Budování policejního státu

Následující řádky se týkají případu Murín. Mohly by být první kapitolou jakéhosi negativu slavné Peroutkovy knihy, jehož tématem tentokrát nebude proces vytváření ČSR, ale bourání polistopadové demokratické ČR.

Co se zatím semlelo

Případ Murín probíhá trochu ve stínu demonstrací z posledních dnů. Je to jednak příznačné, a jednak zároveň velmi nešťastné. Úsilí Andreje Babiše o personální změnu ve vedení GIBS je přinejmenším stejně významné jako např. nedávné verbální útoky prezidenta Zemana na svobodu médií, které vyvolaly veřejné protesty.

Generální inspekce bezpečnostních sborů je v centru zájmů Andreje Babiše a jeho uskupení přinejmenším od roku 2015. Snaha dostat ji pod kontrolu byla součástí mocenského zápasu, který od počátku otřásal Sobotkovou vládou. Babiš získal vlivné spojence ve státních zástupcích zejména z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Ti dali najevo svou sílu už v létě 2013, když zahájili rozsáhlou policejní akci, jež nakonec vedla k pádu Nečasovy vlády. V centru zájmu Babiše a dalších byl od svého jmenování do čela GIBS v prosinci 2015 Michal Murín.

GIBS přitom velmi zajímá Andreje Babiše i dnes, a to ze zcela pragmatických důvodů. Babišovo nynější trestní stíhání ve věci Čapí hnízdo mu působí vážné nepříjemnosti při jednáních o vzniku vládní koalice. Kdyby bylo zastaveno, měl by o nemalý problém méně. Problematizoval už bezúhonnost policejního vyšetřovatele Nevtípila. Kdyby se jím začala zabývat GIBS, přišlo by to panu Babišovi jistě vhod. Michal Murín je ovšem ve vedení inspekce jakési reziduum Starých, tj. v tomto případě sobotkovských pořádků, a dá se čekat, že nebude tak vstřícný jako např. státní zástupci z Olomouce.

Už vloni na jaře, tedy ještě za premiéra Sobotky, začal mít pan Murín problémy. Státní zástupci z Olomouce poslali na Úřad vlády podnět k prověření možného Murínova kázeňského přestupku, totiž zdržování jednoho vyšetřování a odmítnutí plné účasti na něm. Pokud by se pan Murín byl takového přestupku opravdu dopustil, zakládalo by to možnost ho buď odvolat, anebo aspoň zprostit výkonu služby. Sobotka ovšem tehdy dospěl k názoru, že to, co se dozvěděl, jej neopravňuje zahájit s panem Murínem kázeňské řízení.

Letos v únoru, tedy zhruba po roce, podle vyjádření GIBS premiér, tentokrát už Babiš, pana Murína požádal, aby odstoupil. Pokud tak učiní bude mít celá věc klidný průběh. Jinak odejde s ostudou. Pan Murín podle vlastního sdělení odstoupit odmítl. Andrej Babiš jakýkoli nátlak na Murína popřel, nicméně prohlásil, že v něj ztratil důvěru a odvolá ho. Zároveň na jeho podnět (údajně ovšem nikoli jen na něj) zahájilo ministerstvo financí kontrolu hospodaření GIBS.

Nato pan Murín požádal o slyšení na Výboru pro bezpečnost PS PČR, aby mohl reagovat na premiérovu kritiku. A premiér oznámil, že k problému Murín svolá Bezpečnostní radu státu. A tak 8. března ráno se konalo jednání předsednictva Bezpečnostní rady státu za účasti státních zástupců. Týž den proběhlo i slyšení na Výboru pro bezpečnost. Případ Murín tím nabral na obrátkách. 9. března se sešlo plénum PS PČR na mimořádné schůzi, na níž mělo být projednáváno téma „Personální změny, které provádí vláda bez důvěry“. Konání schůze navrhla opozice. Vlastní jednání se neuskutečnilo, protože virtuální koalice ANO, SPD a KSČM zablokovala přijetí jejího programu. Předtím ovšem proběhla několikahodinová vzrušená debata, při níž díky poslanci Kalouskovi a dalším došlo i na ohlášené odvolání pana Murína.

Podle toho, co uvedli v pátek 16. března v Lidových novinách a v Mladé frontě Dnes (které nyní sice už nepatří panu Babišovi, protože přešly do svěřenského fondu; na jejich profilu se to ovšem ani trochu neprojevilo), napsal v pondělí 12. března nejvyšší státní zástupce Zeman Výboru pro bezpečnost dopis, v němž shrnul výhrady státních zástupců k panu Murínovi. V dopise se podle LN tvrdí, že pan Murín „lhal státnímu zástupci, bránil v prověřování úniku informací a nekonal přesto, že jako příslušníku GIBS je mu uloženo dodržovat služební kázeň.“ A proto „v konečném důsledku představuje riziko jak pro činnost GIBS, tak i státní zastupitelství, neboť s ohledem na uvedené skutečnosti nemůže mít státní zastupitelství jistotu, že informace, které bude … ve služebním styku sdělovat státním zástupcům, jsou pravdivé a že nebrání ve vyhledávání a prověřování trestné činnosti“.

Ve čtvrtek 15. března pak proběhla schůze Výboru pro bezpečnost s tématem „Situace ve vedení GIBS“. Přizváni byli premiér Babiš, expremiér Sobotka, nejvyšší státní zástupce Zeman a vrchní státní zástupci Bradáčová a Ištvan. Pan Zeman si vyhradil, aby zasedání v té časti, kde vystoupí státní zástupci, proběhlo za zavřenými dveřmi, ale významné části jeho dopisu hned vzápětí unikly do médií, kde se výrazně uplatňuje Babišův vliv. Babiš na výboru prohlásil, že pan Murín představuje ohrožení demokracie. A že ho sice zatím ještě neodvolá, ale neprodleně zprostí výkonu služby. Rozhodl se tak prý na základě drtivé kritiky všech státních zástupců.

