ARCHIV

Zapomenutý evropský válečný zločin

Vážení čtenáři, zveřejňujeme tu český přepis pořadu BBC Radio 4 z pondělí 9. února, o němž velice sporadicky a někdy taky podivně (Právo 12. února) informoval český tisk. Prosíme, abyste omluvili, že text je bez české diakritiky, v rámci rychlosti jsme jej nestačili upravit.

(hlas nemecke zeny)

"Tak tady jsme bydleli. A v cele ulici drive spolecne zili Cesi a Nemci"

(Misha Glenny)

Toto je pribeh o zlocinu. Zlocinu proti lidskosti, ktery Evropa ignorovala. Byl to akt kolektivni msty na milionech lidi, kteri se stali jeho cilem nikoli snad kvuli tomu, co spachali, ale pro to, co byli zac.

(hlas muze s nemeckym prizvukem)

"Myslim ze kdyby nebylo nacistickych zlocinu, nebylo by nikdy mozne ani vysidleni Sudetskych Nemcu, to je zjevne. Ale zlociny nacistu neopravnuji nic z toho, co se stalo Sudetskym Nemcum."

(Misha Glenny)

V zari 1945 bylo Ingeborg Neumayerové 15 let a zila spolu se svou matkou a sourozenci ve smisene cesko/nemecke ctvrti mesta Brna. To, k cemu se schylovalo, pripomina nocni muru.

(Ingeborg Neumayer)

"Vsichni uz jsme spali na podlaze, kdyz kolem desate hodiny vecer slysime rany na dvere. Ma matka otevrela a za dvermi stali tri cesti partizani s puskami a pistolemi v rukou. Oznamili nam, ze musime do deseti minut opustit dum. Nemeli jsme povoleno vzit si sebou nic krome toho, co se veslo do dvou holych dlani.."

(Misha Glenny)

Rodina Ingeborg byli etnicti Nemci. Po cela staleti byly Ceske zeme domovem pro vice nez tri miliony z nich. Vetsinou byli usidleni v tzv. Sudetech, na uzemi hranicicim s Nemeckem a Rakouskem. Ale s porazkou nacistu se stali Nemci docasne lovnou zveri. Jacikoli Nemci, kdekoli v okupovane Evrope.

(hlas ceske zeny)

"Strasne jsme je nenavideli. Lide kteri prezili koncentracni tabory se prave vraceli domu a popisovali co tam zazili. Skutecnost je takova, ze lidi Nemce nenavideli. Uprimne je nenavideli. Tak strasne, ze nastala prirozena reakce. A vsichni si mysleli "Rvali jste Heim ins Reich, tak jdete""

(Misha Glenny)

"Stojim pred puvabnym triposchodovym domem. Dum zari kremovou a svetle zelenou barvou a cervene tasky na strese se vyjimaji na pozadi kopcu pokrytych hustym lesem. Toto je tovarna v malem meste jmenem Odry. Dnes se v ni vyrabi plastikove roury, ale v dobe sveho zalozeni nekdy v devatenactem stoleti to byla pradelna vlastnena Nemci. Prijel jsem navstivit noveho majitele Zdenka Matejcuka. Pan Matejcuk se narodil kratce po valce a jako male dite obcas premyslel o tom, kam se vlastne vsichni ti Nemci podeli.

(Zdenek Matejcuk)

"Ja jsem se v Odrach narodil. A kdyz mi bylo tak pet - sest let, zacal jsem si vsimat nemeckych nahrobnich kamenu na hrbitove, take mistni obchody mely na zdech zbytky nemeckych napisu. Ono se rikalo "to zustalo po Nemcich". S partou kluku jsme casto prolezali stare pudy a sklepy. Tady se dala najit spousta ruznych veci. Knihy, casopisy, kuchynske nacini, ruzna technika, fotografie, korespondence."

(Misha Glenny)

V komunisticke ere tito nepritomni Nemci stale jakoby viseli ve vzduchu jako neviditelni duchove. Cas od casu padla zminka o "sudetacich" jako o zradnych a nebezpecnych kolaborantech, kteri si svuj prisny trest plne zaslouzili.

