Pan Drahoš obavy KOD nesdílí

Klub na obranu demokracie se před pár dny obrátil na prezidentské kandidáty s dopisem , v němž se jich ptá, zda chtějí vývoj, nastoupený v říjnových volbách, korigovat, nebo naopak potvrdit. Skoro všichni nám odpověděli, přičemž zevrubnou odpověď napsal Jiří Drahoš (najdete ji zde, je v pořadí třetí. Na facebookové skupině Klubu na obranu demokracie vyvolala živou diskusi. Dávám tu k dispozici reakci člena KOD a bývalého účastníka Demokratické iniciativy Jana Scheinosta. Myslím si totiž, že se tak otevřelo zajímavé téma k veřejné debatě. Bohumil Doležal.

Na otevřený dopis Klubu a obranu demokracie osmi potvrzeným prezidentským kandidátům odpověděl mezi jinými i profesor Drahoš, favorit mezi vyzývateli současné hlavy státu. Přestože pan Drahoš hned v úvodu píše, že na zásadní otázku položenou v dopise („Chcete výkonem prezidentské funkce korigovat, nebo naopak potvrdit vývoj nastoupený v říjnových volbách?“) bude reagovat stručně a jasně, ve skutečnosti jednoznačnou odpověď zůstal dlužný.

Pan Drahoš nástup „Nových pořádků“ nahlíží dost specifickou optikou. Jeho postoj je vadný, ovšem je z něm zároveň promyšlený záměr a určitá logika. Vychází z toho, že jako prezident sjednotitel musí oslovit, chápat a respektovat oněch „několik desítek procent voličů“, jejichž nemalá část je „zcela demokraticky přesvědčena, že tyto (staro)nové subjekty budou pracovat pro naši zemi lépe než předchozí garnitury“. Nikde záměrně ani slovo o tom, že právě tyto voliče utáhnul na vařené nudli a zneužil cynický populista a manipulátor Babiš, a to s nekalým a podvodným záměrem. Respektuje tedy Drahoš názor těchto lidí, nebo cíle jejich predátora? V závěru, že většina z těchto voličů nebyla vedena úmyslem zlikvidovat u nás demokracii, má Drahoš nejspíš pravdu. Těmto voličům jenom na demokracii až tak moc nezáleží.

Slova „Babiš“ a „ANO“ se v dopise důsledně vůbec nevyskytují. V závěru své odpovědi Drahoš autory dopisu dokonce nepřímo obviňuje, že se utápějí v argumentaci „ad hominem“. To podle něj není funkční, ale ani správný jazyk pro naši veřejnost, a nevidí v tom valného smyslu. Je to skrytý útok a vlídně formulovaná arogance.

Je otázka, proč jako synonymum používá zástupné výrazy s podivným jinotajným významem („nové“ či transformované strany a (staro)nové subjekty). Proč tak činí, jsem nepochopil a nedává mi to ani žádný smysl. Co je na Babišovi transformovaného nebo (staro)nového? Leda že je cílem zamlžit skutečný obsah.

Fatálně se Drahoš mýlí v úsudku, že dnes nejsme v situaci, kdy by mohlo dojít ke zničení demokracie. Ano, tohle je mimořádně ohavný „nechumelismus“. Drahoš se patrně domnívá, že lze jakýmsi univerzálně smířlivým a smiřujícím postojem přispět k zažehnání současné politické krize a rozvratu demokracie. Pokud je o tom opravdu přesvědčený, je to v případě jeho zvolení velmi nebezpečné; pokud o tom přesvědčený není, je to velmi nebezpečné taky.

Při hodnocení politických subjektů vychází Drahoš nejspíš jen z jejich verbálních vyjádření, nikoli z reálných či avizovaných konkrétních kroků. Proto označuje za extremisty SPD a KSČM, nikoli Babiše. Ale ani to není uspokojivé vysvětlení, protože extremistické a totalitářské postoje lze najít i ve výrocích Babiše a jeho lidí (naposledy třeba předseda sněmovny Vondráček k Babišovu trestnímu stíhání, ale našla by se jich celá řada).

Prezidentský program formulovaný v bodech je obecně v pořádku, tj. nijak se nevymyká tomu, co slibují i ostatní demokratičtí kandidáti. Vzhledem k celkovému Drahošovu přístupu je to ale dost k ničemu. Je tam ale jedna výjimka: že bude upozorňovat na rizika pojetí politiky (...) „jako zdroje pro osobní blaho politiků, jak jsme byli bohužel v minulosti často svědky“. Vždyť jsme toho svědky právě teď, a to v mnohem větší míře než kdykoli v minulosti. Děje se tak nikoli excesivně a tajně, ale systémově a veřejně. Stejně tak v závěru dopisu píše, že „mnohá mnou i Vámi zmiňovaná rizika nejsou zase tak něčím novým“. Těžko říct, v jakém historickém horizontu uvažuje, ale v novodobé historii ČR jsou ona rizika něčím zcela novým, a nejsou to rizika (ani nebezpečí nebo ohrožení), ale aktuální stav, který už nastal a bude se železným rytmem zhoršovat.

Z dopisu je dobře patrné, že si Drahoš dává záležet na tom, aby čtenáři jeho optiku a argumenty „správně“ pochopili. Zároveň mu muselo být jasné, že řadu z nich jeho odpověď z věcného hlediska neuspokojí. Přesto ji napsal takto. Zjevně se tedy chystá „sladit noty“ s Babišem. Přes všechny výhrady to není bezmyšlenkovitý blábol, postavený jen na prázdných klišé o dobrých úmyslech.

Je tedy nezbytné zahájit s ním o jeho postojích a programu veřejnou polemiku, nikoli ho jen kritizovat, odmítnout a odsoudit. Také by to mohlo být samozřejmě téma na diskusní večer. Velmi aktuální, důležité a taky atraktivní.

Jan Scheinost