Narušili nám volby!!!

Narušitelem (tak se za totáče říkalo těm, kteří se pokoušeli utéci přes opevněné hranice z bolševického kriminálu zvaného ČSSR na svobodu) byla mladá Ukrajinka jménem Anželina Diašová. Postarala se o nejvýznamnější událost prvního kola prezidentských voleb. K narušení došlo ve volební místnosti v pražských Lužinách chvíli poté, co do ní, netuše, co ho čeká, se samolibým úsměvem ve tváří vstoupil prezident republiky s chotí a početnou suitou. Ze skupiny přihlížejících novinářů vyběhla slečna Diašová, bleskurychle se svlékla do půl těla, pronikla až ke zcela konsternovanému Zemanovi a volala přitom (anglicky) „Zeman je Putinova děvka“. Pro větší názornost měla ještě totéž napsáno velkým bílým písmem na slušně vyvinuté „hrudi“. Akce trvala cca tři vteřiny, na „narušitelku“ se vrhla prezidentova ochranka, povalila ji na zem a odvlekla ji z místnosti. Totéž ( mimo povalení) o dosti ohleduplněji učinila s prezidentem, který přitom nekřičel a nevzpouzel se. Po čase se vrátil už ve stabilizovaném stavu a volbu dokončil.

Akce je právně postižitelná. Podle odborníka, kterého citují sobotní Lidové noviny (jejich Obmyšleným je Andrej Babiš), může jít buď o přestupek proti veřejnému soužití, nebo o trestný čin výtržnictví. „Orgány“ předaly bleskově případ soudu, který ve zrychleném řízení odsoudil delikventku k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce s podmínkou na rok a k vyhoštění z naší krásné vlasti rovněž na rok. Rozsudek mne příjemně překvapil, vzhledem k tomu, co se dělo v případě prezidentských trenýrek jsem se obával nejhoršího. Já sám bych to bral spíš jako přestupek, ale chápu, že pro „narušitelku“ je tohle možná příjemnější.

Společenská nebezpečnost toho, co provedla, je minimální až nulová. Srovnávat její protest s někdejším „atentátem“ pana Vondrouše na prezidenta Klause je nehorázné, ten člověk měl napodobeninu pistole, kterou je od skutečné zbraně zvlášť v takovém fofru těžko rozeznat. O politické váze jejího protestu lze jistě mít pochyby. Já přitom jen nějak nemohu nechat stranou, že bych při charakteristice vztahu našeho pana prezidenta k Putinovi nepoužíval tak expresivní výrazivo. Jinak souhlas.

Musím se přiznat, že mne celé „narušení“ upřímně pobavilo, zvlášť v našem dnešním hnusu plném českém světě. A taky bych se skoro vsadil, že takových jako já je tu minimálně milion. Připomíná mi to dobu mého mládí, zlatá šedesátá: bylo to taky odporné, ale občas byla aspoň legrace. A jsem za to té holce docela vděčný.

Zato oOficiózní česká politika se stejně jako tehdy, za Novotného, otřásá hnusem a pohoršením: narušili nám volbu a zhanobili prezidenta! Z politické předscény i z režimních médií zní sbor snaživých třídních šplhounů.

Premiér Andrej Babiš: incident je nevhodný, uškodí prý pověsti ČR v zahraničí; své názory můžeme vyjádřit tím, že půjdeme volit (nebo taky ne, pokud ty či ony volby máme za šaškárnu, doplňuji já).

Jeho ministryně obrany Šlechtová: „To, co se tu děje proti stávajícímu prezidentovi, je hnus. Každý má právo na svůj názor, ale ohrozit prezidenta naší země je odporné.“ Mám na to, co je odporné, výrazně jiný názor. A připadalo mi to jako docela velká sranda. Taky jsem si nevšiml, že by přitom byl prezident nějak ohrožen.

Komentátoři Josef Mlejnek a Lukáš Jelínek se shodli na tom, že narušení stmelí Zemanovy stoupence do jednoho šiku a jeho preference vzrostou. Nic takového se zatím ani náhodou nestalo.

Prim získal jako obvykle prezidentův mluvčí Ovčáček: definitivně se prý ukázalo, že se Zemanovi odpůrci nezastaví před ničím. To vypadá jako parodie na bolševické noviny z doby stalinismu.

Skoro jednotně vystoupili i prezidentští kandidáti. O panu Hynkovi, Kulhánkovi a Hannigovi ani nemluvím. Jiří Drahoš prohlásil, že to byla veliká nerozvážnost. Prezident je chráněná osoba, ta žena riskovala život! (Nemám o prezidentských ochrankách všeobecně a o té Zemanově zvlášť žádné iluze, ale tak hluboko snad ještě neklesli). Podle Pavla Fischera „žádná politická ani aktivistická činnost do volební místnosti nepatří. To, co se stalo, považuji za politováníhodný incident, který se neměl stát“. A Marek Hilšer, který kdysi sám proslul tím, že se svlékal na Úřadu vlády, řekl dokonce: „Volby jsou svátek demokracie. Protestovat ve volební místnosti je nevhodné… Kromě toho je na pováženou, že během této neuvážené akce málem došlo k fyzickému kontaktu(!), který mohl skončit i poraněním.“ Sláva! Slečně Diašová nám mohla našeho prezidenta zneuctít, ale díkybohu, nestalo se to.

Sbor třídních šplhounů narušili naštěstí dva kverulanti: Michal Horáček, který se k věci odmítl vyjádřit, a Mirek Topolánek, který se zašil. Nevím, zda to udělali bezděčně či záměrně, v každém případě i jim jsem vděčný. Žít ve třídě zaplněné šplhouny by bylo zcela nesnesitelné.

Za vrchol státotvorného pokrytectví považuji starosti o zdraví a život narušitelky: vždyť ji mohli taky zabít! (viz např. Josef Koukal v sobotním Právu). To mi připomíná jednu anekdotu rovněž z doby mého mládí, ze „zlatých šedesátých“: Na Lubjanku za soudruhem Dzeržinským přišli západní novináři a poprosili ho, aby jim vysvětlil, co je to socialistický humanismus. Soudruh Dzeržinskij je dovedl k oknu a zeptal se jich: Co vidíte? – Vidíme milicionáře. – A co dělá milicionář? Hladí po hlavě malého chlapečka. – No a to je socialistický humanismus. – Jak to, milicionář hladí po hlavě chlapečka, a to má být socialistický humanismus? - No dovolte, vždyť by ho mohl zabít!

14. ledna 2018