Cesi a Nemci zili v letech tesne po vzniku Ceskoslovenska v relativni harmonii. Byl to stat multietnicky, slozeny nejen z Cechu a Slovaku, ale take Zidu, Polaku, Madaru, Romu, obyvatel Podkarpatske Ukrajiny a Nemcu. Ale pote, co se Hitler v roce 1933 dostal k moci, telocvikar Konrad Henlein zalozil novou stranu pozadujici vetsi autonomii pro Sudetske Nemce. Vice nez jeden milion jich v roce 1935 hlasoval pro Henleina. Pak prisel rok 1938 a nechvalne znama Mnichovska konference, kdy Britanie a Francie bez jakehokoli studu posvetily Hitleruv plan na rozdeleni a okupaci Ceskoslovenska.

Zdena Nemcova, tehdy ceske dite zijici v pohranici, si stale jeste pamatuje vzrustajici Nemecky nacionalismus.

(Zdena Nemcova)

"Uz prvniho maje 1938 napriklad pochodovali mistni Nemci po meste v utvaru slozenem do tvaru hakoveho krize. A kriceli: "Heim ins Reich".

(reporter BBC)

"Jak to na vas pusobilo. Myslela jste si ze bude lepsi utect?"

(Zdena Nemcova)

"Ne, neverili jsme, ze by mohli zvitezit. Kolem nas nezilo az tak moc Nemcu. Sudety nikdy nepatrily k Nemecke Risi, historicky to byla cast Zemi koruny ceske."

(reporter BBC)

"Zmenilo se neco po Mnichovu?"

(Zdena Nemcova)

"Bylo to daleko horsi. Poslouchali jsme rozhlas. Vedeli jsme, ze nas Anglie necha Nemcum napospas. Ale nikdy jsme vazne nepomysleli na to, ze by mohli zabrat take nase mesto. Protoze tady zilo asi jenom 20 procent Nemcu. A Hitler prohlasil, ze chce pouze mesta s 50 procenty Nemcu. Nase mesto nebylo na seznamu. Byly tam ale dve mistni vesnice a jedina cesta, ktera je spojovala, vedla pres mesto. Tak jsme se dostali na seznam i my. Moje maminka zacala ihned balit nase veci a sousedi nam pomohli nalozit vsechno na vuz, abychom mohli utect co mozna nejrychleji."

(Misha Glenny)

Tisice Cechu prchalo ze Sudet, kdyz Hitlerova armada napadla Ceskoslovensko v breznu 1939.

Stat, kteremu bylo v te dobe pouhych dvacet let, byl roztrzen na kusy. Sudety se staly casti Nemecke Rise. Kdyz valka koncila, mnoho Cechu ztratilo chut drzet se prisne litery zakona.

V kvetnu 1945, v druhem nejvetsim ceskem meste Brne, se ceskym komunistum podarilo s podporou ruskych tanku brzo ziskat vladu nad mestem. Behem nekolika malo dni zacali partizani shromazdovat Nemce. Muzi byli okamzite poslani do koncentracnich taboru, zatimco zeny a deti, vcetne Ingeborg Neumayerové, byly vyhnany s puskami v zadech z jejich domovu a nahnany sem do centra mesta.

(Ingeborg Neumayerová)

"Kolem treti hodiny v noci jsme dosli na velke namesti, kde uz bylo tou dobou shromazdeno nekolik tisic lidi. Museli jsem tam stat celou noc. Rusti vojaci znasilnovali zeny a divky. Ja jsem mela stesti, moje maminka me schovala v detskem kocarku. Rano jsme pak museli pochodovat z mesta ven. Pridavalo se k nam stale vice a vice lidi. Kdyz jsme prisli na okraj mesta, muselo nas byt nejmin 40 000. Bylo hrozne horko, vice nez 30 stupnu. Nemeli jsme zadne jidlo ani vodu a neustale nas hnali dal ranami bicem a pazbami pusek. Kriceli: "Rychleji, rychleji". Ti co omdleli a nemohli dal, byli bud zastreleni nebo je bili pazbami. V prikopech na okraji cesty bylo videt mnoho mrtvych tel. A stale jsme pochodovali dal a dal, kilometr za kilometrem. Ja sem mela jeste jiny problem. Mela jsem na sobe troje saty, protoze mi maminka prikazala si je obleknout. Chtela, abych mela nejake saty na prevleceni na pozdejsi dobu. Nesmeli jsme take sejit z cesty, stale jen jit dal a dal. I kdyz jste chtela na zachod, musela jste vykonat potrebu za chuze. Uz jsem dale nemohla a tak jsem zastavila na okraji cesty a zkusila si sundat dvoje saty, co sem mela navrchu. Ale jeden z ceskych partizanu to videl a zbil mne. Tekla mi krev z ust, usi i nosu. Vzal saty a zahodil je. Odhodil pryc taky moje boty."

