla, takže jsem se mu snad aspoň částečně odvděčil.

A i já se vlastně dočkal jistého vděku: když mi pak spočítali důchod a já připočetl výhodu levnější tramvajenky, zjistil jsem, že jsem až tak netratil.

19. ledna 2019; psáno pro Bubínek Revolver Revue