Demokracie už byla.

Narážím na známou ruskou anekdotu z doby „socialismu s ruskou tváří“: „Kagdá búdět lúčše? Užé býlo.“

Zdá se, že v české společnosti v poslední době probíhají dvě linie událostí: na politické scéně dominuje Andrej Babiš a jeho rodinná firma, zahrnující podnikání, politiku i média. Ve Sněmovně se těší podpoře komunistů a okamurovců, v exekutivě mu bude dělat demokratické křoví rozložená a demoralizovaná ČSSD. A z Hradu to vše podporuje prezident s obnoveným mandátem. Tyto „Nové pořádky“ se postupně stabilizují: probíhají personální změny ve státních úřadech a ve vedení polostátních firem a v tajných službách. Oživuje se případ OKD, a to i na parlamentní úrovni. Jakýchsi změn doznala policie ČR. A ukazuje se, že ani problém Čapí hnízdo nakonec nebude nedotknutelnou jistotou v proměnách času.

Nezávisle na tom probíhá řada demonstrací, zaměřených proti protagonistům Nových pořádků. Neotřásají Českem, ale nedají se ani přehlédnout. Protagonisty Nových pořádků znepokojují, samy ovšem nedokážou nástup stabilizace (v době mého mládí se říkalo „normalizace“) ani ohrozit, ani zbrzdit. Vytvářejí jakousi kulisu k závěrečné etapě destrukce toho, co jedni nazývají „dobou, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli“, jiní (např. já) polistopadový demokratický režim.

Problém demonstrací je, že bezděky přehrávají sametovou revoluci 1989: jsou tu studenti i populární umělci (nejnověji i někteří politici Starých pořádků). Tehdy se zhroutil režim, který se mohl pyšnit čtyřiceti lety plnými krve, násilí, neschopnosti, buranství a nepořádku. U nás o něj už dávno nikdo nestál, nakonec ztratil oporu i v Moskvě. Zahraničně politická situace byla příznivá. Jak krásná příležitost k veselému karnevalu!

Dnes je to docela jinak. Pravda, taky se zhroutil režim. Jenže bohužel ten polistopadový, demokratický. Zhroutil se sám od sebe. Nakonec se ho zřekli i ti, kteří ho kdysi pomáhali vytvářet a dlouhá léta zahřívali svými zadnicemi místa ve vládách, senátu, diplomatických službách, i koryfejové některých respektovaných médií. A pokud dnes někdo hlásá změnu ( např. “Piráti“), hlásá ji jen ve smyslu daleko důslednější realizace toho, s čím přišel Andrej Babiš. Probíhá tedy taky revoluce: Velká protikorupční revoluce.

Ty, kteří se chtějí nynější stabilizaci (nebo chcete-li „normalizaci“) postavit, nečeká veselý rej, rozdělování postů, odpustků a lén. Nečekají je rozjásaná náměstí, nýbrž dlouhá léta úmorné práce, za niž se budou často rozdávat jen opovržení a kopance. Práce, která často málo lidí zajímá a málo lidí ji obdivuje, drobná, „mozolná“ práce v masarykovském duchu (Masaryk pro mne není důstojný stařec v kašírované polounifromě, ale nepříliš známý univerzitní profesor, od něhož se papaláši odvracejí a studenti s ním mírně řečeno hlučně nesouhlasí).

Je třeba bránit zbytky polistopadové demokracie. A je samozřejmě třeba, dokud to jde, v tomto smyslu i demonstrovat. Jen je třeba se zbavit iluzí a nepřehrávat něco, co „užé býlo“.

10. června 2018; psáno pro E15