(Misha Glenny)

Podobne udalosti se odehravaly v celem Ceskoslovensku. Malokdo o tom ale vi. Jen nedavno zacal mlady student a aktivista Ondrej Liska patrat v mestskych archivech a dokumentech.

(Ondrej Liska)

"V mestskych archivech jsme nasli zpravu, oficialni zpravu jednoho z uredniku, ve ktere se pravilo zhruba toto: "vse probehlo v poradku, Nemci opustili sporadane mesto, nikdo nebyl zranen ani zabit" a podobne veci. A pak najednou o mnoho stranek dale ve stejnem spise jsme nasli maly list papiru popsany tim samym urednikem, ktery psal oficialni zpravu. Na papiru stalo asi toto "Svedomi mi veli abych napsal tento dodatek . Protoze mam podat zpravu o tom, co se skutecne stalo. Byl jsem donucen napsat lez, a mozna ze nekdy nekdo najde toto me doznani. Pravda je takova, ze mnoho lidi zemrelo, vsichi plakali, museli opustit vsechno co meli do 15 minut a odejit nekam pryc. A nikdo nevedel kam je vlastne pozeneme." Takze v tomhle velice lidskem momentu je tak nejak citit ta tragika a politicky a spolecensky tlak."

(Misha Glenny)

Den pote, co pochod opustil Brno, zeny a deti byly nahnany do betonovych obilnich sil.

(Ingeborg Neumayerova)

"Lezeli jsme tam namackani jako sardinky. Nemeli jsme vubec nic. Lide kolem umirali jako mouchy, nikde nebyly zadne toalety. Nemeli jsme zadnou vodu a mnozila se onemocneni tyfem a uplavici. Obcas prijel sedlak a privezl vodu v cisterne ve ktere normalne vozil kravsky hnuj. Vodu jsme ale nemohli pit, protoze strouha, ze ktere vodu nabiral, byla plna mrtvol. Trhali a jedli jsme tedy travu. Jedli jsme listy pampelisek a listy ze stromu. V tomto tabore jsme museli zustat 13 dni a 13 noci."

(Misha Glenny)

Ingeborg a jeji matce se nakonec podaril troufaly utek. Ale jeji prarodice zemreli a s nimi mnoho dalsich lidi. Toto nasili pachane na Nemcich ve zmatku konce valky je taky vseobecne zname jako takzvany "Divoky odsun". Ale jak tvrdi cesky vojensky historik Frantisek Hanzlik, skutecnost je takova, ze toto nasili bylo podnecovano provizornim vedenim, ktere bylo zrizeno na pocatku roku 1945 na vychode republiky. Hlavni slovo v teto provizorni sprave meli komuniste.

(Frantisek Hanzlik)

"Podle mne nic takoveho jako "Divoky odsun" nikdy neexistovalo. Vyhaneni bylo provadeno na zaklade programu mistni spravy, ktery stanovil s okamzitou platnosti, ze Nemci, kteri se dopustili zlocinu proti narodu, budou potrestani jako zradci a kolaboranti. A Ceskoslovenske vojenske jednotky osvobozujici zem z vychodu dostaly rozkazy v tomto smyslu.
Musim ale rict ze se nebral prilis velky ohled na to, jestli vyhaneni Nemci spadaji do kategorie uvedene v tomto programu, nebo jestli to jsou jen obycejni Nemci. Podle oficialni linie nemelo byt na vyhostovanych Nemcich pachano zadne nasili."

