Přituhuje

V posledních dvou dnech prošly novinami dvě zprávy, které se dotýkají stavu „zjednávání spravedlnosti“ v babišovských Nových pořádcích. Je zjevné, že tato oblast zatím ještě poněkud zaostává za nástupem Nových pořádků v exekutivě a legislativě, a zároveň ovšem také, že všechno je na nejlepší cestě.

Případ první: ortel nad reorganizací policie. Krajský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu v Praze-Západ z prosince minulého roku a zprostil bývalého policistu ÚOOZ Jiřího Komárka obžaloby ze zneužití pravomoci. Toho se měl dopustit, když v ČT prohlásil, že policejní prezident Tuhý je podezřelý z „brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách“. Soud konstatoval, že Komárek svým jednáním sice naplnil znaky žalovaného přečinu, porušil právo mlčenlivosti a nestrannosti, a tím porušil povinnosti, které měl jako policista. A také zasáhl do osobnostních práv policejního prezidenta. Nicméně podle předsedkyně odvolacího soudu Lucie Černé nejdůležitější roli hrála subjektivní stránka případu: „Cílem nebyl žádný osobní prospěch. Sledoval jiný hlavní cíl, a to zvrátit reorganizaci (Policie ČR, bd) v tom směru, aby nedošlo k ohrožení vyšetřování živých kauz.“ V tuto chvíli je mi líto Jánošíka, že kdysi nenarazil na podobně chápavého soudce.

Pro ty, co si okolnosti případu už přesně nepamatují, podotýkám: tehdy vzniklo podezření, že z telefonu, který dřív používal někdo z blízkých policejního prezidenta, unikla SMS s informací o policejním zátahu (při vyšetřování výše uvedených stamilionových částek). Při bližším ohledání se ovšem zjistilo, že SMS z toho telefonu neunikla, nýbrž na něj naopak přišla.

Paní předsedkyně opřela své zdůrazňování „subjektivní stránky věci“ o kritiku policejní reorganizace z roku 2016, která prý byla „skutečně překotná, v zásadě utajovaná a pro mnohé překvapivá“. Upřímně řečeno, jako laik v oboru práva za prvé nevím, jak tato skutečnost legitimuje šíření nepodložených informací o policejním prezidentovi v České televizi, a za druhé, policejní reorganizace vůbec nebyla předmětem líčení a zasloužila by si podrobné analýzy nejen z právního, ale i politického hlediska. Já osobně jsem přesvědčen (a už jsem to párkrát napsal), že to byla jen zoufalá obrana ministerstva vnitra, Policie ČR a taky ČSSD před pokusy o zneužívání „orgánů činných v trestním řízení“ v politickém zápase Babišova uskupení o získání dominantní pozice v České republice – což se nakonec bohužel podařilo. Proto bych „subjektivní stránku“ konání pana Komárka a dalších nechal úplně stranou a soustředil bych se na formálně věcné posouzení případu. Jinak by to mohlo zlomyslným lidem např. dát záminku k různým úvahám o „subjektivní stránce“ rozhodování JUDr. Černé.

Soud rozhodl tak, jak rozhodl. Jeho rozhodnutí jako občan ČR respektuji jako pravomocné, jako myslící člověk ho zároveň považuji za skandální. Jediný, koho je mi trochu líto, je žalobce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prýgl, který v procesu zastupoval obžalobu, tedy stát. (Mám jen jisté obavy, zda ten stát, který zastupoval, ještě vůbec existuje.) Je vystaven opravdu veliké zkoušce. Bude se totiž rozhodovat, zda využije mimořádný opravný prostředek a podá dovolání k Nejvyššímu soudu. Chápu, že se mu do toho vzhledem k okolnostem moc nechce. Zároveň je to podle mne jeho povinnost. Už jsem řekl, že v okamžiku, kdy je v rukou babišovských Nových pořádků a jejich spojenců fakticky celá exekutiva i legislativa, může nezávislá soudní moc obstát jen obtížně. Pokud by se státní zástupce dovolal, vystavil by zkoušce Nejvyšší soud a přinejmenším bychom aspoň viděli, jak vysoko už stoupla voda.

