Soudní moc v Nových pořádcích nebude nezávislá

Dnešní den (tj. středa) přinesl několik zajímavých zpráv. Všechny se tak či onak dotýkají jednoho jediného a pro budoucnost dosti klíčového tématu: jaké bude postavení soudní moci v Nových pořádcích, které se u nás etablovaly říjnovými volbami do PS a byly potvrzeny prezidentskou volbou, v níž se opětovně nepovedlo postavit proti Miloši Zemanovi protikandidáta schopného obstát. Hned předem uvádím: nový establishment tvoří Andrej Babiš a jeho „rodinná firma“. V Poslanecké sněmovně se opírá o extremisty z SPD a komunisty, spolu s nimi má většinu blížící se ústavní. Vláda (jednobarevná, Babišova) se opírá o důvěry prezidenta, zvoleného přímou volbou. Není však nepředstavitelné, že důvěru legislativy dostane. Establishment byl nastolen či potvrzen dvěma formálně vzato demokratickými volbami. Je však zcela legitimní se proti němu v rámci daném ústavou a zákony opřít, kde a jak to jde, protože formální demokratická procedura nic nemění na tom, že je hanebný a je třeba ho toutéž demokratickou cestou odstranit.

Zároveň bych chtěl zopakovat, že takto sjednocené legislativě a exekutivě nemůže natrvalo odolávat nezávislá soudní moc: je se bát, že se dřív nebo později změní v soudní moc závislou, čímž budou Nové pořádky dotvořeny.

Přečetl jsem si kdesi (myslím, že to bylo v Aktuálně.cz), že americká nevládní organizace Freedom House poukazuje na stoupající počet autoritativních režimů inspirovaných z Ruska v naší oblasti. ČR má od ní ještě relativně slušné hodnocení např. ve srovnání s Maďarskem. Jistě, situace v Maďarsku (a taky v Polsku) není nic moc, ale proti tomu, co se u nás etabluje teď – za poměrně bezzubých protestů veřejnosti – jsou obě země oázy demokracie.

Tolik obecně, teď ty konkrétní události.

Kárný senát Nejvyššího správního soudu zprostil soudkyni Helenu Královou kárné žaloby kvůli jejímu postupu ve věci „poslaneckých trafik“ (soudkyně měla během projednávání případu změnit názor na zákonnost provedených odposlechů, což nebylo v souladu s rozhodnutím soudů vyšší instance). Tím se fakticky obnovuje její mandát a soudkyně se může dál věnovat své práci. Podle zprávy ČTK „nadřízení trvali na odvolání Králové z funkce“ a místopředseda Městského soudu v Praze Kadlec prý uvedl, že lhala v tom, jak o svém rozhodnutí informovala veřejnost. To, že rozhodnutí soudu vyšší instance je pro soud nižší instance závazné, ještě neznamená (řekl bych jako laik), že pan doktor Kadlec je od paní doktorky Králové nadřízený. A nejsem si jistý, zda se u nás příliš ležérně nezachází se slovesem „lhát“ (lhát znamená, že někdo něco tvrdí a zároveň dobře ví, že to není pravda). V každém případě NSS tenhle výklad toho, co řekla JUDr. Králová, nepotvrdil (nepodařilo se dokázat zlý úmysl). Skoro bych řekl, že teď my měla následovat občanskoprávní žaloba doktorky Králové na doktora Kadlece (ve věci, které se za starého dobrého Rakouska říkalo „nactiutrhání“).

Paní doktorka se teď může (ale nemusí?) vrátit k případu „trafik“. Tento případ má v celém klubku obžalob z léta roku 2013 zcela klíčovou roli, protože po spektakulárním přepadu Úřadu vlády a po tiskových konferencích „orgánů“ (řeč tam byla o tom, že se tu etabluje korupční chobotnice, která chce zardousit českou demokracii) padla Nečasova vláda a rozjely se politické změny, které se dnes dovršují – aniž by celá tato revoluční vlna byla opřena o soudní rozhodnutí. Jo a chobotnice se opravdu etablovala, ale někde jinde, než ji orgány tušily (občas mám pocit, zda náhodou ony samy nebyly její dejme tomu nedobrovolnou součástí).