(Misha Glenny)

Komunistum se nepodarilo svrhnout demokracii v Ceskoslovensku drive nez v roce 1948. Ale vetsina Cechu, at byla jejich politicka prislusnost jakakoli, pomahala zakryt pravy stav veci, kdyz byli nuceni reagovat na obvineni z ukrutnosti, zakryvat pravy stav veci. Potvrzuji to dokumenty objevene doktorem Hanzlikem.

(Frantisek Hanzlik)

"Reagovali tak, ze zridili parlamentni vysetrovaci komisi. A na zaklade jejiho vysetrovani byla pripravena zprava pro parlament. Tato zprava mela dve casti. Jedna cast byla oficialne predana parlamentu a verejne publikovana a druha cast byla tajna. V nepublikovane casti jsou popsany konkrentni pripady zlocinu pachanych vojaky a jinymi predstaviteli statu. Vlada zajistila, aby z duvodu uchovani dobre povesti CR zustala tato cast nepublikovana. Ovsem jeste jsem nevidel zadnou vladu ktera by se nepokusila veci podobneho druhu zakryt. At to byli Americane ve Vietnamu, nebo Rusove v Afghanistanu."

(Misha Glenny)

At uz je pravda o "Divokem odsunu" jakakoli, jakmile se prvnimu povalecnemu prezidentovi Ceskoslovenska, Eduardu Benesovi podarilo obnovit Ceskoslovnskou vladu, zasadil se o to aby byla politice vyhaneni a zabavovani Nemeckeho majetku dodana vaznost a ochrana zakona. Benes stravil vetsinu valky v Londynskem exilu, kde presvedcoval spojence, aby podporili hromadny presun Nemcu po osvobozeni. Dohoda byla formalne potvrzena na Postupimske konferenci Churchillem, Stalinem a Trumanem a posleze vtelena do mistniho zakona nazyvaneho "Benesovy dekrety". Pro Ingeborg Neumayerovou, ktera prezila oboje - "pochod smrti" a pak zimu 1945/46 na nucenych pracich - znamenalo vydani dekretu jen dalsi v rade nestesti.

(Ingeborg Neumayer).

"Ostrihali nam vlasy nakratko. Po tydnu vybrali 1200 lidi do transportu a vsechny nas nahnali do dobytcich vagonu. Mnoho dni jsme jeli pres ceskou republiku a kdykoli jsme prijeli do obydlenych oblasti, mest nebo vesnic, museli jsme zavirat dvere a okna protoze Cesi po nas hazeli kamenim. Tak jsme nakonec prekrocili Nemecke hranice."

(Misha Glenny)

A vetsina Cechu byla rada ze jedou pryc.

(hlas ceske zeny)

"Oni rezignovali. Hlavne proto, ze tady byli Rusti vojaci. A ti se k nim chovali velice tvrde. Rusove je nenavideli, my jsme je nenavideli. Takze oni videli jasne, ze tady nemaji zadnou budoucnost."

(Misha Glenny)

Takze tak to nakonec dopadlo. Tri miliony Ceskoslovenskych obcanu nemeckeho puvodu bylo zbaveno obcanstvi, byli vypovezeni z jejich vlastni zeme a jejich majetek byl konfiskovan. Navic k tomu vsemu si nikdo prilis nelamal hlavu, ci ze to majetek vlastne zabavuje.

Stojim na Hradcanskem namesti, primo pred Prazskym Hradem, sidlem presidenta republiky. A se mnou tu je Georg von Pezold, syn jedne z nejslavnejsich ceskych slechtickych rodin - Schwarzenbergu.

M.G.: "Dva z domu na tomto namesti patrily Georgu tvemu dedeckovi. Je to tak?"

G v.P: "Ano je to tak."

M.G.: "Byly zabaveny nezakonne na konci valky? Souhlasi to?"

G v.P: "To souhlasi, ovsem jeste predtim, uz v roce 1940 byly ty domy obsazeny Nacisty. Muj pradedecek byl od pocatku velice silne proti nacistum a nijak to neskryval. Jednak zval Zidy do svych zahrad ve Vidni velkym napisem 'Zide vitejte!' v dobe kdy pro Zidy platil zakaz vstupu do verejnych zahrad. A take odmital vyvesovat nacisticky prapor na Hitlerovy narozeniny."

