STAN chce zachránit Andreje Babiše

Prezident Zeman má svůj plán: sdělil ho naposled minulý čtvrtek v TV Barrandov. Vyjmenoval tři reálné možnosti politického partnerství: za prvé ANO, ČSSD a KSČM, za druhé ANO, KSČM a SPD, a konečně ANO, ČSSD, KSČM a SPD dohromady. On sám, jak známo, preferuje první možnost. V neděli rozhodne sjezd ČSSD o novém vedení a o postoji k vládě, „a pak dojde k tomu, že se vytvoří jedna z těchto kombinatorik a budeme mít vládu“.

Týž den přišlo hnutí STAN, nejslabší článek Sněmovny, s jakýmsi protitahem: jeho celostátní výbor se usnesl, že je připraveno jednat s Babišem o podpoře jeho vlády. Má tři základní podmínky: zachování prozápadní orientace vlády, programovou shodu a neúčast trestně stíhaných osob ve vládě. Programovou shodu blíže upřesnil předseda Gazdík: např. decentralizace, sociální reforma, podpora vzdělávání, řešení sociální politiky. Kdo by to nebral! STAN mluví o různých formách podpory podle míry srozumění a předem nevylučuje při plné shodě ani účast ve vládě.

Důvodem k této iniciativě má být snaha zabránit účasti SPD a KSČM ve vládě. Předseda poslaneckého klubu STAN Farský k tomu řekl: „Snažíme se zatáhnout za záchrannou brzdu před pádem do propasti a ustupujeme z pozice, že s ANO nikdy.“ Starostové si prý museli vybírat ze dvou špatných řešení, protože hnutí ANO je kvůli kauzám Andreje Babiše zahnáno do kouta ke spolupráci s extremisty.

Proto chce STAN na tento týden svolat kulatý stůl demokratických stran (ČSSD, ODS, TOP09, KDU-ČSL a dokonce i Pirátů). Zjevně, aby jejich stanovisko mělo větší váhu. KDU a TOP09 už vyjádřily ochotu se zúčastnit.

To, co teď provozuje STAN, je staré známé „odvracení nedozírných následků“. Přichází po naprosto zkaňhané prezidentské volbě, v níž se vůči Miloši Zemanovi nepodařilo postavit důstojného protihráče.

Podobně jako na prezidentské volbě, tak i na této iniciativě STAN je zjevné, že navrhovatelům není vůbec jasné, o co jde. Podle nich je Andrej Babiš něco jako kolísající středňák, jemuž hrozí, že spadne do spárů „extremistů“. Je třeba ho zachránit.

Ve skutečnosti je Andrej Babiš nejsilnější postavou dnešního politického zápasu, o hodně nebezpečnější než Okamurovi extremisté a skomírající KSČM. A jeho trestní stíhání je sice významná, ale jen podružná záležitost ve srovnání s tím hlavním, o co jde: se široce založeným pokusem o vybudování „rodinné firmy“, v níž se soustřeďuje obrovská ekonomická, politická a mediální moc a která usiluje si demokratickou cestou (volbami) do vlastní kapsy zprivatizovat Českou republiku. Není to problém v první řadě morální (pro jejichž řešení je u nás podle rozšířeného názoru kompetentní policie), ale problém politický: rozhodnout mají občané, voliči.

Nejde o to, jak kapitulovat pod záminkou zachraňování situace (historický příklad: nástup „normalizace“), ale jak tu zachovat zásadní politickou opozici, která by v rámci ústavy a zákonů politickými prostředky čelila tomuto nestoudnému experimentu.

Zatím se to tu hemží kapitulanty se samaritánskými sklony.

18. února 2018; psáno pro E15