Nekrolog za Jana Rejžka

Tak by se dal nazvat včerejší příspěvek Martina C. Putny do rubriky Poslední slovo Lidových novin, jejichž Obmyšleným je Andrej Babiš. Jmenuje se „Chvála Jana Rejžka“.

Věcné informace k samotnému případu Jana Rejžka, které pan Putna přináší, jsou dvě: a) pan Rejžek už nebude psát do Lidových novin, a b) nestalo se to v dobrém, což není dobré,. Vše ostatní si mohou čtenáři domyslit, což sice taky není moc dobré, ale na druhou stranu to zase není až tak těžké. Dobrá zpráva je, že pan Rejžek bude pokračovat jinde než LN, a to „pro „tři témata, která jeho psaním znovu a znovu proznívají“.

První téma je podle pana Putny StB (tj. kdo všechno byl spolupracovníkem StB a že je to ostuda). Nechci to téma nijak bagatelizovat, jen si myslím, že je výrazně zastiňuje něco jiného: totiž „Nové pořádky“, Andrej Babiš, Miloš Zeman. Ostatně téma Babiš s tématem StB tak nějak souvisí, nezdá se mi ovšem, že by pan Rejžek byl tuto nit nějak zvlášť horlivě sledoval.

Druhé téma je téma „showbyznysových celebrit“, resp. „pseudoaura některých českých pseudocelebrit“. „Ujala se zvyklost, že zpěvák, herec či autor populárních písní je vnímán jako veřejná autorita“. Zase bych řekl, že to v dnešním marasmu není zrovna to hlavní (když odhlédneme od toho, že jeden takový je teď zrovna ministrem zahraničí).

A třetí téma je téma smrti. To je jistě naléhavé už proto, že umřeme nakonec všichni. Jana Rejžka pan Putna v té souvislosti chválí jako autora nekrologů, které bývají někdy uznalé, avšak „někdy bývá proklatě nemilosrdný před tváří smrti osob, jejichž dílo bylo podle jeho soudu přeceněno nebo omyly, ba viny zamlčeny.“ Je tedy něco jako polnice Posledního soudu. A měl přitom až doposud kliku: protože Andrej Babiš zatím žije, nemusel se jím meritorně zabývat. Ovšem do charakteristiky náčelníka s indiánským jménem „Ten-který-říká-nemilé-věci-když-všichni-ostatní-mlčí“, jak pan Putna Jana Rejžka nazývá, by v této souvislosti bylo už pro opatrnost třeba vložit „říká někdy i“ a místo „všichni ostatní“ dát „jiní“.

B souvislosti s „výkopem“ či „výletem“ (od vyletěti) pan Rejžka píše Martin C. Putna poněkud fatalisticky: „Jsme herci a někdy i nedobrovolní tanečníci v tom smutném masopustu.“ A parafrázuje Erbenův „Štědrý večer“: „Seděli jsme v Lidovkách dlouho pohromadě: než se týden obrátil, jeden chybí v řadě. Seděli jsme v Lidovkách skřípajíce pery: než se týden obrátí – kde z nás bude který?“. Panu Putnovi se zjevně LN či rubrika Poslední slovo jeví jako galéra, kde jsou autoři přikování k lavicím a zachránit je může jen to, když je někdo nakonec vyhodí. A píše jakýsi nekrolog za kolegu, který takhle skončil. Bože, jak to musí být deprimující!

Ale to, kdo bude další a kdy, mne zajímá stejně jako jeho. Je to vlastně námět pro sázkovou kancelář. Ujme se ho některá?

6. února 2018