M.G.: "Takze co se tyce (jeho) anti-nacistickych postoju existuji presvedcive dukazy?"

G v.P: "O tom nemuzou byt vubec zadne pochybnosti."

M.G.: "Jake duvody byly pouzity pri zabrani majeteku tveho pradedecka v roce 1945, nebo prinejmensim pri jeho prevzeti od Nemcu?"

G v.P: "Bylo pouzito dekretu o vyvlasneni Nemcu, Madaru a kolaborantu. Shodou okolnosti nebyl pritom muj dedecek ani Nemec, ani Madar, ani kolaborant. Ovsem dekret byl v jeho pripade uplatnen i tak."

G v.P: "Nas pripad se tahne uz vece nez 10 let a konec je stale v nedohlednu. Pritom ve skutecnosti neni ten pripad slozity, jen tu chybi politicka vule."

(Misha Glenny)

Pripad Georga von Pezolda zdaleka neni jedinym pripadem, kdy se vyhnani zvrtlo v nerizeny zabor majetku. Jeho pripad je ovsem symbolem politicke sklerozy posledni desetileti. Skoro hned po revoluci roku 1989 se tehdejsi prezident Vaclav Havel za Benesovy dekrety omluvil. Bylo ale brzo jasne, ze v tomto pripade neodhadl nalady verejnosti. Cesi na levici i cesi na pravici byli rozhodnuti se neomlouvat.

Miroslav Ransdorf je mistopredsedou ceske Komunisticke strany.
(Miroslav Ransdorf)

M.R.: "Dnes nemuzeme plne pochopit podminky v Evrope po druhe svetove valce"

M.G.:"Aniz bych stranil tem ci onem, neni to v tomto pripade ocividna ukazka kolektivni viny a kolektivniho trestu?"

M.R.: "Zadny kolektivni trest. Otevirani techto narodnich otazek by mohlo vest Evropu do nejistoty. Stabilita teto Evropske konstrukce je velmi krehka vec, a i jeden byt velmi maly stat muze byt pricinou neuspechu."

M.G.:"Neuspechu Evropskeho projektu?"

M.R.: "Evropsky projekt je pro nas velmi dulezity. Ale jestlize tuto konstrukci moc zatizime udalostmi z minula, povede to k jejimu zhrouceni."

Karel Kuhnl je sefem parlamentni frakce pravicove Unie Svobody.

K.K.: "Neni zadna cesta jak je uspokojit, opravdu. Nejsme a nikdy nebudeme pripraveni otevrit otazku restituce majetku."

M.G.:"Da se ale namitnout, ze Nemci restituovali majetek Zidu zabaveny behem obdobi vlady Nacistu. Proc nemuze tento pristup slouzit jako priklad pro podobny postup v pripade Nemcu a Cechu?"

K.K.: "Mimoradne nefer je jen zminit takoveto srovnani. Mimoradne nefer. Delat takovato srovnani, to by mohlo vyvolat problem. Zide byli zbaveni majetku diky aktum zlocineho nacistickeho rezimu. Skutecne neni mozne srovnavat toto s kroky, ktere se z dnesniho pohledu nejspis nezdaji prilis spravne, ale byly prinejmensim schvaleny Rusy, Americany a Brity v Postupimi. Delat takovato srovnani, to by mohlo skutecne rozcilit vsechny Cechy."

(Misha Glenny)

Protoze Cesi nevidi samy sebe nikdy jako agresory. Vyhosteni se pokouseli, samozrejme vcetne tech, kteri byli skutecne sympatizanty nacistu, behem studene valky licit sami sebe jako nevinne obeti. V tom jim ovsem nepomohl mirne drsny jazyk a vyroky vychazejici z predpokladu, ze Sudety jsou stale soucasti Nemecka. Ve skutecnosti toto byl jeden z tech tahlych slovnich souboju teto ery, ktere jen vyjimecne zajimaly kohokoli s vyjimkou primych akteru. Po roce 1989 zacala Sudetonemecka organizace pouzivat prijatelnejsi slovnik prav mensin a smireni. Jejich dnesni lidr Bernd Posselt tvrdi, ze ve skutecnosti je jakykoli pokrok brzden obema vladami, ktere jsou spokojeny se stavajicim stavem veci.

