Rozhodující datum je 17. listopadu 1989

1. Máte nějaké vysvětlení, proč existuje v parlamentu snaha měnit název státního svátku 17. listopadu? Zřejmě někomu něco na tomto datu vadí.

Aniž bych chtěl jakkoli snižovat váhu veřejných protestů proti německé okupaci z podzimu 1939, znamená 17. listopad především 17. listopad 1989: den, který symbolizuje proměnu naší země z předlistopadové bolševické diktatury v parlamentní demokracii a právní stát. A zároveň její návrat do rodiny západních demokratických států, zhmotněné dnes v první řadě v EU a v NATO. Samozřejmě šlo o proces, který se rozjel už předtím a dovršen byl vlastně až na počátku nového tisíciletí. A nepodíleli se na něm zdaleka jenom studenti. Taky jsme měli hodně štěstí, ale i štěstí patří k životu. 17. listopad 1989 je ovšem den zlomu: po něm už starý režim neměl sílu se bránit.

A tahle změna zjevně leckomu u nás pořád více či méně vadí.

Proč je podle Vás otázka názvu svátku 17.11. tak důležitá?

Skoro půlstoletí, jež jsme fakticky strávili v ruské komunistické veleříši, znamenalo tak brutální zásah do české společnosti, že se z něho bohužel budeme vzpamatovávat ještě mnoho a mnoho let. Ta doba vážně poznamenala život tří generací.

Soustavná snaha nenápadně zamaskovat význam 17. listopadu 1989 tím, že se před něj nebo za něj přilepí něco, co jej zamlží a zbagatelizuje (zvlášť když se to ještě vyzdobí fikcí „mezinárodního studentstva“, kterou si kdysi vymyslili Rusové jako ideologickou zbraň proti demokratickému Západu), je svědectvím o tom, jak strašně jsme během těch čtyřiceti let dostali zabrat. Jak strašně v té minulosti aspoň jednou nohou pořád ještě vězíme. Ještě zdaleka nemáme vyhráno a musíme se moc snažit. Součástí této snahy musí být i boj proti podloudnému přejmenování státního svátku. (Podobným způsobem u nás komunisté kdysi „salámovou taktikou“ nakonec odstranili z kalendáře státní svátek, který jsme před čtrnácti dny s pompou oslavovali.)

Je taky třeba se připravit na to, že to nebude snadné: dnešní Poslanecká sněmovna, v níž mají skoro ústavní většinu babišovci, okamurovci a komunisté, si možná s podporou dnešního prezidenta dočasně prosadí svou. Je tedy třeba, abychom tento náš 17. listopad měli na paměti a tak říkajíc v srdci, i když zrovna nebude nějakou dobu na papíře. A abychom si byli vědomi, že má právě tento význam a ne nějaký jiný.

3. Jaká je vlastně obsahová relevance našich státních svátků pro utváření vědomí sdílených hodnot?

Jde o to, jaká je obsahová relevance státních svátků pro utváření vědomí sdílených hodnot pro každý stát. Jsou jakýmsi zhmotněním ideálů, z nichž se stát zrodil a na nichž se udržuje, jak o tom mluvil Masaryk. Na té soustavě velmi záleží. Může se samozřejmě měnit, a to k lepšímu nebo k horšímu. Mělo by se tak dít ve svobodné veřejné diskusi, v níž je rozhodování zákonodárných sborů a ústavních činitelů až posledním krokem. Veřejný protest proti očividné změně k horšímu tu má své místo. Je třeba, abychom se jednoznačně, bez mlžení a podloudného vykrucování, hlásili vždy znovu k proměně, jakou 17. listopad 1989 coby „Den boje za svobodu a demokracii“ symbolizuje.

 4. Mají Češi problém s výkladem své nedávné historie?

Mají, jako každý národ. Pořád je oč bojovat. Jen to nesmíme zanedbat, např. když se smíříme s tím, že změna názvu ze „Dne boje za svobodu a demokracii“ na „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“ je, jak se říká, „nic proti ničemu“. Vůbec ne. Jako vždycky jde o vše.

Otázky kladl Pavel Šafr

5. listopadu 2018