Skončí koalice s babišisty rozštěpením ČSSD?

Jestliže vedení ČSSD kývne na novou, „ještě velkorysejší“ nabídku babišistů na vládní koaliční spolupráci, jsem nesmírně zvědavý na to, čím zdůvodní její přijetí a změnu postoje členské základně a veřejnosti. Nynější nabídka je totiž podle dostupných informací ještě horší než ta první, kterou ČSSD před dvěma týdny odmítla. Chybí v ní jak požadované křeslo ministra vnitra, tak i dříve nabízený resort spravedlnosti. Premiérem má být, jak jinak, trestně stíhaný Andrej Babiš, což ČSSD od začátku označuje za nepřijatelné. Úlitba, že ministrem vnitra v nové vládě bude nestraník vybraný Babišem a schválený ČSSD, je leda tak k smíchu, zvlášť když se v té souvislosti mluví o lánském pučistovi a odpadlíkovi z ČSSD Jeronýmu Tejcovi.

Z nabídky pěti ministerstev pro ČSSD – obrany, zahraničí, školství, kultury, práce a sociálních věcí anebo zemědělství – má nějakou politickou váhu pouze resort zahraničí, který ale obsahovala už první, odmítnutá nabídka, a navíc Andrej Babiš opakovaně zdůrazňuje, že zahraniční politiku své vlády bude řídit sám. Osud sociálními demokraty požadované záruky ukončení parlamentní hlasovací koalice babišistů s extremisty z SPD a odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy sněmovny zůstává nejasný, resp. se o něm média ani slovem nezmiňují.

Babiš zatím pilně makal

Od ukončení prvního kola vyjednávání mezi babišisty a ČSSD došlo ovšem k několika podstatným a znepokojivým událostem. Předně se Babišovi podařilo uštvat a dohnat k rezignaci ředitele GIBS Michala Murína a zároveň na post předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS prosadit babišistu Jiřího Maška. Kontrolu nad policií i nad svou trestní kauzou dotačního podvodu si tak oligarcha bez ohledu na osobu nového ministra vnitra stihl už pojistit.

Současně Babiš za zády legitimního vedení ČSSD osobně vyjednával na oslavě 70. narozenin nechvalně proslulé bývalé nejvyšší státní zástupkyně a exministryně spravedlnosti Marie Benešové s někdejšími lánskými pučisty a důvěrníky prezidenta Zemana Michalem Haškem a Jeronýmem Tejcem.

Rozpolcená ČSSD

Podle informací deníku Echo 24 jsou už stranické špičky ČSSD dohodnuté na tom, že chtějí zasednout ve společné vládě s Babišem. Dohodu babišistů s ČSSD označil ve středu za „pravděpodobnou“ taky prezident Zeman, který si po svém minulém nečekaném omylu v téže věci dal jistě pozor na ukvapené závěry. Sám Zeman přitom variantu vládní koalice ANO-ČSSD preferuje a podporuje, protože by tak měl vliv na vládní politiku prostřednictvím svých lidí a špiclů v ČSSD, zatímco menšinová vláda babišistů tolerovaná SPD a komunisty tuto možnost neskýtá.

Za uvedeného stavu věcí, pokud ČSSD kývne na horší a ještě méně důstojnou nabídku, než kterou dříve odmítla, nezbude stranickému vedení než prezentovat potupný vládní chomout nasazený Andrejem Babišem a Milošem Zemanem jako odpovědný státotvorný akt, který zabrání přímé či nepřímé účasti extremistické SPD na vládě. Ostatně přesně to doporučují od říjnových voleb demokratickým stranám média z okruhu Pravdy a Lásky, tedy zejména z vydavatelství Economia. Jediná ČSSD ovšem na tento klam naskočila.

Všem sociálním demokratům se ale vidina takové budoucnosti nezamlouvá. Předseda 15členného poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka například ve středu po zvolení babišisty Maška do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS pro Českou televizi prohlásil: „Tak tady se opět ukázalo, že od voleb po půl roce funguje dobře namazaný stroj, tedy ďábelská koalice hnutí ANO, SPD a KSČM. Nebylo to jen o té volbě předsedy komise ke kontrole GIBS, ale i u volby pěti členů do dozorčí rady státního fondu infrastruktury. Tam totiž byli z pěti členů zvoleni čtyři za ANO, KSČM a SPD. Ta koalice funguje neformálně. Já bych skoro jako člen ČSSD nejraději vyzval vedení strany, aby ukončila jednání s hnutím ANO, protože tady máme jasnou koalici, která jednoduše funguje a která si vše prohlasuje. Mám pocit, že po dnešku se opět ukázalo, že ČSSD by byla možná v koalici jen do počtu.“ A proti účasti v Babišově vládě jsou i mnozí další sociální demokraté.

Kdo chce kam, pomozme mu tam

Jistě, případnou účast v koalici s Babišem za dojednaných podmínek musí na základě usnesení sjezdu schválit vnitrostranické referendum, kterého se může potenciálně zúčastnit zhruba 15 tisíc členů ČSSD, přičemž minimální kvórum pro platnost hlasování nebylo dosud stanoveno. Podle informací deníku Echo 24 se ale uvnitř strany objevují obavy, že by mohlo být zmanipulované. Veřejně je vyslovil například bývalý předseda ČSSD Milan Chovanec. V každém případě lze předpokládat, že sociální demokraté nebudou v otázce další vládní koalice se svým predátorem ani náhodou jednotní.

Je také zřejmé, že ČSSD jakožto demokratická zástěna Babišova autokratického vládnutí přestane být z podstatné míry jak autonomní, tak demokratickou stranou. Babiš jí nejprve přebral voliče a drtivě ji porazil v říjnových volbách, a teď ji s pomocí Zemanových lidí zcela ovládne a „začlení do holdingu“. Ministři za ČSSD v Babišově kabinetu, včetně předsedy strany Hamáčka, budou v roli Fierlingerů pod Gottwaldem, kolaborantů nesoucích plnou spoluodpovědnost za celkovou povahu i jednotlivé excesy Babišovy vlády, tj. státu jako oligarchovy rodinné firmy. K loajalitě budou jednak motivováni funkcemi a jinými výhodami, jednak přinuceni nátlakem, vydíráním, hrozbou kompromitace nebo perzekuce.

Úniková šance pro demokratickou menšinu?

Stejně tak budou ovšem nuceni držet hubu a krok i ti sociální demokraté, kteří se vysloví proti koaliční spolupráci s Babišem, a to zejména poslanci a lidé zastávající významnější veřejné funkce. Dominantní „koaliční partner“ si to na svém slabším a submisivním protějšku zcela jistě vymůže, v případě poslanců nejspíš i smluvně. Budou-li si chtít zachovat čest, důstojnost a čistý štít, budou muset opustit buď svoje funkce, nebo ČSSD. To je docela velký problém a bude se týkat velkého počtu lidí. Nebude to tak „soft“ jako osamělá rezignace Bohuslava Sobotky.

Co s tím? Demokratická levicová strana je na české politické scéně nutně potřeba. Kolaborantská partaj otáčející se ve větru jako korouhvička a sloužící zájmům autoritářského populisty a monopolistů všeho druhu není naopak potřeba vůbec k ničemu. Nebylo by dobré přenechat v takovém případě Andrejovi Babišovi společně s kolaboranty a zemanovci taky dluhy a celou špatnou část minulosti ČSSD?

(Upozorňuji, že moje zamyšlení vychází z dostupných aktuálních informací z médií, které si nemám jak ověřit.