Jan Rejžek skončil v Lidových novinách

Janu Rejžkovi v Lidových novinách Obmyšleného Andreje Babiše ze dne na den oznámili, že už s ním nepočítají pro rubriku Poslední slovo. (Ze zpráv nebylo jasné, zda by jej byli v redakci strpěli i poté jako jakési „libero“ a zda byl přímo zaměstnancem, nebo jen pravidelným přispěvatelem LN).

Pan Rejžek psal do Lidových novin bez velkých rozpaků i poté, co je koupil Andrej Babiš, zapojil je do svého multifunkčního konglomerátu „Od Agrofertu přes politiku až po média“ a následně pro jistotu ještě vyměnil šéfredaktora. Špatné svědomí si kompenzoval tím, že oč méně mohl otevřeně psát o majiteli (později Obmyšleném), o to nelítostněji tepal ty, kdo v LN nebyli chráněni. Vedení listu i s tím druhým zřejmě mělo jakýsi problém, který teď vyřešilo. Na sociálních sítích bude pan Rejžek jistě aktivní i nadále, takže čtenáři o jeho hysterické sprosťárny nepřijdou.

Legrační mi připadá zejména jedna věc: pan Rejžek se bezprostředně po svém výkopu nechal slyšet: „A já pitomec do poslední chvíle Lidovky hájil!!!“ V té souvislosti jsem si vzpomněl na jednu roztomilou příhodu z rozpuku normalizace. Vyprávěl mi ji kdysi kamarád (mohl bych ho jmenovat, ale nechci), o jednom úctyhodném univerzitním profesorovi (dtto). Pan profesor se po únoru 1948 přizpůsobil tehdejším Novým pořádkům a na univerzitě pak mohl zůstat. Během experimentu se „socialismem s lidskou tváří“ v šedesátých letech ze ovšem rovněž zapojil. A na prahu normalizace ty, kteří se aspoň trochu do experimentu namočili a byli v důchodovém věku, bez milosti a okamžitě poslali do penze. Jeho taky. Můj kamarád ho tehdy potkal, a on si mu skoro plačtivě stěžoval: tak dlouho jsem jim sloužil, a takhle se ke mně zachovali!

Ale zpátky k panu Rejžkovi. Když kdysi multifunkční útvar pana Babiše schramstl Lidové noviny, bylo zjevné, že člověk, který tam tak či onak působil, má dvě možnosti: zůstat tam, nebo psát nezávisle. Pan Rejžek se vytrvale pokoušel o jistý kompromis mezi oběma možnostmi. Nakonec se mu nepovedlo ani jedno, ani druhé.

Zbývají dvě otevřené otázky. Zajímá mne, jak se k tomu postaví ostatní autoři rubriky. Zejména Martin C. Putna a Petruška Šustrová. Za rozpuku normalizace se lidé v jejich postavení chovali zpravidla tak, že přesvědčovali sebe i druhé: postižený si to vlastně zavinil sám. Mně z té doby zůstalo v paměti, že to se nedělá, a to i kdyby to bylo třeba trošku pravda.

A s tím souvisí druhá otázka: uvolněné místo po vykopnutém panu Rejžkovi teď obratem zaujal známý lingvista Karel Oliva. A já bych řekl, zase s reminiscencí na rozpuk normalizace, že tohle se taky nedělá.

1. února 2018