Rozhovor pro E15

Příští pondělí se mají uskutečnit další veřejné protesty, pravděpodobně budou opět namířeny proti současnému politickému uspořádání, které reprezentují premiér v demisi Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Je podle vás dobře, že se lidé ani ne půl roku od voleb do Poslanecké sněmovny a dva měsíce od zvolení hlavy státu zajímají o politické dění a dávají najevo svůj nesouhlas s některými kroky vlády a Hradu?

Když se lidé zajímají o politické dění a dávají najevo svůj nesouhlas, je to vždycky dobře. I půl roku po volbách. Zároveň je nesouhlas málo platný, když nevíme, co chceme. A takovéhle vědomí na náměstích nevznikne. Veřejné protesty vytvářejí prostor pro rozumnou politiku a pomáhají ji prosadit. Demonstrace jsou začátek a konec. Mezi tím by měla být veřejná diskuse v zastupitelských sborech, v médiích, na diskusních fórech ap. Drobná politická práce (Masaryk), namáhavá, neokázalá, občas otravná. Bez ní to nejde.

Proč se na protestech více nepodílejí demokratické strany? Může za tím být odpor organizátorů k partajím jako takovým? Je opodstatněný?

Nechuť k politickým stranám má své kořeny v bolševickém období. Za prvé, politika v komunistickém pojetí byla mocenská manipulace s lidmi, hlavními prostředky byly násilí a podvod. A za druhé, za normalizace režim politické aktivity potlačoval už v zárodku. Jakýsi prostor byl jen pro „předpolitickou“ činnost malých skupin, shromážděných kolem iniciativních osobností. Reziduum tohoto „vynechání politiky“ přerostlo i do polistopadového svobodného prostředí: viz stereotyp „občanská společnost“ versus „politika“ („moc“). Ale ve svobodném prostředí nejsou „občanská společnost“ a (demokratická) politika nepřátelské síly, praktická politika je významná součást „občanské společnosti“.

Může se stát, že protesty někdo zneužije?

Jistě, nedomyšlené protesty jsou zneužitelné velmi snadno. Odstrašujícím příkladem je „protikorupční“ běsnění z let 2011-2012. Lidé uchvácení představou „dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my, obyčejní občané, abychom udělali pořádek“ otevřeli cestu k moci postkomunistickému miliardáři, který proměňuje ČR v „rodinnou firmu“ s politickou, ekonomickou a mediální sekcí. A spousta lidí, včetně intelektuálů, dnes vyjeveně kouká na to, co si to vlastně vydemonstrovali.

Demonstrující si nedávno vymohli ústupek na hnutí ANO, které vycouvalo z dohody s komunisty o obsazení sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Co by měli požadovat nyní, aby měli s demokratickými stranami shodný cíl?

Pravda, Babiš takticky vycouval z podpory Zdeňka Ondráčka. Ale vůbec nevycouval z úsilí vyměnit Murína, což je daleko důležitější. Frontální útok na GIBS je součástí pokračujícího úsilí o proměnu ČR v „rodinnou firmu“. A nejde o to, aby měli demonstrující s demokratickými stranami shodný cíl, ale aby věděli, že patří dohromady.

Jsou předčasné volby, které by mohly znamenat posílení ANO a odchod TOP 09, STAN či lidovců ze sněmovny, řešením?

Vzal bych to z druhého konce: situace, kdy PS ovládla neformální koalice ANO, SPD a KSČM a kdy máme vládu, která stojí na důvěře nikoli PS, ale prezidenta, je v posledku řešitelná jedině volbami (ať už předčasnými nebo řádnými). A nejde jen o volby do PS, ale průběžně o všechny volby, protože tento „systém“ bude mít snahu se rozlézat. Aby měly volby nějaký smysl, to však (jen) demonstrace nevyřeší. Je jistě třeba politicky pracovat. A řekl bych, že hodně dlouho. Volby zítra nemají smysl, ale volby jsou jediným konečným řešením.

Rozhovor pořídil Pavel Otto.

2. dubna 2018, E15.cz