(Bernd Posselt)

"Mam-li byt velmi uprimny, myslim si, ze vlady na obou stranach hraji velmi, velmi spinavou hru. Nemecka vlada rika, ze konfiskace Nemeckeho majetku - a to je pravda - byla porusenim lidskych prav a mezinarodniho prava. Ale nemuzeme vam nijak pomoci. Na druhe strane mate Ceskou vladu, ktera vlastnim lidem tvrdi - Nemci vas chteji vyhnat z vasich domku, ve vasich vesnicich, mestech, hranicnich oblastech a tak dale. A my chranime vase narodni zajmy."

(Misha Glenny)

"Jestli vam dobe rozumim, tak to, co ve skutecnosti chcet,e je nejaka forma financniho odskodneni. Ale nebudete chtit aby se lide vraceli zpet do svych starych domovu?"

(Bernd Posselt)

" Hlavni vec je, ze potrebujeme forum, kulaty stul nebo tak neco, kde by se mohly odehravat prime rozhovory. Protoze hodne z lidi ktere znam rika " Ja opravdu nechci svuj majetek nebo neco takoveho, co ja chci, je, aby me (Cesi) prijali jako obet a jako (rovnocenneho) partnera."

(Misha Glenny)

V prakticke rovine problem casem zmizi s tim, jak primi ucastnici na obou stranach postupne umiraji. Jakmile se CR behem tohoto roku stane clenem EU, Nemci, jestlize o to opravdu stoji, priburaceji ve svych BMW pres hranici a koupi si sve byvale domoviny tolik kolik jen budou moci. To by mohlo ovsem dost dobre vest ke vzkriseni starych krivd, jak se o tom presvedcil Ondrej Liska, kdyz se pokousel ozivit debatu o vyhnani v Brne.

(Ondrej Liska)

"Chteli jsme, aby se soucasni politici a starosta Brna podivali na bile misto v nasi historii. Tak jsme vzali nas material a poslali ho na adresu starosty. Behem asi tak pul hodiny vypukl na radnici obrovsky poplach. Nemecke Velvyslanectvi, Rakouske Velvyslanectvi, politici z Prahy, ti vsichni nam volali. "Co jste zac?" "Co chcete?" "Kdo vas plati?" No a my jsme jim stale odpovidali "no vite, my jsme jen par studentu z Brna a chteli jsme slyset co si o te veci myslite. Protoze mame pocit ze to neni spravne. (smich reportera). A podle naseho nazoru by se o cele veci melo verejne debatovat, abychom meli moznost si vytvorit jasny nazor na to, co udelali nasi otcove a dedove. Bez ohledu na to kdo vlastne tu vrazdu spachal. A to je princip ktery by mel byt uplne zakladni pro dnesni politiku. A vite, my jsme dostali spoustu e-mailu, dopisu a telefonatu. Lide na me kriceli - "Nemas zadny respekt ke starym lidem" a tak. Byli dalsi lide kteri rikali " No mozna neco z toho, co rikas, je pravda, ale uvedom si, ze tady hrajes nebezpecnou hru"."

(Zdenek Matejcuk)

"Jednou jsem rano prisel do prace a na mem stole lezela stara kniha zabalena do zluteho voskoveho papiru. Otevrel jsem knihu a v ni byly stare sklenene negativy fotografii, tak z roku 1902."

(Misha Glenny)

Ve sve tovarne na plasty v Odrach se pan Maetjcuk brzo stal znamym jako muz posedly ztracenymi Nemci.

