Úvodní slovo předsedy KOD Bohumila Doležala

Chtěl bych úvodem říci, jaký je záměr pořadatelů dnešního večera. To, co předkládáme k diskusi, se bezprostředně netýká žádných konkrét, tedy ani voleb. Jde o to, co všechno by se mělo napřed stát, aby v budoucnu politické rozhodování, a tedy i volby, dostalo plný smysl, který mu náleží. Jde tedy o předpoklady. Chtěl bych to krátce vysvětlit.

Začnu jakýmsi osobní vyznáním. Vyjdu ze známé teze Andreje Babiše: „Dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli. Teď přicházíme my obyčejní lidé, abychom tu udělali pořádek.“

Nesouhlasím ani s prvním, ani s druhým.

Za prvé: zažil jsem za svůj život protektorát Čechy a Morava, třetí československou republiku, bolševismus se všemi jeho peripetiemi. To, co následovalo pak, je (bylo) nesrovnatelně lepší. Někdo řekne, že je to nízko nastavená laťka. Je to však taky nejlepší od zavedení ústavnosti v šedesátých letech devatenáctého století, a to včetně první čs. republiky, kterou teď oslavujeme. Jistě, naše polistopadová demokracie měla mnoho chyb: demokracie mívá chyby. Zároveň se ty chyby dají napravovat.

A teď to druhé, „udělaný pořádek“: nejprve přímá volba Miloše Zemana v únoru 2013. Pak pád vlády za podivných okolností. Seberozpuštění PS a půlleté vládnutí s důvěrou pana Zemana. Překreslení politické scény v říjnových volbách téhož roku a nástup Babišova ANO. Čtyřletá postupná a potupná kapitulace ČSSD. A tři závěrečné akordy: volební katastrofa z října loňského roku, po níž v PS dominuje ANO, SPD a KSČM. Znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem. A konečně Babišova menšinová vláda, opřená o smluvní podporu komunistů. To vše se stalo formálně vzato demokratickou cestou. Což vůbec neznamená, že s tím zodpovědně uvažující člověk musí souhlasit a že se proti tomu nesmí v rámci ústavy a zákonů bránit.

Vážím si toho, co jsme mohli po víc než dvacet let po Listopadu zažívat a chtěl bych to hájit. Na rozdíl od mnohých, kteří v té době zaujímali velmi zodpovědné posty a teď se tváří, jako by sem v roce 2013 spadli z Marsu.

Náš klub přišel před časem s návrhem na vytvoření koordinačního výboru české demokratické opozice. Napřed však chceme, aby se v té věci rozvinula veřejná diskuse. Každý z nás si klade otázku: co můžu dnes udělat pro polistopadovou demokracii. A účastníků panelu se ptáme: za prvé, co považují, každý ze svého hlediska, za základní problém, na nějž je třeba se soustředit. A za druhé, jaké jsou možnosti spolupráce napříč politickým a názorovým spektrem. Naší ctižádostí bylo, je a bude oslovit i ty sociální demokraty, kteří nesouhlasí s vládní účastí své strany. Zatím jsme neuspěli, není však všech dní konec.

A nakonec už jen velmi stručně (nechci překročit limit), pro dokreslení, co já považuji za jeden klíčový problém, na nějž je nutné se soustředit. Je to překonání důsledků „protikorupční hysterie“ z posledních let. Uvedu jen teze pro diskusi.

Vznikl tu sugestivní obraz „korupční hydry“, spiknutí, propojujícího podnikatele, politiku, státní správu a snad i část justice. Řeč byla dokonce o sabotáži, pachatelé se prý snažili o změnu fungování státu ve svůj prospěch. Jde obrovské nafouknutí skutečných problémů. Na této vlně se pak svezl mj. i Andrej Babiš.

Např. kauza tzv. poslaneckých trafik byla postavena na tom, že „orgány činné v trestním řízení“ a následně i soudy mají právo zkoumat, nakolik se jednání poslanců (a šířeji vzato pak i nás všech) kryje jejich, našim nejlepším vědomím a svědomím a vyvozovat z toho trestněprávní důsledky. Toto pojetí by v důsledcích vedlo k politickým procesům stalinského typu.

Upozorňuji důrazně, že tento problém není dosud uzavřen. I této nebezpečné ideologii je třeba v rámci Ústavy a zákonů čelit.

3. října 2018