Nepoklonkujme před Západem!

Tak zní heslo realistického mentora Petra Robejška, aspoň soudně podle článku „Západ potřebuje naši pomoc“ v dnešní Mladé frontě Dnes, jejímž obmyšleným je Andrej Babiš. „Západní společnosti zhlouply dlouholetým blahobytem a příliš samozřejmou svobodou. Dnes se sice pořád ještě nacházejí před námi, ale jen na cestě k dekadenci. Valí se na nás vlna duchovní destrukce. Napodobovat západní názorové proudy i dnes je smrtelně nebezpečné… Západní partneři se na nás dívají spatra a považují nás hlavně za prostor pro uspokojování svých politicko-ekonomických zájmů a objekt poučování. Ale přitom nastal nejvyšší čas změnit směr. Technologicky závislost Východu na Západě již není tak jednoznačná jako kdysi. A v duchovní oblasti je třeba vztah Západu a Východu od základu revidovat… Západní svět by potřeboval naši rozvojovou pomoc. Cosi jako povinný kurz v realistickém myšlení, v chápání hodnoty svobody projevu, v uznání významu tradic… Přestaňme se chovat jako kolonie Západu. Je načase postavit proti vlastním renegátům hodnotového rozkladu…“

A jaké že to hodnoty máme podle mentora proti dekadentnímu Západu hájit? „Hodnoty jako rodina, domov, svoboda a způsob života.“

Musím říci, že tohle uvažování je skutečně strašné. To, co máme dnes především hájit, je parlamentní demokracie a právní stát. Obojí stojí na myšlence občanských a lidských práv, která se odvozuje z křesťanských základů naší civilizace. Tedy tom, v co věříme, a ta osobní víra každého jedince je to jediné, oč se můžeme nakonec opřít, když přijdeme o rodinu, domov, svobodu i „způsob života“. Tj. když nás kvůli úsilí o to, v co věříme a co máme hájit, např. zavřou (když čtu to úděsné povídání pana Robejška, tak jednak mám chuť napsat „přinejmenším zavřou“, a jednak mám dojem, že už to bude brzy). Je pravda, že se Západ potýká s mnoha problémy, že je v krizi (krize patří ke svobodě a demokracii, svoboda a demokracie se uskutečňuje soustavným překonáváním nejrůznějších krizí). To se ovšem ani náhodou nedá srovnávat s hloubkou bahna, v němž se dnes topíme a dusíme my. Polistopadový demokratický režim je v troskách, v Poslanecké sněmovně dominují oligarchické uskupení ANO, xenofobní extremisté z SPD a postbolševická KSČM, vládní moc je momentálně v rukou dvouhlavé příšery Babiš – Zeman. Víru nemáme v drtivé většině vůbec žádnou, a to už několik desetiletí, a právě proto tak rádi věříme v nejrůznější hochštaplery a falešné spasitele, kteří se nabízejí jako na běžícím páse. A většina z nás si myslí, že se pořád nechumelí. Petr Robejšek představuje zvlášť útočnou formu českého nechumelismu.

Robejškovy úvahy o rozkladu Západu, v nichž se pojí bojovné sebevědomí („Střední Evropa dnes představuje nejen výspu, ale poslední baštu západní civilizace“) s lehkým mindrákem („Přestaňme se chovat jako kolonie Západu“) připomínají to, co Masaryk v Rusku a Evropě píše o ruském mesianismu devatenáctého století. Tato podobnost podle mého názoru není čistě náhodná. Kdekdo by rád vydával svou zaostalost za čistotu a neporušenost. Ve skutečnosti Západ ani náhodou není tak hluboko jako my, a než jej začneme velkohubě mentorovat, podívejme se napřed pořádně do zrcadla.

Nejhrozivěji do nynějšího českého mediálního prostoru ovšem zní bojovný závěr článku pana Robejška: „Je načase se postavit proti vlastním renegátům hodnotového rozkladu. Dát jim najevo, že představují názorovou menšinu, kterou sice lze demokraticky strpět, ale určitě ne ji poslouchat. Odmítněme a bojkotujme jejich monopol na projevování názoru.“ To píše pan Robejšek na stránkách jednoho z největších českých deníků a zároveň vlajkové lodi nejmohutnějšího mocenského uskupení v nynější České republice. Připomíná to bolševické noviny s tím rozdílem, že renegáty chce zatím ještě tolerovat jako menšinu (už si je spočítal). Až mu ještě trochu vyroste hřebínek, přejde ho i to.

20. ledna 20l8