Případ druhý: Babiš účtuje s pirátem Peksou. Andrej Babiš, sluší se dodat premiér v demisi, podal coby poslanec podnět k mandátovému a imunitnímu výboru, aby zahájil disciplinární řízení s poslancem (a místopředsedou) Pirátské strany Mikulášem Peksou. Pirát při jednání delegace zahraničního výboru PS PČR se zástupci švédského výboru údajně mluvil o tom, že pan Babiš zneužívá a rozkrádá dotace a je trestně stíhaný. Setkání proběhlo ve Švédsku, účastník za ANO pana Babiše neprodleně informoval. Pan Babiš považuje Pirátovo vyjádření s ohledem na zásadu presumpce neviny za urážku. V disciplinárním řízení před mandátovým a imunitním výborem poslanci hrozí pokuta až do výše jednoho poslaneckého platu. Poslanec se může odvolat k plénu Sněmovny.

Předem pokorně vyznávám, že Pirátská strana je mi osobně odporná. Je to jediná strana, jejíž předseda dal ve volební kampani najevo, že hodlá zavírat, a to mj. dva minulé premiéry a někdejšího ministra financí. Jistě, bylo to jakoby, tak nějak žertem. Jsem ovšem přesvědčen, že Klement Gottwald, kterého jinak nechci srovnávat s panem Bartošem (mimo jiné taky proto, že jistě neuměl tak pěkně hrát na akordeon a zpívat), to v roce 1929 s tím kroucením krků politikům (co podle něj taky nemakali a kradli) říkal podobně jako pan Bartoš především proto, aby radikální rétorikou získal pozornost a nejdivočejší voliče. Neuplynulo ani dvacet let a kroucení krků a zavírání začalo, Gottwald musel dostát svým slovům, i kdyby nechtěl (neříkám, že nechtěl), dělal to čtyři roky důkladně a od podlahy a během toho se uchlastal. Z toho plyne, že v případě pana Bartoše a jeho Pirátů šlo o mimořádně blbé žertování. Kroucení krků se nejen nemá provozovat, ale nemá se o něm ani žvanit. Pirátská strana je jen otrávený plod Velké protikorupční revoluce, jakési ANO pro uhlazenější voliče, ANO s lidskou tváří. Říkám to jen proto, aby snad proboha nevznikl dojem, s Pirátskou stranou jakkoliv sympatizuji.

A po tomto ohrazení k samotnému případu pana Peksy. Pan Babiš se ve věci prokázal jako opravdový pragmatik. Neobrátil se na soudy, které se pořád ještě vlečou, jejich rozhodování je pořád ještě nejisté a není úplně jasné, jak by se kauza dala trestně-právně pojmout. Kromě toho by kolem případného postihu pana poslance Peksy byl (pořád ještě) veliký kravál a obrovská ostuda doma i ve světě. Pan Babiš se tedy rozhodl, že se obrátí k velké dvěstěčlenné porotě, kterou díky benevolenci voličů představuje od října 2017 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. (Připomínám, že lid, voliči, se mohou mýlit stejně jako jednotlivci; zároveň platí, že lid, voliči, jsou schopni svůj omyl nazřít a opravit, a že je nutné o to všemi zákonnými prostředky usilovat.) Ve velké porotě má teď skoro ústavní většinu virtuální kolice ANO – KSČM – SPD, v mandátovém a imunitním výboru jim náleží 11 z 19 hlasů. Prosadit požadavek pana Babiše, jakkoli je absurdní, nebude tedy příliš pracné, nebude to trvat tak dlouho a řekl bych, že se to více či méně následně promítne do otevřenosti parlamentních debat.

A zase: to, jak celé řízení proběhne a dopadne a jaký bude mít ohlas ve veřejnosti, podá svědectví o nynějším stavu naší svobody, ať už jde o parlament nebo o média, která o věci budou tak či onak referovat. Proto je taky v tomto případě „z hlediska vyššího principu mravního“ nezbytné se Piráta Peksy zastat.

1. května 2018