To, že pan Nečas byl vrácen svému zákonnému soudci (stane-li se tak; nevím, zda je to jisté) by mohlo leckoho naplňovat optimismem. Rád bych tomu věřil, ale nejde mi to. Nezdá se mi, že by dnešní etablované „Nové pořádky“ připustily, aby se jim pod nohama zbořilo lešení, po němž se vyšplhaly na Hrad, do Sněmovní a do Strakovky.

Předseda Ústavního soudu Rychetský projevil přání sejít se osobně s prezidentem Zemanem, a to za přítomnosti předsedy Nejvyššího soudu Šámala a předsedy Nejvyššího správního soudu Baxy. Předmětem jednání má být již naznačený odchod předsedy ÚS z funkce a otázka nástupce (předsedu ÚS jmenuje prezident). Pan doktor Rychetský chce jednat přímo s prezidentem, zdá se, že v jeho úředníky nemá velkou důvěru. V minulosti se spekulovalo o tom, že jeho nástupcem by mohl být právě dr. Baxa, který v září konči ve funkci předsedy NSS (nového předsedu bude jmenovat zase prezident), ale jeho akcie prý v poslední době významně klesly. Z Hradu přišla na iniciativu JUDr. Rychetského poměrně nevlídná odpověď (Zemanův mluvčí Ovčáček: možná schůzka na Hradě je pro něho „novou informací“). Řekl bych, že v úsilí o záchranu Ústavního soudu tahá pan Rychetský za kratší konec. Tak jako soudní moc všeobecně vůči novému establishmentu.

Předseda KSČM Filip dal před svou dnešní schůzkou s prezidentem Zemanem na srozuměnou, že jeho strana bude trvat na tom, aby funkce ministra spravedlnosti byla obsazena na základě konsensu tří stran, s jejichž přispěním má vzniknout nová vláda (ANO, SPD, KSČM). Další signál, jak to bude mít soudní moc v Nových pořádcích těžké. A role pana Filipa (KSČM) v posilování Nových pořádků, pokud jde o Spravedlnost, mi připomíná jeden filmový horror, který jsem za mlada shlédl v televizi: v jakémsi ústavu choromyslných se chovanci vzbouřili, zavřeli dozorce na půdu do klecí a najmenovali si z vlastních řad nové vedení instituce. Šéfkou kuchyně se přitom stala profesionální travička.

Poslední věc se už netýká soudů, ale vývoji na politické scéně. Na základě lidovecké iniciativy se dnes večer ve Sněmovně sešli představitelé „Starých pořádků“ (demokratických stran), aby se dohodli na společném postupu. Byl to lidovecký nápad. Podle KDU-ČSL mělo toto uskupení, do něhož započetli i Piráty, dát dohromady menšinovou vládu (opírala by se o 85 hlasů, tj. o víc, než má ANO), a tu by pak prezident jmenoval. Je to sice nápad legrační (museli by Zemana mučit), ale snad by z tohoto setkání mohla nakonec vzejít i nějaká rozumná spolupráce. Jenže: především, na setkání nepřišla ČSSD, jejíž úloha je klíčová (zdá se, že ještě úplně neopustili představu, že budou Novým pořádkům dělat „fíkový list“). Za druhé, Piráti jsou revoluční strana, která se hlásí k ideji „Nových pořádků“, jsou to Babišáci s lidskou tváří (tj. bez Babiše). Jsou naprosto nespolehlivý partner a navíc ztělesňují nezodpovědné politické puberťáctví. A konečně: jediné, na čem by se ti, co se nakonec sešli (s Piráty a bez ČSSD), byli schopní dohodnout, bylo, že premiérem nesmí být trestně stíhaný Andrej Babiš. To je ovšem strašně málo. Je třeba odmítnout Nové pořádky jako celek.

11. dubna 2018