Úřady vyšetřují investigativní novináře

Takřka v předvečer chystaných pondělních veřejných protestů vystoupili čeští investigativní novináři Sabina Slonková, Jaroslav Kmenta a Janek Kroupa, s prohlášením, v němž upozornili, že se „v posledních měsících“ museli opakovaně dostavit na výslechy. Byli předvoláni na policii ČR i na GIBS a dotazováni na údajné úniky z policejních spisů či prověřovaných kauz. Jsou přesvědčeni, že jde o akci, jejímž smyslem je zastrašit je od další práce a kriminalizovat investigativní žurnalistiku. Všechny prověřované kauzy se přitom týkají Andreje Babiše. Novináři žádají, aby „politici“ respektovali jejich práci tak, jako se to děje na Západě, a vyzývají policii a státní zastupitelství, aby tlaku „politiků“ nepodléhaly.

Před závorku je třeba vytknout, že novinář má právo na to, aby chránil své zdroje, a že péče o to, aby z „orgánů činných v trestním řízení“ neunikaly informace, je v první řadě na „orgánech“, protože aktivní při úniku je ten, kdo data k úniku poskytuje: běda tomu, skrze koho přichází pokušení! Perzekuce novinářů únikům nezabrání, jen umožní dělit je na úniky podporované (ty, kde novináře nikdo nepopotahuje) a stíhané. Neděje se to už náhodou? Když čtu články investigativních hvězd z Lidových novin, mám moc chuť se zeptat, zda si je policie a GIBS taky předvolává.

Zaráží mne ovšem všeobsáhlý apel prohlášení na „politiky“. Apelují tedy i na Miroslava Kalouska, který jak známo může za všechno, na Petra Fialu, či snad dokonce i na Bohuslava Sobotku? Proč se neobracejí přímo na vládu, tuto dnešní vládu, jejího premiéra a ministra vnitra, kteří za činnost „orgánů“ opravdu zodpovídají? To by bylo věcné a logické. Místo toho se vlastně mluví od věci, což podivuhodně souzní s okřídleným paušálním pranýřováním politiků, co nemakali a kradli. Nemohu se zbavit dojmu, že tu zní hlas „občanské společnosti“, která volá k odpovědnosti politiku a politiky jako třídu – což je místo, kde se nechtěně prolíná ideologie havlovské Pravdy a Lásky s ideologií babišovskou.

A to mne přivádí k Sabině Slonkové. Nepochybuji, že na svém serveru Neovlivní.cz odvedla mnoho záslužné práce. K dobru jí lze přičíst i to, že se rozešla s Andrejem Babišem, kterého prohlášení tří novinářů jmenuje jako jediného politika přímo. Nicméně odečíst je nutné to, že se předtím s panem Babišem sešla, když se stala první šéfredaktorkou MfD poté, co pan Babiš list koupil a předchozího šéfredaktora se zbavil.

Nechci paní Slonkovou donutit až k pláči. Mluvím o tom kvůli jedné jediné věci. Po listopadu 1989 se u nás na nějaký čas usalašila představa, že do české společnosti, morálně pochroumané skoro půlstoletím bolševismu, je třeba vnést mohutnou dávku mravnosti přímo, bez zprostředkování údajně pokleslé, nespolehlivé, zkostnatělé politiky. Vznikla tři mohutná centra svérázné léčby Pravdou a Láskou, navzájem propojená: pražský Hrad, polistopadové ministerstvo vnitra a nová žurnalistika (taky investigativní), která se tehdy soustřeďovala kolem své vlajkové lodi, časopisu Respekt. Nadstandardní propojení policejních spisů s investigativní žurnalistikou není vynález Andreje Babiše, pan Babiš se inspiroval i zde. Polistopadová politická scéna se teprve ustavovala, v médiích seděli ponejvíce lidé, jejichž hlavy byly skloněny pod těžkými hroudami másla z doby minulého režimu. Nepochybuji o dobrých úmyslech hybatelů tohoto systému, zároveň ovšem platí, že něco podobného se dělat nemá a nesmí, protože nelze nakonec zabránit tomu, aby tento mohutný příliv morálky nebyl vždycky tak trochu politicky účelový (kdo se chce obejít bez politiky, dělá nakonec taky politiku, jenomže špatnou), a aby ho později někdo – tedy např. Andrej Babiš – účelově nevyužil ve svůj prospěch.

Chci tedy říci jen jedno jediné: Mluvit dnes o „politicích“ en bloc, jak se to děje v prohlášení investigativních novinářů, má právě v této souvislosti pro člověka, který leccos pamatuje, lehkou příchuť alibismu. I když to třeba autoři tak nemyslili. Tedy ne všichni.

8. dubna 2018