Příliš bezelstnosti ve volební kampani

Paní Drahošová se setkala s příznivci svého chotě v pardubické kavárně Café Bajer. V debatě mimo jiné řekla: „V České televizi nám fandí, ale nesmí to dávat najevo“. Reagovala tím na „husarský kousek“, s nímž se tam pochlubil poslanec KDU-ČSL Marek Výborný: tomu se podařilo strávit před kamerami ČT asi pět minut s plackou „Mým prezidentem je Drahoš“. Teprve pak si toho moderátor všiml a požádal ho, aby emblém sundal. O bezelstném prohlášení paní Drahošové, reagující na bezelstná slova pana Výborného, bezelstně informoval reportér Aktuálně.cz. Vzápětí toho byly plné noviny.

Miniakce paní Drahošové je další krok ve směru, jejž nastoupil její manžel, když stejně bezelstně předstoupil před diváky na hokejovém utkání v Třinci. To ovšem byla ještě celkem maličkost.

Tentokrát už musela Česká televize z pudu sebezáchovy vyjádření paní Drahošové dementovat a hrozně bych se divil, kdyby se na ně nedostalo v nadcházejících televizních debatách Miloše Zemana s Jiřím Drahošem. Otevře je Miloš Zeman dnes večer hodinovou exhibicí v TV Nova a bude mít terén sám pro sebe. Nepřipadá mi to vůbec šikovné, námitka, že se pan Drahoš konfrontaci se Zemanem vyhýbá, se bude těžko vyvracet a televizní střetnutí mají v druhém kole volby při vší úctě k setkáním s občany o řád vyšší dopad.

Zaráží mne lehkomyslná nedbalost, s níž k volbě přistupuje volební štáb Zemanova faktického vyzyvatele i manželé Drahošovi. Po prvním kole bylo zjevné, že se možnosti Miloše Zemana do značné míry vyčerpaly, že ztratil zdánlivě mohutnou čarovnou moc, jíž oslňoval před pěti lety v souboji s Karlem Schwarzenbergem, a že je porazitelný. Bohužel, pan Drahoš a jeho lidé projevuje tutéž ležérnost, s níž k volbě kdysi přistupoval Karel Schwarzenberg. Není možné spoléhat na nadšení lidí (daleka ne všech!) Není možné, aby kandidát ve volební kampaní oslňoval a přesvědčoval sám sebe a své nejbližší. A hlavně není možné, aby kandidát za sebou soustředil dostatečné množství lidí proto, že nechtějí Zemana. Musí za sebou soustředit lidi, kteří chtějí jeho a právě jeho. Lidi, kteří jen nechtějí Zemana, věci jako ubžblebnutí paní Drahošové odradí a otráví velmi snadno. Proč lidé nemají volit Zemana, je zjevné (pan Drahoš byl ovšem v této věci v prvním kole velmi opatrný). Proč lidé mají volit Drahoše, a to i kdyby žádného Zemana nebylo, zdaleka tak jasné není. Mně taky ne. Bez toho se ale žádné volby vyhrát nedají. Pan Drahoš může velmi snadno svou výhodnou výchozí pozici v druhém kole prošustrovat.

Emoce, agresivita a hysterie, jež v prezidentské volbě projevují mnozí Drahošovi stoupenci (jistěže ne všichni) vůči těm, kteří nesdílejí jejich nadšení, jsou samy o sobě na pohled dosti ohavné. Lze je ovšem chápat – jsou projevem nelíčeného zoufalství. Ti lidé se upnuli k Drahošovi jako ke své poslední naději. Co budou dělat, jestli ta naděje pohasne?

Ale proboha: i když pan Drahoš prohraje, není ani náhodou všech dní konec. Stejně jako by Drahošovo vítězství nevyřešilo problém, na nějž jsme si zadělali v říjnových volbách a vlastně už v posledních pěti – šesti letech (na řeči o dvaceti letech, co nám vládli politici, kteří nemakali a kradli, vůbec nevěřím). Stejně jako Babišův problém s Čapím hnízdem nemůže sám o sobě vyřešit problém Babiš. Tak či onak bude zapotřebí něco dělat i dál a víc, protože to bude těžší. A hlavně bude třeba se vyhnout té strašné letargii, která zachvátila českou společnost na prahu „normalizace“ na počátku sedmdesátých let minulého století. I tenkrát ji předcházela hysterie: „z této cesty živi nesejdeme“. Dnešní situace přitom při všem hnusu není tak těžká jako tehdy.

Nedám na žádnou „Pravdu a Lásku“. Dám na „víru, naději a lásku“, o nichž mluví Pavel z Tarsu. Neměli bychom je nenávratně a bez výhrad investovat do někoho, kdo za to dvakrát moc nestojí. Šetřeme si jí aspoň trošku i na horší časy.

21. ledna 2018