Jednání výboru probíhalo ve velmi vzrušené atmosféře, někteří účastníci poukazovali na to, že probíhá zcela v režii Andreje Babiše. Členové výboru za ODS a STAN na čas dokonce jednání opustili.

Následně mluvčí vlády prohlásila, že s panem Murínem už bylo zahájeno kázeňské řízení, což je předpoklad pro jeho postih.

Jádro věci

Co to všechno znamená? V jakém světě žijeme? Je jistě problém, že v tak významné záležitosti rozhoduje vláda v demisi a bez důvěry parlamentu. Ale není to hlavní problém. Je jistě problém, že o řízení proti panu Murínovi rozhoduje člověk, který je sám trestně stíhán. Je problém, že snaha o odstranění pana Murína z vedení GIBS je účelová právě s ohledem na možnost ovlivnit to trestní stíhání. Ani to nejsou hlavní problémy. A to, že pan Babiš byl evidován jako agent Státní bezpečnosti, je jen jakási třešnička na dortu, i když, to připouštím, třešnička ve velikosti melounu. Podstatná věc je tato:

Volbami do Poslanecké sněmovny loni v říjnu se u nás definitivně prosadil nový establishment (Nové pořádky). Tvoří ho Andrej Babiš a jeho mocná „rodinná firma“, Okamurova SPD, KSČM, ti všichni jištěni prezidentem Zemanem. Není to žádná formální koalice, ale v PS si odhlasuje vše, co potřebuje. Výkonná moc je v rukou jednobarevné Babišovy vlády, která má sice jen důvěru prezidenta, ale ta jí vystačí, dokud se prezidentovi nezachce jmenovat jinou. Toto absurdní a odpudivé politické uspořádání bylo dodatečně ještě stvrzeno prezidentskou volbou. Je důsledkem dvojích demokratických voleb a jeho účastníci se dosud těší nezanedbatelné podpoře ve veřejnosti. My, co se nám to ani trošku nelíbí, jsme, jak se zdá, zatím v menšině.

To, co se nyní před našimi užaslými zraky odehrává, je jeden nenápadný, ale zároveň velmi významný krok nové legislativy i exekutivy, Nových pořádků, v jejím v podstatě cílevědomém úsilí o zavedení policejního státu.

Opravdu zvláštní roli v politickém vývoji obecně a v případu Murín zvlášť hrají vrcholní státní zástupci. Jejich motivy mohou být jistě nejrůznější, ale nemá valný smysl o nich spekulovat, protože na nich moc nezáleží. Jde o to, co dělají, a ne, proč to dělají – a tady platí známé úsloví: když něco vypadá jako kachna, kejhá to jako kachna a plácá to křídly jako kachna, je to prostě kachna.

Čeká nás už zase Waterloo?

Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, jsou demonstrace, které případ Murín zastínily a rozostřily. Jistě, stalo se tak bezděky a shodou okolností, obojí probíhá zároveň. A to, že se u nás konečně demonstruje proti Babišovi, Zemanovi, a tedy proti Novým pořádkům, je samo o sobě pozitivní a svým způsobem nadějné. Je jen třeba zachovat střízlivost a chladnou hlavu.

Demonstrace zatím ani náhodou nedosahují např. síly těch z druhé poloviny devadesátých let („Děkujeme, odejděte“, televizní krize). O demonstracích z listopadu 1989 ani nemluvě. Organizátoři zdůrazňují svou nepolitičnost: nehlásí se k žádnému politickému uskupení, demonstrativně označují své aktivity za „nepolitické“. Deklarují se jako „občané“ (dřív se říkalo „lid“), kteří apelují na „politiky“, aby plnili jejich vůli. Zvlášť povolanými mluvčími „občanů“ (tj. „lidu“) jsou umělci a studenti. Veřejný prostor pro jejich aktivity jsou facebook a pouliční performance poměrně mohutné, ale dosud bez nějakého artikulovaného obsahu. Je to hodně beztvarý výraz veřejného života: proto je taky velmi pomíjivý, jak se v minulosti už často ukázalo. A taky snadno zneužitelný.

V „Protestní podpisové akci umělců Pět vět na obranu České televize“ se mj. píše: „pilířem demokracie jsou nezávislá média“. Rád bych upozornil, že základním pilířem demokracie je politická pluralita, parlament, v němž se stýkají a potýkají politické strany, a dále právní řád, který tomu dění vymezuje prostor. Média, usilující o nezávislé kritické posuzování praktické politiky a veřejného života, jsou jistě nezbytná a je třeba je bránit. Mají ovšem smysl a mohou existovat jen v tomto rámci.

V zemi, kde je politika vyhnána někam na periferii veřejného života a vystavena všeobecnému nezájmu a opovržení, nemůže být žádná demokracie. Taková společnost je společnost ruského typu, v níž běžné demokratické mechanismy jako volby nemají vlastně už žádný smysl (viz nynější ruská „volba prezidenta“).

Jde mi vlastně o jednu jedinou věc: lidé, kteří se chápou aktivity, která je politická, ať už si to uvědomují nebo ne, ať už to chtějí nebo ne, na sebe berou velkou zodpovědnost. Politickou zodpovědnost. Lidé, kteří se dnes cítí být osloveni organizátory masových akcí, a je jich nemálo, do nich investují svou naději. Bylo by neodpustitelné ji nezodpovědně prošustrovat.

Pokud se svět politiky (té demokratické) a svět veřejných protestů nepropojí, spějeme ke konečnému Waterloo české polistopadové demokracie.

18. března 2018; psáno pro Echo 24