Latentní ústavní puč

Právo jsou pozoruhodné noviny. Pokud jde o vnitropolitické záležitosti, lze si tam občas přečíst zajímavé, ba pozoruhodné věci. Tím se liší např. od Babišovin (Lidové noviny, MfD). Pokud jde o zahraniční politiku, je zjevné, že ta část redakce, která ji vytváří, sídlí přímo v Kremlu.

Jedním z pozoruhodných textů je rozhovor s prof. Janem Kyselou v sobotním vydání listu. Cituji jen tu část, kterou považuji za klíčovou, otázky redaktora jsou tučně:

„Podle premiéra i prezidenta je vláda bez důvěry plnohodnotná…

Není. Ale žádné právní pravidlo se samo nevynutí. Potřebuje lidi, kteří se za ně staví, vynutí je sankcí. U ústavního práva to funguje trošku jinak, tam nemůžete někoho zavřít, protože zrovna nedodržel nějaký postup. Je to sankce politická, že se to nebude líbit voličům. A když se to nelíbí jim, tak politikům hrozí, že pohoří ve volbách.

A když to voličům nevadí?

V tom případě se můžete obrátit na Ústavní soud s kompetenční žalobou, aby se určilo, co kdo může a nemusí. Pokud byste spor chtěl vést tak, že to bude Sněmovna versus vláda nebo prezident, tak vám ale zase bude chybět potřebná většina. Pak si můžete říct, že zatočíte s prezidentem, ale tam taky potřebujete 120 hlasů. Je to situace, která ve chvíli, kdyby se prodlužovala, tak má parametry nějakého latentního ústavního puče. Tanky do ulic nevyjedou, ale je evidentní, že se dlouho vládne v rozporu s tím, co Ústava pokládá za řádné, legitimní, předvídané vládnutí.“

Velmi s tím souhlasím, jen bych byl o něco rezolutnější. Naše situace je (z mého hlediska) zhruba tato:

To, co provozuje s Ústavou ČR prezident Zeman, mi připomíná způsob, jakým se kdysi v továrnách stávkovalo: úzkostným a po všech stránkách a do detailů doslovným dodržováním zákonů např. o bezpečnosti práce a nejrůznějších provozních předpisů dosáhli zaměstnanci toho, že celý pracovní proces se deseti- až stonásobně zpomalil. Pan Zeman postupuje ve vztahu k Ústavě vlastně opačně, ale se stejným výsledkem: při odvolávání a jmenování premiérů a vlád dodržuje jen to, co mu Ústava expresis verbis ukládá. Výsledkem je faktické pohrdání Ústavou a to, co profesor Kysela velmi šťastně nazývá latentní ústavní puč. Liším se od něho jenom v jedné věci. Nemyslím si, že by ten stav mohl nastat, ale že v něm už nějakou dobu žijeme.

Prof.Kysela v rozhovoru rovněž říká, že podmínky nastavené u žaloby na prezidenta (tři pětiny zvolených poslanců v PS a zároveň tři pětiny přítomných senátorů v Senátu) jsou příliš přísné. Tedy přesněji řečeno jsou v dnešních podmínkách nesplnitelné. Za prezidenta by se postavila v případě potřeby ústavní většina poslanců a nejspíš i prostá většina senátorů. Vypadá to, že při dnešním obsazení PS se Ústava v mnoha ohledech stává pouhou formalitou.

A poslední věc, které se vlastně prof. Kysela taky dotýká: jistě, naše ústava je, pokud jde o vymezení pravomocí prezidenta, dosti nedokonalá. Upozorňuji však jen, že ústava, která by dokázala dokonale spoutat někoho takového, jako je Miloš Zeman, se nedá napsat. Základním předpokladem pro to, aby v nějaké společnosti mohly platit zákony a vůbec zákonnost, je určité procento dobré vůle u převážné většiny společnosti. Podmínkou zákonnosti je dobrá vůle. A tam, kde dobrá vůle cíleně a plánovitě chybí, se do široka otvírají vrata pro latentní ústavní puč.

8. dubna 2018