"Prohlizel jsem negativy a doufal, ze najdu fotografie tohodle mesta - Oder. Ukazalo se ze negativy nasel jeden z mistnich lidi doma na pude. Ale nebyly to obrazky Oder. Trvalo mi mesic jenom je vsechny prohlidnout. Bylo jasne, ze jsou to fotky velke rodiny a nektere tvare se objevovaly stale znovu a znovu. Vypadalo to, jako by byly nafocene nekde na horach, ale tady u nas zadne poradne hory nejsou. Tak jsem zacal jezdit po ruznych muzeich tady v okoli a vsude mozne. Nakonec jsem mel stesti a potkal jsem jednoho muze, ktery poznal nektere z tvari na negativech. Byli to obliceje lidi z nemecke knihy vydane pred deseti lety, ktera se jmenovala "Alte Vaterland". Podarilo se mi, i kdyz to nebylo nijak snadne, spojit se s autorem a ten me zase spojil s vnuckou jedne z rodin, ktera zije v Nemecku. Ta me pozadala, zda bych ji nemohl nektere fotografie poslat, a ptala se, kolik by to stalo. Prirozene jsem odpovedel, ze to jsou jeji fotografie ze jsou zdarma a zeptal se, zda by nemela nic proti tomu, kdybych ji fotografie sam zavezl a predal ji je osobne. Byl jsem velmi nervozni. Ne snad ze bych se neceho bal. Ale bylo to jako prvni rande. Oba jsme meli slzy v ocich."

(Misha Glenny)

Pan Matejcuk vydal knihu starych fotografii v obou jazycich. Jak cesky, tak nemecky. Pomalu se vytvari novy a pozitivnejsi obraz vztahu mezi starymi a novymi obyvateli Oder. Obraz ktery je v rozporu s tim, co slysite v Praze nebo Mnichove.

(Zdenek Matejcuk)

"U nas ve meste s nasimi byvalymi obyvateli uzce spolupracujeme. Jezdime je navstevovat do jejich novych domovu v Nemecku. Jsou to oficialni I neoficialni navstevy a atmosfera je vzdy velmi pratelska. Za poslednich par let jsme uskutecnili nekolik malych projektu na mistnich hrbitovech. Tam najdete vsude spoustu nemeckych nahrobnich kamenu. Vysadili jsme maly hajek, kameny stoji znovu na svych puvodnich mistech, a byla k nim pridana nejaka forma vysvetleni. Poradame bohosluzby a shromazdeni, kterych se ucastni jak mistni Cesi, tak navstevnici z Nemecka. Protoze zde ziju, citim velkou zodpovednost za to, abychom meli dobre vztahy. Vim dobre, ze v Praze tak dobre vztahy mezi lidmi nejsou. Udelam cokoli, co je v mych silach, abych si byl jisty, ze ty vztahy budou dobre. Delam to z presvedceni, ale taky se stydim za dnesni politiku."

(Misha Glenny)

A za vcerejsi politiku taky. Vsichni vime, proc Cesi udelali to, co udelali. Je to proto, ze naciste se chovali tak strasne v cele Evrope. A obeti jejich zlocinu hledaly prirozene pomoc a vypravely poprve svoje udesne pribehy, a miliony jich tahly zpustosenym kontinentem. Kdo by se v takove situaci staral o nemecke civilisty z byvalych okupovanych uzemi? Zjevne nikdo. Takze mame snad tento pripad vyjimecne prehlednout a omluvit protentokrat kolektivni vinu?

Ingeborg Neumayerová, ktere bylo tenkrat 15, byla ovsem kazdopadne uplne nevinna.

(Ingeborg Neumayer)

"To ale skutecne nebyla nase vina, co se stalo ve valce. My jsme Hitlera nevolili. Ale ted dodatecne neseme vinu. To, co nacisti udelali Zidum v holocaustu, je nepredstavitelne. Ale my sudetsti Nemci, my z toho nemuzem byt obvinovani. My jsme Hitlera nevolili. Ale vinu dnes nest musime."

(Misha Glenny)

Vyhnani Sudetskych Nemcu se jen tezko srovnava s oblibenym obrazem Cechu o sobe samych jako o vecnych obetech historie. Je nepochybne, ze Cesi stravili vetsi cast svych modernich dejin snahou prezit v blizkosti svych rozpinavych sousedu, Nemcu a Rusu. Ale nezaslouzi si snad oni sami znat cely pribeh o tom, co jini udelali jim a co oni udelali jinym?

A jestlize se v Nemecku o vyhaneni nepovede otevrena diskuze, pak se vyhaneni stane ideovym vlastnictvim odhodlanych skupin prahnoucich po pomste. A uprimne receno, historie nas poucila o tom, kam ze to vede.

Přeložil Jíři Staněk